Záblesk života
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423651/bmid_zablesk-zivota-jt8-423651.jpg
4
524
524
Ten teplý podzimní den začíná jako každý jiný – personál gynekologické kliniky poskytuje péči každému, kdo přijde. Toho rána však dovnitř vtrhne zoufalý rozrušený střelec a zahájí palbu. Všichni přítomní se rázem stanou jeho rukojmími. Na místo přispěchá policejní vyjednavač Hugh McElroy. Nechá budovu obklíčit a spřádá plány, jak komunikovat s útočníkem. Když mu zavibruje telefon, oznamující příchozí zprávu, s hrůzou zjistí, že uvnitř je jeho patnáctiletá dcera Wren…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2019
,
Ikar (CZ)
Originální název:
A Spark of Light, 2018
více info...
Přidat komentář
Kontroverzní téma početí a potratů, které mi Jodi přiblížila zase brilantní způsobem.
Po přečtení knížky (vlastně i během čtení) mi toto téma v hlavě neustále vyvolávalo otázky a v knize Záblesk života jsem na ně našla i odpovědi. Souhlasím, že čtení pozpátku nebylo ze začátku vůbec snadné a nějakou dobu mně samotné trvalo než jsem se zorientovala, ale snažila jsem se dostat do hloubky děje, co možná nejdřív, aby mi nic podstatného neuteklo a díky tomu jsem vyhrála. Po přečtení pár kapitol mi děj už smysl dával a já měla neustále potřebu dostat se k začátku a zjistit, co přivedlo všechny hlavní postavy na kliniku. I když jsem si ze začátku myslela, že mě během čtení nemůže už nic překvapit (když mi vše podstatné bylo řečeno na začátku), tak to Jodi Picoultová opět dokázala a nečekané momenty se objevily nejen na konci, ale i v průběhu děje.
Nemyslím si, že by se jednalo o nejlepší knihu od Jodi Picoultové, ale rozhodně stojí za přečtení a to i přes to, že se ze začátku nečte nejlépe.
Příběh sám o sobě se mi líbil, ale styl psaní resp. nejdřív se dozvíte konec a pak celou pointu příběhu mi nesedl. Téma o potratech ,bylo pro mě jako matku, ale i ženu,co zastává svobodné názory, celkem těžké a diskutabilní.
Touto knihou mi Jodi opět potvrdila,jakou významnou spisovatelkou je. Úžasné téma. Kniha mne chytla od první stránky a až do konce nepoustila. Díky Jodi! ????
Velmi aktuální téma ve světě především u našich polských sousedů. U nejedné myšlenky jsem na chvilku přestal číst a zamyslel se nad ní. A tím pozitiva končí. Kniha mě nesedla. Možná kdybych četl od konce (tedy od začátku) bylo by to za víc hvězdiček. Bylo mě tak nějak jedno co se stane s hlavními hrdiny (teda v první kapitole se dozvíme co se stane... takže spíše co bylo s hlavními hrdiny) ... Trochu zklamání od Jodi. Po jejích knihách sahám jako po jistotě.
Ačkoli se jedná o knihu od Jodi, tak mě tady stylistika opravdu odradila od dočtení.
Kniha se mi moc líbila. Příběh je psaný od konce, ale dávalo mi to smysl. Potrat je velmi silné téma, jsem ráda, že u nás nemusíme tohle řešit. U Jodi člověk nikdy nešlápne vedle.
Jednoduchý příběh plný silných myšlenek, který ve vás zanechá stopy. Prostě Jodi Picoult. :)
Mimochodem - po přečtení recenzí tady jsem četla odzadu, tedy ve správné časové posloupnosti - doporučuju!!
Čtení pozpátku mi nevadilo, byla jsem na ne připravená z komentářů. Rozuzlení je zase mazec. Škoda že už jsem od autorky přečetla vse.
Spousta otevřených konců, naprosto nevyhovující styl vyprávění pozpátku, až na konci člověk zjistí, proč je v příběhu vůbec zakomponovaná Beth a kde se celou dobu skrývá Georgova Lil... Za mě nejslabší dílo autorky (zvlášť po tom, co jsem přečetla Je to i můj život a Vypravěčku). Dočetla jsem jen proto, že jsem zrovna neměla u sebe žádnou jinou knihu...
Na druhou stranu, zvolené téma je jako vždy zajímavé a autorka krásně vykresluje jeho problematiku.
román zachycující problematiku potratů. Jaké pohnutky přivedly ženy různého věku do Centra, kde provádí legálně potraty? A proč se tam objevil muž se zbraní? Americká autorka zvolila netradiční formu vyprávění: první kapitola začíná v 17.00, další kapitoly se vrací o hodinu/ hodiny zpět. Předposlední kapitola zachycuje 8.00 ráno, poslední kapitola se odehrává v 18.00.
Bohužel, ač má kniha alarmující námět a očividně bylo snahou autorky na téma upozornit, myslím, že kniha v mém případě jen tak propluje mezi prečtenými knihami a toť vše. Docela jsem se musela nutit k dočtení, nedá se říct, že by mě vyloženě nebavila, ale také jsem ji nemusela v každé volné chvíli hltat. Navíc mi moc nesedl děj vyprávěný pozpátku, o to víc, když nakonec jsem ani nezjistila význam, proč to tak bylo psáno. Závěr mi přišel kostrbatý. No prostě knížka mi nesedla. Je to první kniha, kterou jsem od autorky četla, uvidim, zda po nějaké ještě sáhnu
Zatím mě Jodi žádnou svojí knihou nezklamala. Záblesk života je pátým příběhem, který jsem měla tu čest od paní autorky přečíst.
V příběhu se ocitáme na klinice- Centrum, kde se provádí přerušení těhotenství. Do Centra se dostane z osobních důvodů i Wren, dcera policisty Hugha. Ten se záhy před klinikou též objeví, ale úplně z jiného důvodu. Snaží se vyjednávat s mužem, který na kliniku přijel v rámci vykonání spravedlnosti. Mezi rukojmími je i několik postav, které postupně poznáváme, a zjišťujeme, co je vedlo až do Centra.
Autorka napsala opět naprosto úžasný příběh, kdy je nemožné, tedy alespoň pro mě, si oblíbit jen jednu postavu. Kontroverzní témata Jodi Picoult zvládá na jedničku.
Tentokrát má kniha ale i mínusy. Nesedlo mi retrospektivní vyprávění. Před čtením mě napadlo, že bych knihu četla od konec, ale pak jsem si řekla, že to má jistě nějaký důvod. Po dočtení nemůžu říct, jaký důvod, jelikož jsem na to nepřišla. Myslím si, že i kdyby byl příběh vyprávěn ve správné časové posloupnosti, i tak by nás autorka šokovala odhaleními, které by jednoduše odhalila na stejném čísle stránky. Myslím, že bych se v příběhu neztrácela, jak se mi občas stalo. Naopak. Stupňovalo by se napětí a nekončila by kapitola v tom nejlepším, a nová nezačala zase úplně někde jinde. Další, co bych změnila, bylo skloňování slova potrat. Já bych nahradila slovo potratový slovem interrupční. Kupříkladu interrupční klinika zní lépe než potratová klinika. A vzhledem k tomu, že potrat je obecný termín pro jakékoli přerušení těhotenství a interrupce je pojem užívaný pro umělé (lékařem vyvolané) přerušení těhotenství, by to bylo i vhodnější užití.
Celkově ale knize dávám plné hodnocení, jelikož mě svým příběhem chytila za srdce.
Jodi opět nezklamala. Mám moc ráda styl jejího psaní. Tentokrát příběh vyprávěný "od konce". Opět zajímavý příběh, který nutí člověka k zamyšlení.
Doporučuji, stojí za přečtení.
Také mně dělalo trochu problém se v příběhu vyprávěném pozpátku orientovat. Nápad nebyl špatný, ale přece jsem zastáncem tradičního způsobu vyprávění. Přesto myšlenka knihy silná a zajímavá, i závěr překvapivý, ale to trápení se s časovými posuny mi čtení dost komplikovalo, škoda..
Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala ve způsobu psaní knihy pozpátku. Celkově průměr.
Děj v podstatě žádný. Ale přesto nebylo od věci knihu přečíst, protože v ní jsou některé pro i proti potratové myšlenky, které by mě ani nenapadly. Obě skupiny mají svým způsobem pravdu, je na každém, jak se k tématu staví.
Jinak dost velká nuda. Přeskočením půl stránky člověk o nic nepřijde...
Kniha psaná po zpátku hodinu po hodině (cca od 17hod do 8hod.). Epilog byl poté hodina konečná (18hod). Určitě bych nedoporucovala číst knihu od konce k začátku, mělo to totiž své kouzlo. První asi 2 kapitoly to bylo těžší pochopit, ale pak mě ty časově otočené kapitoly vyloženě bavili.
Samotný příběh je o potratech v USA. Zápletka se střelcem, ktery chce spravedlnost. Líbilo se mi to.
I já jsem byla zpočátku zmatená dějem, který se každou kapitolou posouval o další hodinu do minulosti. Nevadilo by to, kdyby tam byly 1-2 hlavní postavy, ale při tomto větším počtu hlavních postav jsem se ze začátku moc neorientovala. Je škoda, že tohle odradí dost čtenářek. Přitom ten příběh jako celek je skvělý a na konci se to všechno pěkně proplete a něco je jinak než se původně zdálo. Hodnotím největším počtem hvězdiček, stejně jako Čas odejít od této autorky.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Opět zpracované další zajímavé téma - upřímně by mě nenapadlo, že i v současném USA mají tak zpátečnické názory na potraty (byť jen v některých státech), přišlo mi to jako z minulého století, a ne z 21. století :-( Jinak mě ale kniha na autorčiny poměry zklamala - absolutně mi totiž nevyhovovalo vyprávění couvající v čase de facto na začátek a velké množství postav taky zrovna nepomáhalo se v ději zorientovat. Měla jsem pak problém se do knížky začíst a nebavila mě tak, jak teoreticky mohla, kdybych ji začala číst od konce...