Záhada hlavolamu
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139440/bmid_zahada-hlavolamu-gEu-139440.jpg
5
2884
2884
Stínadelská trilogie série
1. díl >
Dnes již legendární kniha Jaroslava Foglara o partě kluků, kteří dobrodružství prožívali na vlastní kůži a jejich čtenáři s nimi...
Přidat komentář
Dobrodružná kniha od Jaroslava Foglara mě docela bavila. Jedná se o partu pěti kluků přezdívaných rychlé šípy, kteří pátrají ve čtvrti Stínadla po hlavolamu zvaný„ ježek v kleci. Knížka je hlavně o přátelství a odvaze.
Konečně se dostávám k dlouho odkládanému komentáři. Zrovna Šípům bych ho nerada dlužila.
Coby pravověrný čtenář Foglara, Záhadu jsem samozřejmě četla mnohokrát. K letošnímu čtení mě přimělo zjištění (objev), že Albatros knihu vydal nejen ve sběratelském vydání (kéž bych byla bohatá!), ale i v novém kabátku s ilustracemi zcela nového kreslíře, než jsme byli dosud zvyklí. Komiksy a Záhada jsou pro mě nerozlučně spjaty s Fischerem, Čermák z mého pohledu nemá žádnou osobitost a jeho chlapecké postavy jsou jedna jako druhá. Albatros vsadil na Jiřího Gruse a neudělal chybu. Ke koupi mě nakonec přiměla recenze na Typomilových stránkách. Kdo četl Záhadu Velkého fonta, ten ví, že dotyčný pán je tak trochu samožer :-), ale je znát, že s předlohou je dobře obeznámen a chová ji, byť ji dokáže i znevážit, v úctě. A s ohledem na to, že Gruse především vychvaluje, rozhodla jsem se do toho nakonec jít.
Děj knihy asi netřeba představovat, za sebe tedy mohu uvést jen dojmy z nového vydání: Fakt se povedlo. Jak mám většinou knihy spojené i s vizuální stránkou, a mám-li něco načteno, nedělá mi dobře, když to najednou čtu v jiném provedení (viz např. Chata v Jezerní kotlině, kterou jsem si koupila kvůli ilustracím od Čecha a ve finále mi to nesedlo a příště budu číst pouze své vydání od Olympie z 90. let), tak tady mi to vůbec nevadilo. Albatros lehce odbyl redakční úpravu, v textu mě překvapilo, že Rychlé šípy byli životní, ale překlepů či chybějících uvozovek tam bylo pomálu. Celkově je kniha moc hezky udělaná, od použitého papíru, přes velikost písma, obrázky i drobnost v podobě látkové záložky :-). Bonusem je do knihy vložený dárek – úryvek z Griffinova Poselství ze Stínadel. (To jsem četla a zas tolik odvařená jsem z něj nebyla.) Jen mě mrzí, že i desky jsou jakoby z recyklovaného papíru, takže kápne-li na ně tekutina, tak je to poškodí.
Byť souhlasím s Typomilovými výtkami (kupř. chybějící žluté špendlíky Vontů či dřevěná podlaha Tleskačovy kůlny), Grusovy ilustrace jsou opravdu zdařilé. Pokud bych měla vytknout něco zásadního, tak jen nové pojetí Otakara Losny, kterého mám v hlavě ve Fischerově verzi, které odpovídá i Foglarova charakteristika, že neměl pěknou, ale zajímavou tvář (parafrázuji). Nového vydání jsem se trochu bála kvůli úpravě některých pojmů oproti originálu, ke kterým Albatros přikročil, aby se kniha přiblížila současnému čtenáři. Sama jsem si však ničeho výraznějšího nevšimla, ba dokonce Tam-tamy jsou stále prodávány za desetník, což u dnešních dětí může vyvolat různé otázky :-). Za sebe tedy doporučuji nejen těm, pro které jsou RŠ nové, ale i těm, co k nim mají nostalgický vztah, četli je v dětství a třeba je už doma v nějakém starším vydání mají.
Nu a protože jsem úchyl, nejenže jsem ještě před prázdninami začala opět v klopě nosit žlutý špendlík, ale začala jsem si z knih vypisovat stínadelský místopis a porovnávat jej s Čechovou mapou Stínadel.
Kniha se mi velice líbila ale bála jsem se jí přečíst, protože byla napsána před dávnou dobou. Je to nejslavnější kniha Jaroslava Foglara. Kniha si vás hned získá do příběhu a hned se začtete. Líbí se mi jak partička kluků prochází mezi uličkami Prahou. Charaktery kluků jsou velice ukázkové. Kluci jsou z klubu Rychlé šípy v tajemné čtvrti stínadla a také hlavolam ježek. V příběhu se odehrává hodně přátelství a odvahy. Myslím si že dnešní děti tohle nezažijí kvůli jiným podmínkám. Je to krásný příběh a velice se mi líbí. Doporučuji všem.
Když se mi tato kniha dostala do rukou, zaujala mě svou vůní i vzhledem. Je po mém dědovi a tudíž je tu s námi již několik generací. Zpočátku jsem se bál, zda se mi bude líbit. Přeci jen je psána již před pár lety a tak jsem si nebyl jist, jestli mě v současné době zaujme. I přes mé počáteční obavy si mě kniha hned získala. Bylo pro mě jako pro kluka úžasné, když mě dokázala vtáhnout do svého děje a já jsem se do tohoto příběhu dokázal okamžitě vžít. Chvílemi jsem si připadal, jako bych byl členem „Rychlých šípů“. Kniha vás dostane do dřívějších časů, kdy se kluci scházeli ve svých klubovnách, vydávali společně časopisy a zažívali spoustu dobrodružství i sporů s ostatními partami. Tento příběh vypráví o dvou partách, každá je z jiné čtvrti, stojí proti sobě, ale oběma jde o stejnou věc. Chtějí získat hlavolam „ježka v kleci“, ve kterém je cosi ukryto. V knize je spousta napínavých situací, které vám nedovolí jí odložit a přestat číst. Z mého pohledu je kniha určena spíše pro kluky, ale samozřejmě jí doporučuji všem čtenářům.
Dopĺňam si medzery vo vzdelaní, takže som sa pustila do Záhady hlavolamu, aby som zistila, kto bol vlastne Mirek Dušín a čo bol vlastne ježek v kleci. Už to viem, ale teda uf, to bolo výchovné! Možno, keby som to čítala ako dieťa, vnímala by som hlavne tú dobrodružnú stránku, ale takto som sa nedokázala ubrániť, aby som neregistrovala predovšetkým ponaučenia, ako sa správne správať. Zvlášť druhá časť o táborení tým bola prešpikovaná. Netvrdím, že v mnohých veciach nemal Foglar pravdu, ale očividne vôbec nebral do úvahy, že deti majú rôzne sklony a nie všetky sú žeravé do toho, aby sa stali súčasťou kolektívu a žrglošili body, a že zábava na rozkaz nie je žiadnou zábavou. Človek by povedal, že keď mal s mládežou toľko skúseností, mohlo mu to docvaknúť.
Ač mám načtené komplet komiksy RŠ, tak po beletristické stránce jsem Foglarem netknutý.
Jasně, Záhada je místy až moc vysvětlující a charaktery až moc černobílé, ale i tak jsem to hltal.
Nejslavnější kniha Jaroslava Foglara. Krásný příběh o chlapecké partě, která prožívá dobrodružství v uličkách Prahy. Hezky vystavěná atmosféra. Možná, že i malinko horor. Temné uličky, průchody, starý kostel, podzemní chodba, ponuré a málo osvětlené náměstičko. U některých částí jsem se jako malá holka bála. No, ten černobílý seriál byl taky chvilkami pěkně strašidelný. Charaktery postav kluků jsou přímo ukázkové. Dnešní děcka už by takové příhody zažívat nemohly, protože podlehly technologiím a to je o spoustu věcí ochuzuje. Ježka z klece jsem také uměla vyndavat. Jo, jo, tahle knížka je už klasika.
Kultovní dobrodružný román pro mládež Jaroslava Foglara. Popisuje příběhy party kluků z klubu Rychlých šípu v tajemné čtvrti Stínadla a také záhadný hlavolam "ježek v kleci". Nestárnoucí napínavá knížka, kterou mohu doporučit zejména dospívající mládeži. V mládí to byla samozřejmě moje oblíbená četba. Známé je i zpracování ve formě komiksu.
Kniha mala všetko, čo by mala dobrodružná kniha pre mládež mať. Miestami bol príbeh naozaj napínavý. Niečo mi však bránilo sa do príbehu úplne ponoriť. Vinu beriem zatiaľ na seba, možno niekedy skúsim iný príbeh Rýchlych šípov.
Jako dítě jsem miloval komiksy s Rychlými šípy. Nevím, jak je možné, že jsem se dostal ke knize teprve skoro ve třiceti... Každopádně jsem si knihu velmi užil, je svižná a zábavná, příběh je dobře promyšlený, a i v dnešní době je možné si vzít z knihy nějaké poučení! Rozhodně si musím koupit a přečíst pokračování!
Přečteno hlavně kvůli čtenářské výzvě. Četl jsem již několikrát a pokaždé tajemný a napínavý příběh.
V dětství jsem tuto knihu nečetl, pouze komiks Rychlých šípů a zhlédl seriál z roku 1969.
Tak jsem nyní splatil dluh a koupil si a přečetl vydání z roku 2019 s nádhernými ilustracemi Jiřího Gruse.
Je to krásný příběh, který má stále co dát.
Přátelství a odvaha.
Tajemný hlavolam
Návrat do dětství a smutek, že Stínadla si nelze projít.
První foglarovka, kterou jsem jako školačka přečetla. V 68. ji, stejně jako další knížky Jaroslava Foglara, začal vydávat brněnský Blok a my se na Rychlé šípy s nadšením vrhli. A nejen na ně...
Vlastně si neumím představit nikoho z mé generace, kdo by Záhadu hlavolamu nečetl. A i když Foglar vždycky psal jen o klučičích klubech a partách, vůbec to nám, holkám, tehdy nevadilo (dneska by byl chudák Foglar asi na pranýři za genderovou nevyváženost :-), hltaly jsme jejich příběhy úplně stejně jako kluci.
Ovšem příběh Rychlých šípů, pátrajících ve Stínadlech po tajemství Jana Tleskače, byl prostě nejlepší a dodnes je nesmrtelný. Mimochodem, mým favoritem nikdy nebyl Mirek Dušín ani Červenáček, já vždycky milovala Jarku Metelku, ani nevím proč...
Foglarovy knihy jsem milovala jako dítě. četla jsem snad všechny. Proto jsem pořídila nové vydání s krásnou obálkou když děti dorůstají věku, kdy by se jim mohl líbit také. Do knihy jsem se pustila spolu s dcerou. Já nadšená, představivost pracovala na tisíc procent, vžila jsem se do příběhu, pobíhala po Stínadlech spolu s chlapci a v některých chvílích jsem ani nedýchala. Dcera měla ke knize trošku chladnější přístup, místy byl pro ni zastaralý jazyk složitý ale jakmile se příběh trošku rozjel, také se začetla. Už se těším, až pojedeme do Prahy.
Krásný příběh, který budu jednou číst svým dětem. Mysteriózní dětská záhada, při které nás Foglar provází Stínadly. Představuje nám příběh přátelství a odvahy.
Štítky knihy
zfilmováno tajemství foglarovky Rychlé šípy Jaroslav Foglar, 1907-1999 Stínadla pro chlapceAutorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Jedna z nejúžasnějších knih dětství. Hodnotím tehdejším, nadšeným dětským pohledem...
Je tady vše. Dobrodružství, odhalování starého a děsivého tajemství, honba za pokladem, dětské přátelství, tajemné uličky... Milovala jsem to. Coby dítě z nudné vesnice, věčně nemocné a nesmějící dělat to-či-ono jsem do foglarovek utíkala a touhu po dobrodružství si plnila s těmi kluky. A Záhada hlavolamu tomu vévodila.
Dneska bych už celého Foglara viděla jinak. Tehdy mě ale ještě neuráželo, že Foglar musel mít obrovský problém s dívkami a ženami, jinak by je v dílech tak okázale neignoroval, a že postavy jsou naprosto nevěrohodné a extrémně černobílé.
Ale tehdy to byla nádhera.