Za tajemstvím Vlaštovek a Amazonek
František Novotný
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174357/bmid_za-tajemstvim-vlastovek-a-amazonek-vJW-174357.png
5
9
9
Existovaly Vlaštovky a Amazonky? Jestli ano, kde žily a kdy? Jak se ve skutečnosti jmenovaly? Kde je ostrov Divokých koček a jak vypadal Hastrman? Jsou místa v knihách popisovaná skutečná? Tohle jsou otázky, které od nepaměti zajímají generace čtenářů a obdivovatele knížek Arthura Ransoma. A František Novotný se jednoho dne rozhodl zjistit, jestli na tyto otázky existují i odpovědi. A protože je jachtař, nalodil se na plachetnici, vztyčil plachty a vydal se se svými přáteli do země Arthura Ransoma tyto odpovědi hledat. Čtenář se tak může společně s nimi zúčastnit pěti kouzelných jachtařských výprav, na kterých navštíví ostrov Divokých koček, ztratit se v Údolí Vlaštovek, najde Severní pól a v Pin Millu potká skutečného Hastrmana. Tohle všechno a mnoho dalšího můžete zažít společně s Františkem Novotným a s jeho knihou při výpravách, které splnily jemu a jeho přátelům dávné dětské sny. Knížka Za tajemstvím Vlaštovek a Amazonek má unikátní skladbu a těžko byste našli v české literatuře faktu obdobně koncipované dílo. Valnou část textu tvoří líčení jachtařských výprav po stopách britského spisovatele Arthura Ransoma a jeho literárních hrdinů, jež v tradičních jachtařských oblastech Velké Británie podnikl v letech 2004–2011 autor se svými přáteli. Tato líčení jsou doplněna návody, jak takové expedice uspořádat, kam se obrátit o pronájem lodí, kde si objednat nezbytné příručky a hlavně jak se připravit na plavby v tak navigačně náročné oblasti, jako je Severní moře. Součástí knihy je ovšem také nevšedně podaný komentovaný životopis Arthura Ransoma, který se se svým cyklem o Vlaštovkách a Amazonkách zařadil mezi nejúspěšnější světové autory dětských knížek. Jenom v Anglii vyšlo jeho dílo v pěti milionech výtisků a české překlady se počítají na statisíce. Pátrání po místech, kde se knížky Arthura Ransoma odehrávají, a jak se stalo, že se osudy skutečných dětí trvale propletly s jeho životním příběhem, tvoří další patro vyprávění. Kniha se tak stává výjimečnou svého druhu, protože ji lze označit i jako literárně -jachtařskou detektivku. A v neposlední řadě je tato knížka autorovým holdem zesnulé Ing. Jiřině Štěpánské, která byla expedič-ním „Admirálem“ a jako nadšená milovnice díla Arthura Ransoma výpravy sponzorovala Autor František Novotný je nejen přesvědčeným a zaníceným fandou knih Arthura Ransoma, ale také vynikajícím spisovatelem s mnoha knihami na kontě, od sci-fi románů až po literaturu faktu. František je ale také vynikajícím a zkušeným jachtařem, který na plachetnici dvakrát přeplul Atlantický oceán a naplul tisíce námořních mil po Středomoří a v Rudém moři. V jeho osobě se tak setkaly ty pravé fundované znalosti a zkušenosti, aby mohl knihu o Arthuru Ransomovi pojmout nejen jako cestopis, ale i jachtařskou příručku a současně nesmírně poutavý příběh života samotného Arthura Ransoma a dětí, které byly vzorem legendárních Vlaštovek a Amazonek.... celý text
Přidat komentář
Jsem opravdu rád, že jsem měl možnost tuhle knihu si přečíst. Protože jsem do styku s jachtami nikdy nepřišel, nijak mne nezaujaly detailní popisy jednotlivých plaveb a nejrůznějších manévrů. Mnohem zajímavější bylo seznámení se s místy, kam Ransome své příběhy situoval. A daleko nejzajímavější bylo potvrzení mé předtuchy(a jistě nejen mé), že pro postavy jednotlivých hrdinů skutečně existovaly více či méně jasné vzory. I s odstupem času mne zamrzel konflikt, do kterého se Ransome s Altounyanovými dostal. Pokud bych měl hypotetickou možnost se s jednou z reálných postav potkat, zřejmě bych volil Taqui. Jak podle popisu, tak podle fotografie se mi jeví velmi sympaticky.
Vstoupíme-li ovšem na půdu naprosté fikce, a připustíme-li, že bych se mohl setkat se třemi (a pouze se třemi)postavami z autorových knížek, tak by to byli Nancy, Roger a Dorotka. Vůbec to ovšem neznamená, že bych nechtěl potkat i ty ostatní...:-).
Ono okouzlení Ransomovými příběhy a zejména jejich hrdiny u mne ale vzniklo už dávno a to jsem ještě nad nějakými skutečnými vzory ani zdaleka nepřemýšlel. Ostatně - nebylo to vůbec nutné. Okouzlení tu bylo, je a stále trvá,bez ohledu na to, zda hrdinové byli, či nebyli skuteční.
Neztotožňuji se zcela ani s literárním rozborem postav pana Novotného. Pro mne Zuzana určitě není "podivná",ale skvěle vyvažující Walkerovic "sestavu", Roger pro mne není poťouchlý, zlomyslný prosťáček, ale velice vtipný, malý rošťáček, právě tak Peggy v mých očích rozhodně není prostoduchá(??) a jednoduchá dívka, jen to prostě ve stínu Nancy nemá nijak snadné - a Nancy mám velmi rád i navzdory tomu, že se její typ "snadno zobrazuje"... Mám je prostě rád všechny, jen snad některé o malinko víc :-) a proto jsou mi knihy, kde je celá "osma" kompletní, nejbližší.
Takže - díky, pane Ransome, za vaše knihy a : Swallows and Amazons Forever !
Jsou i takoví čtenáři ransomovek, kteří chtějí vědět více - a objevené předávají i nám.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Robinson Crusoe (převyprávění) |
| 2014 |  Valhala |
| 2013 | Křižník Thor |
| 1994 | Dlouhý den Valhaly |
| 2020 | Dryák |
Kapitán Novotný popisuje 5 cest, které podnikl do míst spojených se životem a tvorbou A. Ransoma. 4 z nich byly přímo za tímto účelem naplánovány, pro pátou to byl (hlavně pro Kapitána) takový bonus. Já, jako typická suchozemská krysa, nemohu 100% docenit a ocenit všechny zážitky a údaje z plaveb, ale chápu, že poskytují neocenitelnou pomoc pro každého, kdo by chtěl podniknout něco podobného.
Tak jako u každé jiné četby jsem vzala celou posádku za svou, byla jsem jim na všech místech po boku, prožívala jsem s nimi radost z objevování. Zdrtila mě zpráva o nemoci a smrti Admirála, úžasné ženy, která na mě zapůsobila už jen tak ze stránek.
Lodní deník, cestopis ... a teď hlavně to, co mě na knize hned zaháčkovalo ... život A. Ransoma a pozadí jeho knih. Snad jako každého mě od prvního seznámení s Vlaštovkami a Amazonkami zajímalo, jestli posádky opravdu existovaly - a místa, lze je někde najít - a co s nimi pak bylo? I jak se sám Kapitán přiznává ke stejnému - je mi nakonec asi tak, jako když se dozvíte o pokladu, vynaložíte spoustu času a úsilí, představujete si, co asi v něm bude, úplně si ho zhmotníte, a pak najednou nad ním stojíte, otevřete víko. Na jednu stranu uspokojení ... mám zodpovězené otázky, které mě tak dlouho trápily, na druhou rozčarování ... od teď mě už "položky pokladu" budou vždycky tížit, až otevřu některou z knížek. Ale stejně myslím, že se nevzdám toho, co jsem si po celá léta tvořila ve své fantazii :-).