Záhada hlavolamu
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248/zahada-hlavolamu-248.jpg
5
2884
2884
Stínadelská trilogie série
1. díl >
Hlavní roli v knize hraje chlapecký klub Rychlé šípy, již dříve čtenářům známý z komiksů. Foglar v knize poprvé představuje záhadnou čtvrť Stínadla a organizaci Vontů, hlavolam zvaný „ježek v kleci“ a ztraceného vynálezce Jana Tleskače, motivy později využité v dalších knihách, které se následně staly téměř kultovní součástí české kultury. -- by Giro Osmé vydání. V roce 2005 dotisk.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Rychlé šípy, ta studnice nekonečné naivity, černobílosti charakterů a logických děr. Jak dobře mi v tomto světě je.
Záhada hlavolamu je opředena kultovním statusem a ač se podobnými proudy nerad nechávám strhnout, v tomto případě je to silnější než já.
Červenáčkům absentující žlutý špendlík, Mirkovo špatná odpověď na otázku, koho bude volit, Losnův slavnostní výkřík o tom, že takhle ježka ještě nikdo nikdy neviděl. Všechno je tak nějak útulné a hřejivé, návrat tam, kde nám je dobře.
Ale nejsou to jen tyto segmenty, díky kterým je četba Záhady hlavolamu tak příjemná. Foglarův svět, vnímání města jako několik uzavřených celků a hlavně jeho vhled do dětské perspektivy, kdy se o pomoc nežádají dospělí (ti jakoby často neexistovali), ale problémy se řeší mezi svými, i v případě, kdy jde opravdu do tuhého. To jsou aspekty, které dělají ze ságy Rychlých šípů tak lákavou látku, v níž není problém si dobrodružství vychutnat plnými doušky a být napnutý a přikovaný ke stránkám přesně tam, kde je to třeba.
A to jsem ještě nezmínil to hlavní, totiž kulisy, v kterých se příběh odehrává. Samotná Stínadla jsou Foglarův opus magnum. Fantasticky vystižená potemnělá čtvrť, jež v sobě prozrazuje Foglarovu fascinaci městem. S láskou popisovaná mapa křivolakých uliček, které zalidňuje prazvláštní sorta stigmatizovaných chlapců, kteří si vytvořili svou vlastní politiku, vlastní pravidla, vlastní svět. Rychlé šípy tu vlastně vůbec nejsou hlavními postavami, často jsou jen v roli pozorovatelů. A když už se stanou hybateli děje, málokdy tak dělají pro svůj vlastní prospěch, sebe samotné upozaďují pro fascinaci Stínadly a hlavně tajemstvím, které v sobě skrývá ježek v kleci. To je bez pochyby zajímavý koncept.
Samotná Stínadla s jejich obyvateli prožijí ohromný dramatický oblouk, zakončený epickým pádem, zatímco chlapci z Rychlých šípů jsou na konci knihy pořád stejní, “jen“ o pár zážitků bohatší.
Je tu samozřejmě i pár nedostatků. Zcela subjektivně můžu říct, že tajemství, které v sobě skrývá ježek mě nikdy moc nefascinovalo, ale rozumím, že nějaká motivace pro Emovu posedlost tu být musela.
Dále tu mám takové menší zamyšlení…
Nad absencí dívek lze mávnout rukou a říct si, že takto to Foglar napsal, takto vnímal svět a tak je to třeba přijmout. Je to autorské, fikční dílo a je jen na nás, zda na nastolená pravidla přistoupíme či půjdeme o knihu dál.
Nicméně pozastavení nad touto problematikou nutně neznamená hanobení Foglarova odkazu. Zvlášť, když jde o takto "úsměvnou" záležitost.
V ulicích Druhé strany se přítomnost dívek na jednom či dvou řádcích potvrdí, byť v pasivních až prakticky neviditelných rolích. Nicméně ulice Stínadel jsou naprosto dívkopusté, jakoby tu dívky-děti a dívky-puberťačky zažily jakýsi nepopsaný exodus. Nepíšu to proto, že bych chtěl za toto rozhodnutí (vědomé či nevědomé) Foglara kritizovat, jen bych rád zdůraznil naprostou nevyužitost potenciálu.
Stínadla jsou bezpochyby proletářskou čtvrtí, vyloučenou lokalitou, kam se stahovala nižší kasta a útočiště tu hledaly životem zkoušené existence. V takovém prostředí by bylo možné vykreslit barvité dívčí charaktery s pohnutými osudy a ještě více prohloubit odlišnost Vontů od chlapeckých klubů a part z jiných čtvrtí. Právě tím, že by smetli rozdíl mezi chlapci a dívkami a přijímali je mezi sebe jako rovnocenné. (Úplně vidím scénu, kdy Mirek "gentlemansky" odmítá souboj s dívkou, která mu následně jednou dobře mířenou ranou vyrábí ukázkový monokl.) Nesnažím se tu o násilnou inkluzi žen do "chlapeckého světa", ale právě do očí bijící neviditelnost dívek stínadelských mě chvílemi vytrhávala ze zážitku. Nevěřím na jejich absolutní nezájem o vontské záležitosti stejně jako nevěřím v nezájem chlapců (často v pubertálním věku) o dívčí společnost.
Je to škoda, ale dokážu se přizpůsobit autorskému náhledu na realitu a pomocí této perspektivy si většinou zvládám užívat podivné vytrhávání z logiky.
PS: Mimochodem, divím se, že nevzniklo víc filmových adaptací, když jde o tak vhodnou látku.
Slýchám o nedotknutelnosti seriálu ze šedesátých let. Ten nám samozřejmě dal zajímavá Stínadla, fajn hlášky („Tak sem zabil kluka“), geniální vizáž Širokka, bitevní scénu… Když ale vidím otřesně hrajícího Mirka Dušína, přestárlého Sloupa jako Mažňáka a hlavně Hanzlíka jako vyděšeného Jana Tleskače, musím chtě nechtě připustit značné rezervy (a to mám tuto adaptaci od dětství moc rád).
Snímek z devadesátých let je v mnoha aspektech lepší (kamera, geniální hudba!!!, většinou casting – Losna, perfektní Bratrstvo kočičí pracky, Velký Vont, Jan Tleskač a vůbec celý komparz), bohužel ho zabíjí místy zbytečná doslovnost a absence hereckého talentu ústřední pětice.
Tak třeba někdy…
PS2: Ilustrace od Jiřího Gruse, které přinášejí modernější dynamiku a zároveň respektují původní vizi jsou pastvou pro oči.
Klasika od Jaroslava Foglara............ v mládí jsem četla sešitová vydání Rychlých šípů a tuto knihu jsem viděla i zfilmovanou v několika vydáních.........hlavolam "ježek v kleci" je prostě legenda.
Četla jsem v rámci dětské čtenářské výzvy 2023 a doporučuji všem, kdo mají rádi dobrodružství.
Nejlepší. Znám jako ucelenou verzi Dobrodružství v temných uličkách, kterou si hned vyzvednu u rodičů, jakmile tam budu. Četla jsem snad v osmi letech a mám stejný pocit, když čtu o sbírání míčků :o)
Pro mě první kniha od pana Foglara. Napětí a zvědavost udržované do poslední stránky. Bavilo mě postupné rozkrývání minulosti, mnoho postav s rozličnými motivacemi. Až mě trochu mrzí, že to čtu jako velká holka a ne jako malý kluk :D.
Nikdy jsem Foglara nečetla, ale viděla jsem film jako dítě. Knihy jsem půjčila svému synovi a ten byl nadšený a já taky. Všechny tři díly přečetl za víkend.
Celkově se mi líbí všechny tři knihy.
Tento nápad Stínadel a rozvinutí příběhu se mi strašně líbí.
Kniha s dobrými postavami, dobrým prostředím, příběhem atd.
Těch věcí je tu strašně mnoho a dle mého je to taková klasika,
(Asi i nejlepší kniha dětství).
Knihu jsem četl znova snad po třiceti letech, když ji měl šesťák jako jednu z knížek do povinné četby. A i jako dítě mě kniha i nyní uchvátila a s radostí jsem ji dočetl. A chystám se i na další dva díly ze Stínadelské trilogie.
Tohle je prostě klenot mezi knihami pro mládež a nic na tom nemění to, že příběh byl napsán za 2. světové války a je mu více než 80 let. To prožívané napětí si ještě jako malý pamatuju. Po několika letech můžu tvrdit, že mě to stále bavilo. Sem tam se vyskytují malé nelogičnosti a klišé, ale to čtenář Foglarovi musí odpustit. Nemohu si ale pomoct s tím, že mi přišlo do očí bijící, jak se zde vykreslují čestní a vzorní hoši, kteří ale kvůli tomu, aby měli co psát do TAM-TAMu, strkají čumák do věcí, do kterých jim ale opravdu nic není a vnikají do objektů, kam by neměli. Asi jiné dobové vnímání soukromého majetku a beztrestnosti takového počínaní :))
Ve výsledku ale krásná záhada a čtení, které mě kdysi ovlivňovalo společně s filmem, který vznikl v roce 1993. Zopakoval jsem si ho i s původním seriálem z roku 1969. Ač je novější snímek barevný a kratší, tak je podle mě určitě lepší (a nehleděl bych v tomto na ČSFD). Kulisy a atmosféra omšelé Prahy (ještě tolik nezměněné z doby devadesátých let) dává filmu tu správnou atmosféru a herci mi přijdou o dost lépe zvolení. Seriál z roku 69 ztrácí na kulisách a především na postavách, kde se mi líbil asi jen Rychlonožka, na Mirka Dušína s užvejkanými nehty a obličejem prostoduchého chlapce je hodně smutné pohledět. Navíc tento seriál tak nějak divně sebral nápady i z druhého dílu Stínadla se bouří, přetvořil jej k obrazu svému a udělal z toho všeho mírný paskvil. Nicméně postava Široka v podobě Jana Třísky byla úchvatná.
Jsem si dlouho myslela, že Stínadla jsou od slova stín... Napínavá knížka, spíš pro kluky. Pasáž o tom, že Tleskačovi šlo vážně o život, mi na knížku pro mládež přišla dost drsná. Koupila jsem si nejnovější vydání, do sbírky.
Nejoblíbenější kniha, jako dítě jsem četla komiks a po letech jsem se vrátila ke knize. Miluju záhady a tajemství, všem doporučuji.
Úžasná kniha o naší odvážné partě správných hochů, kteří ve Stínadlech pátrají po záhadném létajícím stroji Jana Tleskače.
Příběhy Rychlých šípů i další Foglarovy knihy mě v dětství velmi ovlivnily. Možná až příliš. Své okolí jsem tehdy posuzoval podle měřítek vyčtených z těchto knih a nedocházelo mi, že Foglar své příběhy psal v jiné době a pro jiné děti. Nyní, v dospělém věku, když jsem si Záhadu hlavolamu přečetl po mnoha letech znovu, jsem si již tuto skutečnost bolestně uvědomoval. Samozřejmě jsem rád, pokud dnešní děti Foglarovy knihy čtou, ale je potřeba k nim přistupovat jako k fikci.
Nic to nemění na tom, že děj Záhady hlavolamu je perfektně vymyšlený a napínavý, i dospělého čtenáře dokáže strhnout. Tajuplná Stínadla, tragický příběh Jana Tleskače a tajemství jeho hlavolamu... Však jistě víte.
A nemůžu si pomoct, stejně mám nejraději Rychlonožku. Jeho šaškování a vtipné průpovídky mě dokázaly pobavit tehdy i teď.
2024/1
Děda mně Rychlé šípy četl jako děcku, a ta láska k nim mi zůstala doteď. Občas si je k vaření pouštím jako rozhlasovou hru; dokud to dávali v Uherském hradišti v divadle, byla jsem 3x, a po letech jsem se dostala i ke knížce. Tak těch 5* asi nikoho nepřekvapí. No jo. :D
Znám to sice nazpaměť, ale i tak mám pár poznámek. Zaprvé, miluju Rychlonožkovo vyjadřování (a toho kluka obecně, von je prostě zlatíčko), to je světlo mojí existence a taky zhouba mého slovníku. Každej je plantážník a máte to. :D Zadruhé mám obrovský respekt k Vontské organizaci. Je to sice těžce na hranici toho, co by se ještě s notnou dávkou fantazie mohlo stát, ale ta organizovanost, všechny ty obřady a soudržnost a tradice, fakt to oceňuju. A mám chuť vytáhnout žlutej špendlík a vidět modrej zázrak. (A Losnu.)
Nicméně, zatřetí (bacha, hereze:) Mirek by občas potřeboval lisknout, aby se chlapec vrátil do reality. Jako ano, Mirek je nejdokonalejší hoch v historii slušných hochů a to já beru, ale na to, jak ho všichni pořád vychvalují, se mi některá jeho rozhodnutí zdála hodná spíš nějakých plantážníků. Třeba Červenáčka se mohli s Jarkou normálně zeptat, co se děje, a nedělat divadlo. Na druhou stranu, *spoiler* jak slyším Bekov, jsem naměkko. :) Usmíření s Červenáčkem je moje milovaná scéna. *konec spoileru*.
No a dalo by se toho říct i daleko víc, ale nebudu vás zdržovat. Prostě, bylo to pěkné, kamarádit se s Velkým Vontem je sen, a Rychlé šípy jsou moje srdcovka. :D
Štítky knihy
zfilmováno tajemství foglarovky Rychlé šípy Jaroslav Foglar, 1907-1999 Stínadla pro chlapceAutorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
O této knize si myslím, že je kultovní. Generace mých rodičů na ní vyrostla. Má napětí, dobrodružství, spád a skvělý námět.