Záhada jihlavského podzemí aneb Čí rozmar prožíváme?
Jaroslava Svrčková , Pavel Bezděčka
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519638/zahada-jihlavskeho-podzemi-aneb-ci--s2k-.png
4
6
6
Nové doplněné vydání.
Přidat komentář
Kniha mi doma ležela snad tři roky, než jsem se k ní konečně dostala. Na jednu stranu lituji, že jsem si ji nepřečetla dřív (ještě v době, kdy jsem, mimochodem po boku samotné autorky, dělala v jihlavském podzemí průvodkyni), na druhou stranu jsem ráda, že mě toto znepokojivé čtení zastihlo až v bezpečí domova. Vyprávění autorky začíná prvními chvílemi, kdy si s kolegy všimli, že se v, dnes již známé, Svítící chodbě děje něco podivného, pokračuje jejich vlastním bádáním a končí slavnou reportáží pana Motla a dohrou, jakou to pro podzemí jako takové mělo.
Kromě všech těch podivností, které se v podzemí dějí, jsem konečně pochopila i samotnou autorku a její nechuť odpovídat na všetečné dotazy nás ostatních na téma duchové apod. Děkuju, že jsem si tuto knihu mohla přečíst.
Knížku jsem si kdysi sehnal ze dvou důvodů: sbírám literaturu o podzemí všeho druhu a v Jihlavě už nějaký pátek bydlím. Takže proč si nepřečíst nějaké informace o "atrakci" našeho města.
Jedná se o zbeletrizovaný popis záhadných událostí v jihlavské svítící chodbě. Je sympatické, že příběh nepíše nějaký veleslavný záhadolog, ale řadová průvodkyně, která spolu s ostatními kolegy má nejvíc zkušeností jak s vlastními záhadnými jevy, tak s celým humbukem kolem. Autorka tu civilním stylem popisuje události předcházející bombastické reportáži TV Nova, její vlastní natáčení a to, co pak krátce po ní následovalo.
Samotnou reportáž jsem si po přečtení knížky po 25 letech znovu pustil (viz https://www.youtube.com/watch?v=mQWh8Oc0kDU) a můžu říct, že to na mě nyní působí opravdu směšně a manipulativně. Osoba Stanislava Motla je pro mě navíc naprosto nedůvěryhodná a dost kontroverzní. K záhadným událostem před natáčením můžu jen říct, že sám jsem v podzemí zažil několik podobných situací (pohybující se stíny, světelné jevy, podivné zvuky atd.), kterým jsem ale nikdy nepřisuzoval nadpozemské příčiny. K tomu autorka bohužel sklouzla, a tak se tu rozepisuje o záhadné energii a tajuplných bytostech, což je pro mě za hranou. Velká část knížky mi přišla navíc nudná. V podstatě celou dobu se tu různé postavy jen dohadují, co to vlastně viděly.
Mnohem zajímavější než vlastní záhada je to, co způsobila mezi lidmi - kolik přitáhla různých záhadologů, psychotroniků, ufologů, astrologů, šarlatánů a bláznů všeho druhu, kteří si tu chtěli potvrdit svoji víru, nebo se jen zviditelnili. A tak se vyslovují hypotézy, točí se virgulemi, malují se automatické kresby - a samozřejmě spousta lidí na tom pěkně vydělává. Průvodci tu pak za úplatu vodí různé existence a senzacechtivou veřejnost na tajuplné místo a Jihlava tak má (vedle ZOO) konečně nějakou pořádnou turistickou atrakci.
Dnes po letech, i když se ještě výjimečně v bulváru objeví senzační zpráva o záhadných tvářích, které někdo rozezná ve skvrnách na zdech nebo podlaze, záhada jihlavského podzemí postupně bledne.