Zachráněna v šanghajském ghettu
Anna Votická
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33198/zachranena-v-sanghajskem-ghettu-33198.jpg
4
10
10
Unikátní vzpomínky paní Votické, které se podařilo uprchnout před nacismem a která našla záchranu v Japonci spravovaném ghettu v Šanghaji. V roce 1940 se jí podařilo získat povolení pro odjezd do Šanghaje, kde pak ve zcela výjimečném až absurdním prostředí, pod ochranou japonských okupantů, přežila válku. V roce 1945 se vrátila do Československa, nicméně brzy se vydala do druhého, již trvalého exilu - útočiště našla v Kanadě, kde žije dodnes. Kniha popisuje osudy předválečné i poválečné, nicméně těžištěm je útěk před blížící se tragédií evropských Židů a život v šanghajském ghettu, kde našlo záchranu přibližně 20 tisíc Židů, včetně řady československých. Tato zřídka zmiňovaná kapitola dějin čs. Židů u nás zatím nevyšla v knižní podobě. Text paní Votické je doplněn celou řadou dokumentů (víza, identifikační osobní průkazy z Šanghaje, dobové fotografie), plus odborným doslovem mapujícím historii šanghajského ghetta, jeho roli a specifika, které vůbec jeho existenci umožnily. v originále - Clinging to Life ... celý text
Přidat komentář
Knížka je tenká, zajimavá a poučná, takže rozhodně stojí za přečtení. Většinou se uveřejňují spíše vzpomínky lidí, kteří přežili koncentrační tábory, zde jde o vzpomínky z rodiny, která měla dost předvídavosti, prostředků, kontaktů a štěstí, aby se tomuto osudu vyhnula.
Navíc podrobně popisuje, jak to probíhalo administrativně i finančně, a jak se převáděli transfery majeteku a kolik procent stály, kdo je podvedl a také váhání a těžké rozhodování jestli a kam vycestovat, a jestli ještě nepočkat. Dokonce včetně jednoho návratu do Protektorátu. Vzpomínky paní Votické se tím liší od většiny běžně prezentovaných životních příběhů. Její manžel byl zámožný muž s dobrými kontakty a přehledem, takže se jim povedlo přežít válku relativně slušně, nicméně stálo je to všechen majetek.
Vzpomínky také dobře ilustrují 2 málo známé fakty o holokaustu:
1) až do roku 1941 nebránilo německo a protektorát židům ve vystěhování, ale problém byl, že je nikdo nechtěl příjmout.
2)posedlost likvidací židů byla záležitostí vedení NSDAP, kterou řada jejich spojenců nestílela. I někteří evropští spojenci Německa (např. Finsko, Francie, Maďarsko) odmítali vydat své občany a někteří i uprchlíky k likvidaci. Židé na území pod Japonskou kontrolou měli narozdíl od těch ve většině Evropy to štěstí, že byli mimo dosah možné projekce síly vedení německých národních socialistů.
Stojí za zmínku vzpomínka na to, že Japonsko akceptovalo fakticky pasy zaniklé ČSR v době protektorátu.
V knize jsou sice stížnosti na těžký osud, nicméně autorka velmi objektivně uznává, že se měli lépe, než židé v Evropě, a i než běžní lidé v Číně.
Drobnou zajimavostí je vzpomínka na to, že v ghettu v Šanghaji byla 1/3 lékařů, takže byli opravdu levní a snadno k sehnání.
Zachráněna v šanghajském ghettu
Útlá knížečka o životě jedné ženy, která díky majetku rodiny a schopnostem manžela přežila holocaust bez drastických útrap, pokud k nim ovšem nepřipočteme smrt většiny příbuzných a přátel v koncentračních táborech a nutnost emigrace. Knížka je zajímavá, ale třeba o životě v šanghajském ghettu se dozvíme jen naprosté minimum. Nejvíc mě dostal poválečný autorčin zážitek s bývalou spolužačkou, která se jí při prvním setkání po válce zeptala nějak takhle: "Ty žiješ? Vždyť jste byli jiní...." . Míra antisemitismu i v poválečné společnosti byla, i vzhledem k okolnostem, neskutečná a to to tady nebylo ani zdaleka tak strašné, jako třeba v Polsku, kde proběhly i pogromy.