Začínat od nuly
Johnny Allen Hendrix
Kniha sestavená z autentických dobových rozhovorů a deníkových záznamů pomáhá vyvrátit spoustu mýtů a polopravd, které o Hendrixovi kolují, a předkládá ničím nepřikrášlenou osobní verzi jeho životního příběhu. Nejde ani tak o popis reálných událostí, jako spíše o zkoumání umělcovy vnitřní cesty...
Přidat komentář
Tu niet čo komentovať, asi preto si nemôžem odpustiť krátky komentár.. Táto kniha by mala byť povinnou četbou pre všetkých rádoby umelcov, nafúkaných pózerov, mudrlantov a hochštaplerov.. Prečo? Pretože sa z nej možno naučiť skromnosti, pokore a ľudskosti. A to všetko od najväčšieho hudobného génia druhej polovice 20. storočia.
Kniha vystavaná z Jimiho citátov. Mám už niekoľko kníh o jeho živote, túto som získal z knižnice, keďže som si ju svojho času chcel kúpiť, ale akosi som sa k tomu nedostal, chmatol som po nej a prečítal ju. Dozvedel som sa niekoľko zaujímavých informácií. Jimi tu tvrdí, že z armády sa vyhovoril kvôli zraneniu, v inom životopise tvrdil autor, že použil homosexualitu ako zámienku k vyradeniu z armády. Ale to je len taká maličkosť. Dobré čítanie.
Lepší životopis si Jimi Hendrix nemohl přát. Na začátku se setkáváme s mladíkem, který hudbu považuje spíše jako prostředek k obživě, a na konci tu máme skutečného umělce toužícího po dalších směrech a nových obzorech.
Konec knihy mluví za vše:
„Lidi jsou do smrti zvláštním způsobem zamilovaní. Musíš nejdřív natáhnout bačkory, aby jim došlo, žes snad trochu za něco stál. Teprve po smrti jsi ten správnej pašák. Takže, lidičky, až jednou umřu, pouštějte si prostě dál moje desky…“
Jasně jsem cítila ten přechod Jimiho vnímání světa. Dokázal skvělé věci a zůstal při tom vždy svůj. S pocitem, že je ovládán, ho opustila chuť dělat to co je mu vlastní. Kniha se krásně četla, hlavně s tím, že je v podstatě psaná jeho rukou. RIP.
Naprostá dokonalost . Kniha se čte opravdu dobře . Nebojím se napsat dokonale . To že je sestavena z toho co Hendrix řekl ji dodává opravdu neuvěřitelné grady . Ze začátku jsem o něm nic nevěděl . Proto mne také tato publikace zaujala a doslova jsem ji hltal . Ještě mam dvě knihy o tomto umělci . Také na ně jsem zvědav . Kniha tohoto zpracování ma u mne to nejkladnějši hodnocení co mohu dat a všem ji doporučuji
Pro mě zklamání. Je jistě originální nápad poskládat knihu ze slov a rozhovorů Hendrixe, ale na druhou stranu ukazuje, že Jimi nebyl kdovíjaký myslitel, inteligent či literát. Text prakticky bez komentářů (až na výjimky, kdy je v závorce uvedena nějaká událost daného období) tak jen ukazuje Hendrixovy názory a myšlenky, které jsou často pravdě a realitě vzdálené. Mnohem víc se mi líbila kniha Nadoraz, kde je sice Jimi vykreslen trochu idealisticky, ale podává o něm podstatně lepší obrázek.
Věřím tomu, že grafická úprava tištěné knihy je pěkná, bohužel pro elektronické vydání je to naopak veliké mínus. Je tam totiž spoustu citátů a textů tak malým písmem, že se to nedá přečíst. Střídání různých stylů a velikostí a dokonce fontů písma zde působí mnohdy kýčovitě až nevhodně. Výjimkou jsou fotky, které i v el. podobě působí pěkně.
Celkově se jedná ne přímo o nudné čtení, ale z velké části je to jen takové plácání. Zkrátka je lepší si pustit Hendrixovu skvělou muziku a raději si přečíst něco o něm, než od něho. 60% (přestože jsem Hendrixův velký fanda), 18.2.2015.
V téhle knize je Jimi vykreslen jako člověk, jehož sláva nezměnila, pouze nesmírně unavila. Kniha se soustředí především na Hendrixovo nitro. Na jeho sny, touhy, zdroje inspirace a názory. Po přečtení budete mít pocit, že jste tomu složitému člověku aspoň částečně porozuměli a uvidíte, co stálo za jeho písničkami.
Navíc to je jedna z nejkrásněji udělaných knih roku. Ani ne tak obálkou, ta je průměr, ale vnitřkem. Střídání fontů, velikosti písma, jednou je text poskládán do podoby kytary, jindy se táhne ve vlnách. Tady uvolněná šedesátá léta skutečně září v plné kráse.
Tohle je přesně něco pro mě. Od dětství miluju starou dobrou klasiku - nejspíš se na tom podílela má matka, před spaním jako ukolébavku jsem často poslouchala Nirvanu, nebo Janis Joplin. Možná se to na mě trochu podepsalo, ale já si neztěžuju.
No každopádně, Začínat od nuly jsem musela mít. Hendrixův životopis poskládaný z všemožných pramenů tak, že se jeví jako autobiografie? To je něco, co se jen tak nevidí. A to, co se píše uvnitř taky ne.
Já už jsem podobných knih - životopisů - přečetla dost, ale žádný mě tak nebavil a hlavně žádný Hendixe neprezentoval tak prozaicky. Tak normálně. Jistě, byl, je a bude ikonou, ale v první řadě to byl obyčejný člověk... s jen trochu bohatším duševním životem, než většina z nás.
Člověk díky tomu všemu získává docela jiný úhel pohledu. A to je dobře.
Hendrix je ikona, ale přesto musel začít od nuly.
Skvělé,netypická autobiografie,bylo to poslepované z toho co kdy kde Hendrix napsal nebo řekl.Zajímavé rozhovory.
Legenda