Zabiják
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82504/bmid_zabijak-UDd-82504.jpg
4
2084
2084
Naturalistický román, který pojednává o Gervaise, venkovské dívce, která se spolu s dětmi přestěhuje do Paříže spolu se svým druhem Lantierem. Gervaisa pracuje jako pradlena a začíná se o ní ucházet klempířský dělník Coupeau, kterého si vezme za muže. Později si otevře prádelnu a narodí se jí dcera Nana. Zvrat nastane v okamžiku, kdy Coupeau spadne ze střechy a je dlouho upoután na lůžko. Coupeau si zvykne na nicnedělání a začne pít. Zpočátku chodí na skleničku s přáteli, později pije víc a víc...... celý text
Přidat komentář
První jsem přečetla Zolovu knihu "Břicho Paříže", která mne nadchla. Musím však přiznat, že mé nadšení po přečtení "Zabijáka" celkem opadlo. Některé části jsou velmi zdařilé a nemohla jsem se od knihy hnout, což bylo zejména na začátku, nicméně od 3/4 už bylo celkem jasné, jak neslavně hlavní hrdinka dopadne. Přesto dobrý čtenářský zážitek.
Tahle kniha se mi výborně četla do půlky, ale pak už jsem ji měla velký problém dočíst..V některých situacích se dalo očekávat co se stane, až mě to potom trochu zklamalo.(např. jak Coupeau byl na střeše a vypadalo, že spadne, Zola to tak popisoval, že jsem čekala, že opravdu spadne, a tak se i stalo..) Každopádně mě příběh velmi zasáhl. Určitě je dobré si knihu přečíst a něco si z ní vzít..
Krásná kniha o strašných věcech. Nejvíce mě dostal osud malé Lalie. Rozhodně doporučuju přečíst.
Jo, naturalismus je naturalismus. Překlad tomu pomohl a zároveň to pro mne zabil. Řemeslně je to nejspíš dokonalé, originálem jsem jen jednou při návštěvě Paříže listovala v mísním knihkupectví. Jestli jsem to kvůli něčem dočetla, tak proto, že miluju Zolovy popisy prostředí. Jako kdybych tam opravdu byla (haha). A miluju Zolovo postupné pitvání charakteru od totálního klidu k totálnímu neklidu. Dějově ta trocha neublížila ani nezabila. Jako povinná literatura to za pěknou čtyři ušlo:-)
Příběh vypráví o ženě, která se z hrozných podmínek prakticky svépomocí vyškrábala na poměry pařížských dělníků velmi vysoko, tak vysoko, že Bída byla jen vzdálenou příbuznou. Ale pak se stala nehoda. Když člověk, který si občas může dovolit i trochu přepychu chudých, hedvábné šatičky nebo jednou za čas pečenou husičku, začne ne úplně vlastní vinou upadat a přitom žehrat na osud, stává se postupně čím dál otupělejším a netečnějším, takže je zaděláno na pořádný průšvih. Zejména, když je terčem zlých jazyků příbuzných, posléze i celé ulice. Chvíli ještě všechno hezky fungovalo i s dětmi a příživnickým manželem na krku, ale šlo to od desíti k devíti, od devíti k osmi a tak dál. Autor dokonale zvládl práci s napětím, kdy domácnost přece jen jakž takž klapala, ale čtenář už tušil, že to nemůže dopadnout dobře, že rodinu Bída a její věrná posluhovačka Kořala nakonec sevřou ve svém objetí a uvolní jej, až když přijde tetička Smrt. Jako vždy, Zola vše umisťuje do nádherně vykresleného prostředí, člověk se může těšit s chudými jejich drobným radostem a usmívat se přitom jejich naivitě, stejně tak může oknem zakouřené krčmy pozorovat bandu přiopilých dělníků nebo vkročit do temné poloprázdné místnůstky, kde na slamníku naříká hladová žena. Rovněž je úžasně popsána psychologická proměna protagonistky, nejdříve optimistické a pracovité ženy, která by v životě jen chtěla trochu peněz, trochu lásky a trochu štěstí, poté zlomené a zdrcené bytosti, která už nemá špetku vlastní hrdosti či důstojnosti a pro desetník na kořalku je ze sebe schopná dělat šaška celému domu. Rozhodně to byl jeden z nejsilnějších příběhů, které jsem kdy četla...
Moje nejoblíbenější kniha od Zoly. Strašně dobře se mi četla. A to i přesto, že to byla vlastně povinná četba k maturitě. Díky této knize jsem si oblíbila i samotného autora.
Tato kniha se mi moc líbila, realita, která je uvedena v díle, vtáhne do děje ihned.
Jedna z knížek k maturitě, která mě nasměrovala na "cestu čtenáře". Zabiják aneb jak může alkohol dostat člověka až na samé dno. Detailní pasáže ze začátku poněkud zdlouhavé, pak jsem si zvyknul a staly se nedílnou součástí kvalitního čtení :)
Knížka se mi líbila, i když byla místy dost krutá. Jen mi občas vadily až zbytečně zdlouhavé popisy.
Tohle byla úplně první povinná četba, která mě opravdu zaujala. Prožívala jsem s Gervaisou jak světlé chvilky, tak postupný úpadek celého jejího života a ke konci jsem musela i zatlačit slzu. Naturalismus je jedno z mých oblíbených literárních období a to právě díky barvitým popisům života chudších vrstev a celkovým konceptem predestinace, který se podařil Zolovi zachytit na jedničku.
K téhle knize jsem se dostala, protože je to povinná četba k maturitě. Musím říct, že mě mile překvapila. Věděla jsem o čem je, ale příběh mě stejně bavil a zasáhl. Je to velmi živý a dobře zpracovaný příběh o tom, co s lidmi dělá alkohol. Myslím, že i pár lidí z mého okolí by si ji mělo přečíst a vnímat ji jako odstrašující případ.
Perfekt! Strhující příběh v podání syrového naturalismu. Přesně podle mé chuti.
Úžasný naturalistický román, ve kterém jsou bez zbytečných oklik vykresleny osudy lidí dělnické třídy ve Francii v 19.století. Nejsem sociolog, ale číst, jak podrobně popsány byly sociální poměry, které měnily podstatu člověka samého a jak alkohol (v tomto případě ,,zabiják") ovládá životy lidí, bylo velmi zajímavé a kupodivu i hodně čtivé. Samozřejmě paradox, že kniha, co napsal Zola v 19.století, může s přehledem popisovat i dění dnešní doby, je jen třešnička na dortu k této nestárnoucí klasice
Takové pojednání, o lidské závislosti, krutosti osudu a nešťastné povaze, až pádu na totální lidské dno.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Vynikající román, který by, spolu s Nanou, měl patřit do sbírky každého čtenáře. Žádné romantické kudrlinky, ale naprosto perfektně a realisticky popsán příběh obyčejných lidí v chudinské části Paříže 19. stol.