Stínadla se bouří
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106748/bmid_stinadla-se-bouri-b4h-106748.jpg
5
1807
1807
Stínadelská trilogie série
< 2. díl >
Druhý díl volné trilogie (1. Záhada hlavolamu, 3. Tajemství Velkého Vonta) napínavých příběhů legendární party Rychlé šípy. Ztracený ježek v kleci je opět nalezen a s ním se rozvíjí série nových dobrodružství. Vontské hnutí ožije a znovu se schyluje k volbě Velkého Vonta. Rychlým šípům se podaří nalézt první Vontskou kroniku a poznají tajemnou historii zrodu Vontů. Seznámí se s ušlechtilým slepým chlapcem Vláďou Dratušem a právě jemu pomohou stát se Velkým Vontem. Ilustroval Jan Fischer. ISBN 80-7033-769-5 (chybné) ISBN 978-80-7033-869-8 (dotisk 2008)... celý text
Přidat komentář
O něco horší než Záhada hlavolamu, ale to bude tím, že je to dvojka, tudíž některá jména, místa a věci už známe, a tak se ztrácí kouzlo nového.
Pokračování dobrodružství kluků z Rychlých šípu které mě asi nikdy neomrzí. Nostalgie která mě provázela při čtení je krásné zpestření, bohužel si člověk znovu uvědomuje jak se dnešní děti okrádají o spoustu dobrodružství tím věčným tlemením do mobilů.
(SPOILER) Jako dítě jsem četla několikrát v knize Dobrodružství v temných uličkách. Jak stárnu, přibylo pár věci, které mi tady úplně nedávaly smysl, část s Bublinou byla dost na hraně a celkem i zbytečná, poněvadž v předchozím díle i v tomto vlastně byl Bublina jen trpěný člen, který ani nebyl součástí příběhu (jaké že to příběhy spolu prožili?). Chápu, že v době, kdy se to odehrává (cca odhaduju poválečné období do cca 70. let 20. století), byl pohled na zvířecí parťáky absolutně odlišný než v současné době. Beru i to, že autor vyzmizíkoval prakticky všechny dospělé osoby, což samozřejmě je záměr fokusovat dětského čtenáře jen na děstké party. V souvislosti s tím: týrání zvířete a obrácení se na dospělého člověka. Trochu i pokulhávala víra v opravdové čestné úmysly členů Rychlých šípů (zatajování, neříkání celé pravdy, okliky, Mirkovo nepochopitelné chování kvůli škole - ač sám nabádá k upřímnosti apod.). Bylo to trošku roztahané, takže čtení bylo zdlouhavější. Navíc již od prvního dílu si tak říkám, že ten hon na tajemství hlavolamu a vynálezu Jana Tleskače byl přežitek - jaký to má smysl vlastní silou se vznášet na kole, když tu byly jiné cesty (můj názor na létací kolo). Jako dítě jsem to brala. No, možná když se zamyslím, že k tomu došlo 20-30 let před těmito příběhy - ok, ale už tehdy se létalo. Někdy přemýšlím, zda bych se měla znovu vracet ke knihám z dětství, které miluju, protože jako dospělák to vidím dost zjednodušeně a beze smyslu.
Dočetla jsem k Bublinovi, a tím končím. Jsem velmi ráda, že jsem to nečetla jako dítě.
Stínadla se bouří jsou zkrátka dvojka. Tak trochu opakují to, co se líbilo u jedničky, ale už nemají tu originalitu a půvab nového. Je to stále velmi kvalitní literatura "pro chlapce", ale s hodnocením musím jít oproti Záhadě hlavolamu o něco níž. Můj dojem z četby už nebyl tak intenzívní, místy už zápletky nebyly tak přirozené jako v Hlavolamu.
Super pokračování první knihy.
Pokračování jsem si užil, byli tu další tajemství, zápletky a další dobrodružství a myslím si, že všechny tři knihy jsou na pět hvězd bez pochyb. Myslím si, že věková kategorie je neurčitá a může se velmi měnit vůči nostalgii a zálib.
Poté, co jsem si přečetl Záhadu hlavolamu znovu snad po třiceti letech, tak jsem věděl, že se pustím i do dalších dílů této trilogie. A druhý díl Stínadelské trilogie je opět výborný a nové vydání od Albatrosu z roku 2020 (podobně jako díl první) je velmi povedené.
(SPOILER)
Super pokračování, ve kterém lze sice zase objevit několik naivit a "úžasných" náhod (získání klíčů do zahrady Rezatými klíči, v zahradě zrovna Uctívačů je čirou náhodou taková důležitá věc za dveřmi, ...), ale kniha je prostě paráda. Hltal jsem jako dítě celou trilogii.
Hodně zvláštní a až úsměvné mi přišlo, jak se Foglar vyjádřil o Mažňákovi tvrdým způsobem, že se jednalo o "povahově vadného" chlapce a především Mirek, který Jirkovi Rymáněmu řekl, aby "vypadnul" z jejich klubovny, aby dodělali TAM-TAM. V kontextu veškeré té chlapecké vzornosti a vznešených myšlenek mi to přišlo až neuvěřitelné, že tam něco takového vidím napsané :)
Přes patetický konec o míru a ušlechtilosti všech na světě (jsme přece jenom v roce 1947) knihu považuju za něco, co bych doporučil každému dítěti všemi deseti.
Široko je top postava a ačkoliv ji trochu zpatlali v seriálu z roku 1969 (společně skoro se všemi představiteli Rychlých šípů), tak Jan Tříska v jejím ztvárnění exceloval.
2024/2
Stínadelskou trilogii jsem spoustu let nečetla, ale i tak jsem zhruba věděla, co se bude dít. Jak někdo v komentáři níže píše: "Ještě aby se Stínadla nebouřila!". Jsou to skvělé knížky, a Losna s Vláďou Dratušem jsou jedny z mých oblíbených postav. Je to dobrodružné, Široko (nebo Širokko, pro fajnšmekry ;)) si s Vonty hraje jak kočka s myší... Jenom ti Danešovci mi to kazí!
Foglarovy příběhy měl táta v knihovně a opatroval jako oko v hlavě. Chodila jsem mu na ně docela často. Příběhy pětice přátel mám moc ráda dodnes. :)
Ještě aby se nebouřila. A co, že to způsobilo takový rozruch? Legendární ježek v kleci opět spatřil světlo světa. Nebyl navždy ztracen. Jak se mnozí domnívali. Ale je toho tady samozřejmě mnohem víc. Pokračování dobrodružství Rychlých šípů jak se sluší a patří. Postavu Široka mám spojeného s Janem Třískou, ale to asi všichni, kteří si pamatují ten černobílý seriál.
(SPOILER)
I této přečtené knize dlužím komentář, a tak napravuji. S ohledem na časový úsek, který od dočtení uběhl, to tentokrát budou jen takové střípky úvah:
!!! POZOR SPOILERY !!!
Je to k pláči, když s sebou celý den taháte v opravdu těžkém batohu dvě knihy, protože víte, že jednu dočtete, a potřebujete něco na zpáteční cestu. A když pak k tomu okamžiku dojde, zjistíte, že jste si namísto druhého dílu vzali třetí :-)
Druhý díl přináší další prvky, které pro čtenáře dělají Stínadla Stínadly. Ať jde o různé party včetně Uctívačů ginga, anebo postavu tajemného Široka. (Jak mně se líbí Čechovy komiksy!) Velká škoda odbyté redakční práce u textu knihy. Rychlé šípy se staly neživotnými, opět chybí nějaké uvozovky a redaktor na jednom místě z Jarky udělal Jirku a ze Šmejkalovy ohrady Smejkalovu. Kniha opět obsahuje dárek (omalovánky – Obrázky ze Stínadel), zato chybí látková záložka a desky si opět zaslouží celofánový obal. Opět ale musím konstatovat, že nové vydání se mi líbí, Grus umí a znovu též souhlasím s Typomilovými závěry a hodnocením. Jen několik výhrad: RŠ mají na obrázku nakreslená švihadla viditelně křížem přes tělo, ale z textu víme, že „Fred s Ryškou a Křivákem je užasle pozorovali. Těch lan si předtím nevšimli. Rychlé šípy je měly omotána tak pečlivě a úhledně, že lanka vypadala jako opasky, pokud ovšem vůbec byla pod teplákovými bundami vidět.“ I stínadelské ulice mi na některých ilustracích nepozdávají, přijdou příliš široké a světlé, nekorespondující s popisy úzkých, temných a zakroucených uliček, často jen mezer mezi dvěma domy. Viz kupříkladu dvoustránková ilustrace s Červenými schody, ale i jiné.
Taktéž jsem si poprvé všimla jistých nesrovnalostí v samotné knize, např. když RŠ jdou Rezavým klíčům odevzdat svůj nález a ptají se jich, zda znají Široka: „Znáte Široka? Slyšeli jste už o něm? Jistě ano!“ (s. 173) Jistěže ano, Mirku, když to byl právě Široko, kdo z klubu „odvedl“ Emila Hačiříka Hlavně mě však zarazil údaj, který jsem vždy přehlédla nebo si ho vykládala jinak, a to odhalení Širokovy identity: „Víte, kdo jsem? Jsem předchůdce posledního Velkého Vonta! Toho, který chtěl předat Losnovi Velké Vonství po Losnově vítězném zápase s Mažňákem.“ (s. 250) Nevím, jestli za to může Jan Tříska, ale vždycky jsem si myslela, že Široko = Losnův předchůdce, a v tomto mém názoru mne podporovaly též knihy jiných autorů (Velinský, Griffin), kteří ho titulovali jako Nekolu. I jsem se musela podívat do svého vydání z 90. let a fakt to tam je. Žila jsem v bludu!!!
Při čtení jsem musela polemizovat s Griffinem, který RŠ do Stínadel posílal jako na trh a hoši tam trávili snad víc času než na Druhé straně. V 2. dílu původní trilogie je však uvedeno: „Loňský rok byli ve Stínadlech několikrát, před několika dny už také zase jednou – ale ani tolik výprav je nedovedlo zbavit pocitu stísněnosti. Dostavil se vždy, jakmile překročili Rozdělovací třídu a vstoupili na území Stínadel, té nebezpečné a podivné čtvrti města.“ (s. 48)
Coby pravověrné Vontce, charakter Rychlých šípů mi přišel poněkud vratký, když po přečtení vzkazu, který ale podle práva patřil Rezavým klíčům, šli chlapci vykopat kroniku na Červené schody. A vůbec jejich potřeba sjednocovat Stínadla a měnit poměry – to je přece všechno záležitostí Velkého vonta a Rady! (s. 234: „Čeká nás tolik důležité práce! Víte, že chceme sjednotit celá Stínadla! Uklidnit je, uspořádat! Musíme do toho! Musíme!“) Jako dospělý čtenář jsem tíživěji vnímala i Bublinův skon. Proč se hoši do Stínadel nevydali dříve? Proč se nemohli domluvit se Žlutým květem dřív? Sami zpětně litovali, že kronika neměla takovou cenu A ač sami obviňovali Daneše a jeho partu z toho, že Bublinu vnímají jako obyčejné zvíře, nechovali se tak k němu i oni sami? Možná to zrcadlí období, v němž se příběh odehrává, kdy lidé nechovali takové sentimentální city k mazlíčkům, ale kdykoli tyto pasáže čtu, je mi to velmi líto. Z pohledu Druhé strany nerozumím rozhodnutí pejska pohřbít ne na nějakém jiném místě, např. spjatém s výlety, ale ve Stínadlech.
A bacha, na rozdíl od Čechovy mapy, domnívám se, že Bekov a Tovární čtvrť jsou jedno a totéž!
Četli jsme a poslouchali dál a dál...Záhada hlavolamu už nám nestačila. Děti ani nedutaly.
Volné pokračování předchozího románu Záhada hlavolamu. Zdánlivě ztracený "ježek v kleci" se znovu objeví na scéně a navíc se pomalu schyluje také k volbě Velkého Vonta. Čtenáře čeká další porce napínavých dobrodružství kluků z Rychlých šípu. Napsáno stejně dobře a čtivě jako první díl :-)
Přečetla jsem další díl Foglarovy triologie, co dodat. Je to výborný spisovatel, nemám slov.
Druhý díl byl stoprocentně napínavější, Ježek zůstal ve stoce a plno kluků si myslelo, že je navždy vše ztraceno. Dokud se opět neobjevil a s tím i velké pátrání po tajemství, které ježek ukrývá. Rychlý šípy se opět dostávají k tajemství a pomůžou i k hlasování nového Vonta.
Pokračování dobrodružství Rychlých šípů ve Stínadlech nijak nezaostává za prvním dílem. Tajemní Vontové volí svého šéfa a stejně jako my, tehdy malí čtenáři, žasnou nad jejich historií...Foglar přesně věděl, jak zaťukat na dětskě srdéčko.
Na Foglara stála kdysi dávno naše mamka frontu před knihkupectvím. Od té doby ho máme, trochu očteného, v knihovně. Ceká na vnuky. Jsem zvědavá, co na něj po tolika letech řeknou...
Mimochodem, díky Stínadlům jsem už nikdy nezapomněla na starobylý strom ginkgo biloba. A užasla jsem, když jsem ho po letech konečně in natura uviděla u vchodu do své alma mater...
Štítky knihy
tajemství bibliofilie, bibliofilství, knihomilství Rychlé šípy Stínadla pro chlapce
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Foglarovy Rychlé šípy bavily a budou bavit. Myslím, že cílí spíš na chlapce. Ale i děvčata zvládnou.