Záblesk života

05.02.2020

Jednou bych chtěla mít odvahu jako Jodi Picoult. Pustit se do tak závažného tématu a napsat o něm příběh, a ještě k tomu všemu v retrospektivní kompozici, to chce vážně velké odhodlání.
Tuto spisovatelku zkrátka obdivuji, neb dokáže ze zapleteného chuchvalce vytvořit krásně rozpletenou nit.

02.02.2020

Dobrý příběh, dobře vykreslené postavy, ale pro mě problém číst. V retrospektivě jsem se tolikrát zamotala, že jsem ani v polovině knihy něvěděla kdo je kdo a stále jsem tápala. Do čtení jsem se musela nutit, ale uff dočetla jsem ze zvědavosti. Zajímavé, ale těžko se to četlo.

02.02.2020

Retrospektivní styl vyprávění mi moc nevyhovoval, jelikož mě tolik nepoháněla touha číst dál. Nicméně závěr mě překvapil, i když ne úplně šokoval. Knihu doporučuji všem, kteří čtou rádi závažnější příběhy, které mají hloubku a donutí vás se zamyslet.

30.01.2020

Tohle byla strasne zvlastni kniha. Po chvili jsem uplne prestala vnimat kdo je kdo. A desne mi vadil ten styl psani... Autorku mam hrozne rada,ale tahle kniha se moc nepovedla. Doporucuju cist knihu od konce na zacatek(proste obracene nez ostatni knihy),jinak v tom budete mit stejny gulas ,jako ja

Dalsi skvela kniha k zamysleni od nejlepsi autorky, na jakoukoli jeji knihu jeste dlouho po precteni nemuzete zapomenout, velmi zajimave tema oslovi kazdeho, dej vypraveny naopak me nadchl, doporucuji!

25.01.2020

Casova posloupnost = problem? Pche, v pohode; to mi nikdy nevadilo.
Nevadilo, ale tady mi to neprislo jako pridana hodnota. Stripky deje se v posledni kapitole neposkladaly, byly uz jasne. Linka s Beth nebyla prekvapujici. Pripojuji se k tem, kteri povazuji tuto knihu za zajimavou, ale autorcinu nejslabsi.

18.01.2020

Svého času patřila J. Picoult k mým nejoblíbenějším autorům, resp. autorkám. Na Záblesk života jsem se tak těšila, ale jsem strašně zklamaná. Téma potratů má dle mého obrovský potenciál a nejen, že ho autorka nevyužila, ale ještě to úplně zabila obrácenou dějovou posloupností. Ta totiž způsobí, že nemáte sebemenší šanci nechat se příběhem strhnout, protože o pár stránek dál znovu a znovu přemýšlíte, která postava je která a kde vlastně v předchozí kapitole vyprávění skončilo, resp. začalo. Pro mě zmatené a rozvleklé. Celé to nezachrání ani (na můj vkus až moc rychlý) konec, kde jsem autorku alespoň trošku začala poznávat. Nikdy bych neřekla, že dám Jodi Picoult za nějakou knížku dvě hvězdy, ale stalo se.

18.01.2020

Mám ráda knížky JP a přečetla jsem většinu z nich. Volí si těžká a kontroverzní témata, která umí zpracovat do poutavého příběhu. Asi měla důvod, proč tuto knihu psala v obrácené časové posloupnosti, ale pro mě, jako pro čtenáře, z toho vyšel opravdový dějový mišmaš. Prostě jsem se nedokázala pořádně začíst a jsem přesvědčená, že pokud by kniha byla napsaná v přirozeném časovém uspořádání, užila bych si ji mnohem víc.

15.01.2020

Moje první kniha od autorky a musím říct , že mě zklamala. Námět k zamyšlení, to určitě, ale jak už tady bylo uvedeno, tak i mě vadilo, že je děj psán časově pozpátku To mi tak nějak zničilo celý zážitek z příběhu... Škoda...

14.01.2020

Za mě naprosto skvělá kniha. Úplně mě dostala. Autorka prostě umí, chytit za srdce. Téma potratů jejich odpůrců a zastánců volby pro ženy je pořád aktuální. A doslov vše dokresluje.

07.01.2020

Uh...u týhle knihy jde spíš zase o trendy tahačku peněz a slepej výkřik do tmy.
Rýpe do ožehavýho tématu a dokola omílá potratový téma, což je věc hodna spíš nějaké lékařské učebnice pro gyndaře nebo pro nějaký ty fanatiky přes lidský práva.
Posloupnost děje je tu na hlavu, překáží to.
Mě vážně nezajímá jak žil ten lékař, jak mu umřela máma, co si povídá s pacietkama, co si říká člen zásahovky s tím střelcem nebo co cítěj sestry nebo ty, co tam šly na zákrok.
Má to být o tý patnáctce, to jsem čekala.
A ne spousty keců o zákonech a státech a tom, jak se to kde má a co kde ženský smí nebo nesmí.
Byť to jsou tedy šokující zjištění.

Záblesk života je první kniha Jodi Picoultové, která se mi četla obtížně. Styl vyprávění mě spíše rušil a neumožnil mi plné soustředění na bezesporu závažné téma. A to je mi líto, protože třeba postava doktora Louie Warda byla naprosto úžasná; jeho způsob diskuse s demonstranty (demonstrantem) mě fascinoval.
Ale možná už nejsem schopná ocenit šíři záběru a různorodost životních osudů.

"Všechna ta právní ochrana, kterou chceš mít pro nenarozené zárodky." řekla Joy. "Fajn, dopřejme jim to. Ale teprve až najdeš způsob, jak tím nepřipravíš o nároky mě."

02.01.2020

Tema sice asi zajimave, vubec jsem netusila, ze to jeste nekde na svete chodi jak nekdy pred 100 lety, ale v USA se asi neni cemu divit. Kazdopadne do knihy jsem se nemohla vubec zacist, vypraveni po zpatku mi sice nevadilo, ale nejak jsem se nedokazala vzit ani do jedne z postav. Asi nejhorsi knizka, co jsem posledni dobou cetla.

01.01.2020

Autorku mám moc ráda, tento příběh byl však o něco méně čtivější než její ostatní knihy. Způsob psaní pozpátku mi nijak nevadil.

30.12.2019

Autorka má šťastnou ruku při výběru opravdu závažných témat. I zde s námětem interrupční politiky vzbuzuje bezesporu pozornost a nutí k zamyšlení.
Tentokrát ale musím přiznat, že mě kniha moc nesedla. Převrácená chronologie a opakující se části byly často matoucí.

29.12.2019

Bravo, Jodi. Bravo.

Tuto knihu bych doporučila každému extremistovi z hnutí pro život. Každému, kdo chodí na veřejné demonstrace proti potratům. Kdo soudí ty, v jejichž situaci se nikdy neocitl. Kdo klade práva embrya nad práva dospělých žen.
I já kdysi patřila do této skupiny a vyznávala extrémní názor. Ovlivněná emocemi, touhou po mateřství, výukou ve škole, médii, věkem.
Každý extremismus je špatný. Téměř každý vede k násilí.

A o tom je tato kniha. Jodi Picoultová vypráví příběh žen a lékaře, kteří zůstanou uvěznění za bílého dne na potratové klinice mužem se zbraní.
Příběh autorka popisuje pozpátku, tedy od konce na začátek. Překvapilo mě, kolik čtenářů má problém s retrospektivním vyprávěním a nechápou jeho důvod. Jsem přesvědčená o tom, že kdyby příběh plynul posloupně, ztratil by něco ze své dramatičnosti a tajemnosti. Plánuji si však v budoucnu tuto knihu přečíst od konce, ale zároveň tím pádem od začátku, abych si svou tezi potvrdila či vyvrátila. A třeba přijdu na něco dalšího, uvědomím si něco jiného.

Tato spisovatelka je mistryní v tom, kolik otázek ve vás, jako v člověku, dokáže vzbudit. Rozpitvá vás. Nahlédnete do kontroverzních témat z tolika možných úhlů pohledu. Budete soucítit s lidmi - i když fiktivními, o kterých byste si nikdy nemysleli, že je někdo dokáže před vámi polidštit. Spatříte neviditelné. Odhalíte sami sebe. Budete se možná za sebe i trochu stydět. A změníte své názory. Ti citlivější a rozumnější, ti, co dokážou vidět věci objektivně a vcítit se do lidí (nebo alespoň do fiktivních postav), zcela jistě uvidí problematiku jinak než před začátkem čtení.
A to je vzácnost. Když kniha dokáže změnit život. Neboť změna nahlížení na určitou záležitost je změnou v životě.

O totálně nečekané zvraty se autorka postarala hrdinkám Janine, Bex a Izzy. Jednu označíte za pokrytce, u druhé budete zírat s otevřenou pusou a ta třetí vás svou sílou a bezednou láskou dojme.

Proč se to osudové ráno na klinice v Mississippi střílelo? Kdo je útočník? Proč osud spojil hlavní hrdinky dohromady? Kdo vyjde z děsuplných hodin jako vítěz? A bude vůbec nějaký poražený?

Možná jste si pokládali otázku, jak může lékař, který denně provede několik potratů, sám se sebou žít. Možná jste se ptali, jak se sám sobě zodpovídá a čím své konání oddůvodňuje. Možná vás nenapadlo, že je odpověď prostá...
Možná vás zajímalo, co cítí žena, která prochází kolem tlupy demonstrantů na potratovou kliniku.
Možná jste si mysleli, že nikdy neporozumíte muži, který ve jménu Boha tasí zbraň na lidi, kteří upírají život nenarozeným, ale navracejí ho do rukou dospělých žen. Možná vás nenapadlo, že by to mohl být otec, který něžně své dceři roky česal vlasy a každý večer četl pohádku před spaním. Třeba jste netušili, že před tím, než se proměnil v netvora to byl člověk. Člověk, co miloval. Možná příliš...

Možná zastáváte názor, že žena nemá právo o sobě rozhodovat, když je těhotná...
Či si myslíte, že potrat není smrt a dítě v děloze do určitého týdne není dítětem.
Třeba jste nestranní a posuzujete každou ženu a její příběh individuálně...
Možná si myslíte, že se vás tento problém nikdy týkat nebude a tudíž vám nestojí za pozornost.
Ať jste kdokoli... přečtěte si tuto knihu. Budete obohaceni.

Picoultová napsala, že legislativa je černá nebo bílá, ale životy žen jsou v různých odstínech šedi.
Tato kniha je ve všech možných i nemožných barvách, emocemi nacpaná k prasknutí. Laskavá, trefná, bolestná, pravdivá a mocná.

Již posedmé se Jodi Picoultové klaním. A děkuji.

29.12.2019

Musím se připojit k výše uvedeným komentářům. Nevadila mě ani tak retrospektiva příběhu, kdy se čtenáři na konci knihy poskládají všechny dílky skládačky dohromady, jako spíše kontroverzní téma, které mne prostě neoslovilo. Z úcty k autorce jsem knihu dočetla, ale považuji ji za nejslabší.

26.12.2019

Ze začátku mi trochu vadil retrospektivní styl psaní, ale později jsem si na to zvykla a už to nebylo tak zlé, přesto to nebylo ono, proto dávam jen 4*. Jinak co se týče tématu, bylo to velmi zajímavé a čtivé. Kontroverzní témata mě zajímají, a tady byl pěkně podán kontrast mezi zaměstanci kliniky s pacientkami, které podstupovaly potrat a různými aktivisty. Takè se mi líbily příběhy ostatních pacientek, které tam šly z jiných důvodů. A nakonec autorčina poznámka, s tou plně souhlasím.

17.12.2019

Miluji knihy autorky, ale tady mi vadilo, že je psaná pozpátku a ještě tam byly chronologické chyby. Proto dávám o jednu hvězdu méně. Jinak příběh super a hlavně závěrečná slova autorky si určitě přečtěte.