Zadní schodiště filosofie
Wilhelm Weischedel
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165661/bmid_zadni-schodiste-filosofie-ZNO-165661.jpg
4
43
43
Zadní schodiště není běžným vchodem do bytu. Není svítící, vyleštěné a slavnostní jako schodiště hlavní. Je prosté a holé, někdy trochu zanedbané. Ale zato se není třeba ke vstupu zvláště oblékat. Člověk přijde, jaký je, a je tím, čím je. A přesto se dostane i po zadním schodišti k stejnému cíli jako po schodišti hlavním: k lidem, kteří bydlí uvnitř. I k filosofům se můžeme přibližovat slavnostně: po udržovaných běhounech a podél lesknoucího se zábradlí. Ale existují i zadní schody k filosofii. I pro návštěvu u myslitelů platí: Člověk přijde, jaký je, a je tím, čím je. A má-li štěstí, setká se s filosofy rovněž takovými, jací jsou, neočekávají-li právě na hlavním schodišti nějakého vznešeného hosta. U zadního schodiště je potkáme bez slavnostního lesku a okázalého chování. Snad je zde také poznáme jako lidi, jimiž jsou: s jejich lidskými chybami a současně s jejich velkolepými a poněkud dojímavými pokusy dostat se nad pouhé lidské. Je-li tomu tak, je ovšem nezávaznost vstupu po zadním schodišti ta tam. Pak i my musíme být připraveni k vážnějšímu rozhovoru s filosofy. Hlasatelů vznešeného postoje k filosofii, kteří tento autorův pokus co nejpřísněji zatratí, nebude asi málo, jestliže nebudou vůbec považovat pod svou úroveň vzít jej na vědomí. Ať tedy používají jen hlavního schodiště filosofie, což i autor v některých svých dosavadních pracích činil. Jestliže tentokrát používá zadního schodiště filosofie, pak také proto, že zde nehrozí nebezpečí, které je typické pro hlavní schodiště, že totiž mnohdy místo toho, aby se dospělo do filosofova bytu, stojí se u kandelábrů, u atlantů a karyatid, které zdobí portál, vestibul a vstup na schodiště. Zadní schodiště je bez ozdob a bez odbočení. Proto vede příměji k cíli.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 1992 , VotobiaOriginální název:
Die philosophische Hintertreppe, 1975
více info...
Přidat komentář
Čtivější a zapamatovatelnější než některé suchopárné učebnice. Kdo se chce trochu blýsknout někde ve společnosti u vína, ale nezajímají ho hluboké několikastránkové rozbory základních filosofických teorií, najde v této knize překvapivě hodně muziky.
Ježišmarjá tohle jsem četla snad celý rok! Dokonce jsem chtěla hodnotit jen dvěmi hvězdami, ale že jsem si ke konci přečetla profil filozofa, který mě velmi zaujal, davám průměrné hodnocení. Právě to je výhodou i nevýhodou knihy. Pokud o filozofii víte kulový, chcete si možná najít ten svůj směr, ale nevíte jak, tato kniha vám k tomu může pomoct. Na druhou stranu si musíte být vědomi, že hledáte jehlu v kupce sena. Na 10 nudných profilů plných žvástů na zabití se pobavíte u jednoho. U některých autorů se lépe čte snad i wikipedia. A co se filozofické osvěty týče, bavily mě jiné knihy více. Jako samostatnou publikaci nemůžu v žádném případě doporučit. Jako doplňková četba ke gympláckému slohu o určitém filozofovi by to ušlo.
O filosofii jako takové to jistě není. Jedná se spíše o různé perličky ze životů filosofů, jejichž myšlenky jsou čtenářům představeny poněkud plytce, avšak účelem knihy není podat dějiny filosofie, nýbrž naskytnou pohled do všedních dní velkých myslitelů.
Jako úvod do (dějin) filosofie to je velmi povedené. Čtenář se dozví úsměvné detaily ze života největších filosofů v dějinách, které mu pomohou překonat prvotní ostych při poznávání těch "sošných filosofů". Klíčové myšlenky jednotlivých myslitelů jsou spíše jen naznačeny, ale vystihují to nejpodstatnější a mohou inspirovat k dalšímu hlubšímu studiu filosofie.
Jsem přesvědčen, že napsat kvalitní a čtivý úvod do filosofie je daleko těžší, než napsat úzce specializovanou práci jen pro úzký okruh odborníků...
Zadní schodiště filosofie není jen filosofická drbárna o soukromém životě filosofů, všímá si častých rozporů mezi jimi hlásanými ideály a jejich všednodenní životní praxí.
Zavilý obhájce pracujícího lidu Marx byl líný, rozmazlený a egocentrický buržoazní spratek, který v životě nepracoval, Nietzsche hlásal příchod nadčlověka ač sám slabý a neduživý a hlasatel osvícenského humanismu Rousseau byl bezcitný zmetek.
Je škoda, že Weischedel nerozvíjí námět knihy dál a hlouběji. Přijde mi pozoruhodné, že ony filosofie nakonec v praxi odrážely právě spíš tu niternou povahu svých tvůrců a nikoli jejich přepjaté ideály. Tak marxismus nakonec zametl s proletariátem jako nikdy jiný a nahoru vynesl právě takové líné nemakačenka jako byl jeho tvůrce, teorie nadčlověka vynesla nahoru slabochy jako Himmler a přepjatý humanismus Rousseaua vykrystalizoval do krvavého revolučního teroru.
Rozvleklé povídání o filosofii, neuspořádané a, jak tak přemýšlím na dílem, až chaotické, málo informací. Radost, že jsem knihu sehnala a mám ji v ruce, po pár stránkách vybledla a po několika kapitolách zmizela zcela.
Čekala jsem více. Vhodné pro nižší stupně SŠ, kde čtenáři ocení drby z života filosofů, které zabírají více místa, než část věnovaná samotné filosofii.
Pre mňa asi prvá kniha ktorou som ako asi 10 ročný načrel do filozofie - a bolo to famózne.
Nieje nijak zvlášť ťažká a zložitá a podnecuje fakt na to premýšľať