Začínáme žít
Anton Semjonovič Makarenko
Román o převýchově mladých provinilců v nové lidi, poctivé a pracovité. Autor vypravuje o vlastních zkušenostech a zážitcích, kterých nabyl od r. 1920 jako pedagog a organisátor Gorkého pracovní kolonie u Charkova.Popisuje věrně a pravdivě všechny obtíže, s nimiž musil zápasit, než se mu podařilo změnit mladé zloděje a lupiče v platné členy lidské společnosti.... celý text
Literatura světová Psychologie a pedagogika
Vydáno: 1950 , PráceOriginální název:
Pedagogičeskaja poema, 1950
více info...
Přidat komentář
Co se týče obsahu, tak za mě katastrofa. Jestliže tohle je socialistický realismus, děkuju pěkně za ochutnávku, ale víc už ne. Z banditů a živlů pofidérního původu se poctivou a tvrdou prací a výchovou jakoby zázrakem stávají uvědomělí komsomolci a řádní členové společnosti. Nevím, nakolik si Makarenko své vyprávění přikrášlil, to je ostatně docela jedno, ale z popisovaného neustálého pracovního nasazení člověka až bolí ruce.
Ovšem forma je docela stravitelná. Autor pracuje s nadsázkou a velice humorně dokáže vykreslit například konfrontace s orgány sovětského lidového vzdělání a další situace. Snad kdyby nebyla kniha tak šíleně dlouhá (ale třeba jen třetinová), dala by se ještě skousnout bez přemáhání.
Knížka vzbuzující rozpor ne ani tak sama o sobě jako svým autorem. Nedokázal jsem si udělat obrázek zda-li jde o propagandistickou fikci. Ale děj knihy se mi líbil. Makarenkův výchovný přístup učebnicově klasifikovaný jako represivní mi natolik represivní nepřipadl... Ale s realitou nejspíš nebude mít dílo mnoho společného, těžko říct...
Autorovy další knížky
1952 | Pedagogická poéma |
1950 | Začínáme žít |
1957 | O výchově dětí v rodině |
1951 | Vlajky na věžích |
1951 | Kniha pro rodiče |
Makarenko je ruský Komenský. Dokud jsem ho nečetl, byl pro mne spíše směšnou postavou, režimním protagonistou, něco jako oslavovaný Meresjev, "veliký sovětský člověk-hrdina". Ale jeho kniha mi ho postavila zpět mezi lidi (ostatně stejně jako Meresjeva). Příklad toho, jak státní propaganda může ublížit.
Makarenko, na rozdíl od Komenského, který byl spíše teoretik a v praxi úspěšný tolik nebyl, byl naopak dokonalý praktik, který svůj pedagogický přístup dokázal uvést v život, dokázal čelit teoretickým idealistům a byrokratům ve funkci. Je škoda, že další vývoj společnosti jeho dílo dokázal mařit a ideologicky znehodnotit.
Tuto knihu by měli povinně číst všichni pedagogové.