Zádušní mše za hraběnku
Jiří Holub
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405167/bmid_zadusni-mse-za-hrabenku-DR5-405167.jpg
4
128
128
Kastelánku zestátněného zámku dostihne v sedmdesátých letech dopis od bývalého majitele: Paní hraběnka Sofie zemřela a ráda by byla uložena v zámecké kapli. Přes smutnou dobu normalizační se někdejší služebnictvo rozhodne splnit poslední hraběnčino přání. Plán je sestaven a všichni jej bezesporu plní. Snad všechno klapne, jak má. Jenže svět tropí hlouposti, tedy na zámek dorazí ve stejné době ještě druhé psaní, tentokrát úřední s ministerskou hlavičkou. O zádušní mši za hraběnku připravovanou v době, kdy se podobným aktivitám nepřálo, vypráví dcera kastelánky Johanka. Ukazuje, jak vyplnění jediného přání může pro mnohé znamenat neblahé následky na celý život…... celý text
Přidat komentář
Útlá knížka o nelehké době, o vyvlastnění majetku a snaze o splnění posledního přání. Čte se to lehce, ale téma lehké není.
A mně se to líbilo moc. I styl vyprávění, chvíli z pohledu Johanky, chvíli z pohledu vyprávěče... Právě tenhle rozměr to krásně doplňoval. Pět hvězd za příběh i za zpracování. :-)
Smutné, bolestně smutné, nechtěla bych tento život prožit. Výstížně napsané, jaký dopad mělo znárodnění na život lidí, kolik se najednou objevilo sviní, kteří donášeli a přitom jen převlékli kabát a jak dokázali škodit a týrat. Jsou žel, pořád mezi námi. Výborně napsané , velmi čtivé , vtáhne do děje.
Velká škoda této úžasné knihy, koupila jsem ji v bazaru DK za třicet korun a dala mi tolik .Doporučuji.
Na základě doporučení na těchto stránkách jsem si přečetla knihu'Prostě na mě zapomněli' .... jelikož jsem byla nadšená půjčila jsem si od autora další jeho knihu.
Zajímavé čtení, ale smutné zároveň. Žel, taková byla doba. ....
Přečteno během dopoledne.
Když se člověk dívá na své děti přeje si, aby taková doba už nebyla.
Zádušní mše za hraběnku
Ke knize jsem se vrátila po 12 letech. Úplně jsem zapomněla jaké to je krásné čtení , které plyne lehce a rychle. Příběh ze zámku Červená Lhota se mi líbil tehdy a dnes ještě víc. Je smutný, napínavý a těžko se můžeme vžít do pocitů lidí, kteří nedobrovolně opustili místa, kde žili a která milovali. Dávám 5 hvězd a doporučuji.
(SPOILER) Drží to ten vyprávěný příběh, nikoli sloh... Kniha rychle plyne, takže se dá přečíst během chvíle, ale je to jen takové vyprávění letem světem, černobílé charaktery bez hlubšího zakořenění. Musím říct, že chvílemi to bylo hodně naivní, až jakoby románek pro pubertální dívky.... Když jsem napsala, že se to dá přečíst během chvíle,zdálo se mi,že i autor to psal během jednoho dne, jako by vydal jen přípravu pro knihu, která by měla být více rozpracována. A ještě jedna věc-tedy pardon, ale romantická linka byla hrozná... :-) Nejlepší byl začátek, uvozující události a první roky totality, tam mi ten úsporný styl nevadil, k té náladě se to hodilo, ale pak už to působilo spíš uspěchaně a zjednodušeně.
Knihu jsem objevila díky kolegům tady na Databázi knih, tak jsem byla velmi zvědavá. Zámek Červenou Lhotu mám moc ráda a vždycky jsem podobný zámek chtěla vlastnit, takže jsem se do děje začetla velmi rychle. Co mi přišlo škoda, tak bylo hodně postav, o kterých se toho čtenář moc nedozví a najednou je skok v ději o 10 let dopředu. Trochu mi vadilo střídání vyprávění, tedy ich a er formy, ale na to jsem si během čtení zvykla. Konec byl hodně useknutý, ale jinak byla knížka velmi čtivá. Přečtu si určitě i další knihy od autora :-)
Ačkoli se to podle anotace nezdá, tohle je kniha pro čtenáře, kteří nepotřebují o ději nebo postavách nějak moc přemýšlet. Je plná romantizujícího klišé, děj i postavy poznáte pouze rychlíkovým tempem - což by až tak nevadilo, pokud by to celé nebylo podané tak černobíle a zjednodušeně (šlechta je vesměs samé dobračisko, jejich poddaní vzpomínají se slzou v oku, padouch je padouch a poznáte ho hned při první zmínce atd. atp.). Musím přiznat, že od autora "Prostě na mě zapomněli" jsem čekala mnohem víc.
Pěkná kniha o době, kterou znám jen z vyprávění.
Ze začátku mi vadilo, že není děj víc popsaný, že se spolu s kapitolami dostáváme klidně o deset let dál.. Pak jsem si na to zvykla, a i když bych o nějakých událostech chtěla vědět víc, zas tak mi to nevadilo.
Příběh se mi moc líbil, i když konec mohl být veselejší. Litovala jsem Marii. Byla hrdinka, riskovala pro dobrou věc, ale pak si to zbytek života vyčítala, i když ostatní do toho šli s ní a hlavně dobrovolně. Stát se to v jiné době, všechno by dopadlo jinak nebo by se vůbec nestalo.. A příběh lásky se mi zdál snad romantičtější ( a smutnější) než v Romeo a Julie!
Díky takovým knihám si aspoň můžeme uvědomit, co všechno dnes máme.
Asi jsem četla ve špatném pořadí. Kniha Prostě na mě zapomněli na mě silně zapůsobila, u Zádušní mše mám trochu problém. Kniha je totiž mnohem amatérštější a neučesanější než předchozí jmenovaná. Nesmírně cenné je ale téma, které si autor pro svou knihu vybral - doufám, že ve výběru podobně "netradičních" témat bude pokračovat i nadále. Když obě knihy porovnám, vidím nějaký ten autorský vývoj a nesmírně mě to těší. Jsem zvědavá na to, co přijde příště.
Úplně mi nesedl styl psaní, ale to zase vyvážil čtivý a zajímavý příběh. Co mi na něm nesedělo a připadlo mi to až násilné, byla ta romantická linka, tu bych vynechala. Taky konec byl dost rychlý. Napřed sledujeme vše minutu po minutě, pak se ani nedozvíme, jak skončili všichni protagonisté. Následuje velký skok v čase a právě ta poslední kapitola se mi líbila ze všeho nejméně.
3
Knížka, která trochu klame tělem - čtenář si každou chvíli říká "to znám", a vzápětí je překvapen, "sentiment špatně snáším", a je literárně praštěn mezi oči, "to nedopadne dobře", a... kdo ví? :-) Příběh vzdáleně připomíná film Zámek v Čechách, ale rozložení v čase je širší a atmosféra laskavější.
Milá kniha na dvě odpoledne. Milá tak, že se k ní budu ráda vracet. Vypráví o vyhnání, smutku a bezmoci. Ale i o noblese a lidské důstojnosti, kterou když v sobě člověk má, nezmizí ani když musí žít v chudobě, dřít a poslouchat mocné hlupáky.
Zajímavý, krátký příběh, který mapuje události od jara 1945 do jara 1990 o zámku Červená Lhota a jejich obyvatel. Přečteno jedním dechem.
Příběh je věnován všem, kteří poznali, jak těžké je opustit místo, které měli rádi ....
Na Červenou Lhotu to mám přes 3 kopce (no možná přes 5) a tak mne příběh do tohoto prostředí oslovil a docela bavil.
Příjemné, úsporné a civilní vyprávění. Téma, které tu už párkrát bylo, byť v nějaké té obměně. A dvě tak ošklivé hrubky, že musím dát o hvězdičku míň, než jsem chtěla. Protože se mi tahle povídečka četla pohodově.
Kniha se mi velice líbila. Trochu mi to připomínalo film Zámek v Čechách. Úžasný příběh, fajn postavy.
Velmi silné téma. Čtivé, napínavé. Oželela bych však lovestory, která z mého pohledu ubírá knize na kvalitě.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Prostě na mě zapomněli |
| 2011 | Zádušní mše za hraběnku |
| 2011 | Jak se zbavit Mstivý Soni |
| 2009 | Kolik váží Matylda |
| 2010 | Vzpoura strašidel |
Zajímavý příběh z doby totality, nicméně to porovnávám s jiným autorovým dílkem - Prostě na mě zapomněli - a ta se mi teda líbila mnohem víc. Zde mi příběh přišel až moc útržkovitý, postavy nebyly moc vykreslené a romantická linka byla docela k smíchu :) Nepochopila jsem, proč některé kapitoly měly třeba jen půl strany a další třeba padesát. Chápu, že byly vyprávěny po rocích, ale kapitola roku 1970 se přece klidně dala rozdělit ještě na několik menších :)