Za velikou zdí
Mario Appelius
Dálný Východ, Čína, Mongolsko, Korea, Sibiř, Sachalin, Kurilské ostrovy, Mandžusko, Sibiř
Přidat komentář
V roce 1939 získal autor povolení od japonské vlády procestovat loutkové státy Mengkukuo a Mandžukuo a také Koreu. Vlakem jel z Pekingu do Kalganu v Mongolsku, pokračoval do Jeholu a Hsičingu v Mandžusku a přes Charbin a sibiřskou hranici na Amuru se dostal do Koreje. Nakonec navštívil ještě Kurily a Sachalin. V knize popisuje své zážitky, historii navštívených území a tehdejší politickou situaci. Jakožto správný italský fašista představuje japonskou okupaci Číny jako nositele pokroku a obránce asijských tradic proti anglickému, americkému a ruskému imperialismu. Jinak je ale bystrý pozorovatel a jeho vyprávění, plné lehké ironie, přiblíží čtenáři tuto dnes již zapomenutou historii. Kapitola o Charbinu, kde dožívali tisíce bývalých bělogvardějců, byla výborná. Příběh o nelítostném baronu Ungern von Sternberg a jeho snu o mongolské říši byl až dojemný.
"Ze všech jejich nadějí a snů nezbývá již nic. Zbývá vodka, která umrtvuje a vraždí. A zbývá Maruška. Maruška, žena ... Maruška, Rossija - Rusko ... Maruška - sen, který umírá vždy až naposled."
Štítky knihy
Čína Mongolsko Sibiř Korea Mandžusko Kurilské ostrovy
Autorovy další knížky
1941 | Za velikou zdí |
1943 | Hřbitov slonů |
1944 | Šel jsem světa kraj... |
1942 | Děla a kvetoucí třešně |
1940 | Černá sfinga |
Sice země asijské nejsou pro mě nic moc, ale v této knize si člověk v některých věcech zopakoval zeměpis a nástin dějin ze zemí asijských, které byli součást tehdejšího Sovětského svazu i z dějepisu boj mezi Ruskem a USA o Koreu, která pak v rámci politiky byla rozdělena na Sever a Jih . Jinak jsem si dělala legraci z toho, že my máme bojovného souseda v podobě Německa, Turci zas byli nebezpečí pro balkánské země no a pro asijské národy bylo nebezpečí Japonska. Jediná teoreticky evropská země,která se pletla do asijských území bylo Rusko. Taky je pravda ovšem na druhou stranu o popsání autora Sibiře coby nerostného bohatství tak vlastně tehdejší Sovětský svaz z toho docela i těžil