Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531533/bmid_zahada-na-zamku-styles-65c2245349446.jpg
4
1368
1368
Hercule Poirot série
< 1. díl >
První případ Hercula Poirota Záhada na zámku Styles je prvním románem Agathy Christie s jedinečným a dnes již legendárním belgickým detektivem Herculem Poirotem. Debutující spisovatelka mu hned na úvod připravila nelehký úkol: Když v rozlehlém sídle za podivných okolností umírá jeho postarší, křehká, leč bohatá majitelka, podezření, že byla otrávena, se brzy změní ve skutečnost. Kdo je však vrahem? Manžel Alfréd? Nevlastní syn John Cavendish? Jeho krásná tajemná žena Mary? Nebo snad rodinný lékař? Důmyslný a napínavý příběh, na němž Christie pracovala během první světové války, nejprve vydavatelé odmítali. Nakonec vyšel až v roce 1921 – a zahájil kariéru nejprodávanější prozaičky na světě všech dob. Nesmrtelné dílo nyní vychází v interpretaci toho nejpovolanějšího – Jaromíra Meduny, který je pro Čechy hlasem televizního Poirota.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2016
,
Tympanum
Originální název:
The Mysterious Affair at Styles , 1920
Interpreti: Jaromír Meduna
více info...
Přidat komentář
Nedávno jsem dočetla komplet Sherlocka Holmese a čekala jsem něco stejně dobrého (nebo lepšího). Byla jsem přesvědčená, že "královna detektivek" mě nemůže zklamat.
Ale může.
Možná je to právě tím, že mě už Doyle naučil, jak při čtení detektivek myslet a proto děj ani rozuzlení nemohly překvapit. Ostatně, Agatha se u Doyle očividně velmi inspirovala, což rozhodně není špatně, ale prostě na něj nemá.
Budu číst Poirota dál, snad má i lepší kousky.
Záhada na zámku Styles bude vždycky patřit k mým nejoblíbenějším příběhům o Poirotovi, asi z toho nostalgického důvodu. Už přesně nevím, jestli jsem to prvně četla jako knihu nebo nejdříve viděla seriálové zpracování, nicméně Záhada byla prvním příběhem o Poirotovi, který jsem ve svém životě poznala, a rozplétání zapeklitých rodinných vztahů a toho, kdo zabil paní Ingelthorpovou, se mi vryla do krve již zcela nesmazatelně, takže bych vám mohla celý příběh převyprávět se všemi detaily, jak moc ho mám načtený a nakoukaný. A i po letech se k němu stále ráda vracím.
Kromě hlavní zápletky, kdy sledujeme osudy a mezilidské vztahy rodiny (ta propletenost vztahů a chování jednotlivých postav se mi prostě líbí), mne baví skrze příběh poznávat tehdejší dobu, prostředí, atmosféru a mravy, které tehdy v Anglii panovaly. Takže pokud vás zajímá éra první světové války, Záhada na zámku Styles vám může poskytnout další vhled do tohoto období. Christie toto historické pozadí do Záhady zakomponovala brilantně a s lehkostí sobě vlastní. Tato doba se v Záhadě odráží celkem silně, byť to na první pohled nemusí být vůbec patrné. Vidíme to však skrze dobročinné bazary paní Inglethorpové na pomoc potřebným, Hastingsovu rekonvalescenci po jeho zranění, hospodářskou situaci v zemi či problematiku válečných uprchlíků – viz Belgičané ve vesnici, z nichž jedním je právě Poirot. Člověk pak Christie nečte opakovaně jen kvůli Poirotovi a jeho případům, ale také proto, aby se ponořil do prostředí té doby, v níž se to odehrává.
Určitě si tuhle knihu zase někdy přečtu!
První díl kde vystupuje můj oblíbený belgický detektiv. Velmi barvité, na začátku to vypadá jednoduše ale konec jsem si musela přečíst dvakrát, abych ho pochopila. Ale nemyslím si, že by to bylo knihou :-). Takže za mně úspěch. Ale dávám 4 hvězdy , protože A.Christie posunula laťku i výš.
Komorní detektivka, která víc než román připomíná divadelní hru. Barvitost kulis se totiž soustředí na dva tři pokoje a víc autorka nepotřebuje. Což je věc, se kterou mě Agatha Christie fascinuje - schopnost uhrát vše pouze za pomoci svižných dialogů, navíc s minimem rozvláčných popisů. Jedinou nevýhodou je pracná orientace v postavách a vztazích mezi nimi. I když se zpočátku shrne kdo je kdo, stejně jsem měl neustále problém správně si zařadit jednotlivé aktéry, když se ocitli na scéně.
Ovšem na to, že kniha bude za pár let slavit pěkné sté výročí, jí nelze upřít čtivost a jazykovou modernost. Jen málokdo by hádal, že jde o vyzrálého důchodce. V rámci toho s úctou oceňuji nápaditost ústředního motivu, podobně jako jeho logickou propracovanost. Zločin nepůsobí překombinovaně a indicie k jeho rozřešení při druhém čtení skutečně naleznete v příběhu rozeseté. Jen mi vadili Herculovy neustálé narážky, že ví víc než ostatní, přičemž tak jako tak odkryje karty až při závěrečné rekapitulaci.
Druhá kniha, kterou jsem od Agathy četl, ale už je tomu dávno. První setkání s Hastingsem, Poirotem a vlastně i Jappem, který je zde popsán jako malý rázný mužíček s tváří lovce. Zápletka není zcela bezvadná, ale zvrat na konci knihy je velice překvapivý. K prostředí, kde se děj odehrává, a k postávám v knize výtku nemám. Po krátkém zamýšlení musím dát plný počet hvězdiček.
Klasická detektivka, krásně zašmodrchaná. I když asi málokterý čtenář bude tak nedůvtipný jako Hastings, stejně tak málokterý bude tak geniální jako Poirot. A ten zmiňovaný instinkt není radno podceňovat. Na začátku jsem si pachatele tipla jen podle dojmu, poté byl přebit detaily, logikou, skrytými i zjevnými pohnutkami a na konci byl tento pachatel odhalen logickou úvahou pořádkumilovného belgického detektiva.
Po dlouhé době se vracím opět na tu dlouhou cestu jménem Agatha Christie.
Autorka je královna, to se musí nechat, ale abych hodnotila přímo tuto "prvotinu s Poirotem", tak musím dát 4 hvězdy.
Připadala jsem si během čtení ještě hůř, než ten chudák Hastings.
Ani za zlaté prase bych se nedokázala dopátrat poznání, jakému se dostalo Poirotovi.
Netušila jsem vraha až do konce...
Ale musím říct, že to udržování čtenáře v takové beznadějné nevědomosti je pro mne spíše lehce obtěžující.
A přes to, že jsem konkrétně tuto knihu už kdysi dávno četla, nemohla jsem si vzpomenout, jak to bylo... Otázkou je, zda za to konkrétně mohu být "vděčná" brilantnosti autorky nebo spíše tomu, že mne zápletka tak moc nezaujala.
Poirot poprvé vstupuje na scénu a sluší se smeknout - i když pozdější příběhy paní Agathy o muži s knírkem a nepřekonatelnými šedými buňkami jsou často mnohem lepší než tahle záhada.
Agáta je kralovna detektivních románů, o čem svědčí i takové kniha. Vše propracováno do posledního detailů.
Ač je to skoro nemožné, teprve nyní jsem přečetl svoji první knížku od Agathy Christie a bylo to velmi příjemné poznání. Příběh byl vedený tak, aby upoutal mou pozornost až do konce, jak moc jsem se soustředil na to, kdo by to mohl být, až do konce jsem to neuhádl :) Pěkná záhada, těším se na další setkání s Herculem.
Nevymyslím nic nového, co už by tady nebylo napsáno. Výborná kniha, skvěle napsaná, film taktéž stojí za vidění.
Vražda na zámku Styles je prvotinou Agathy Christie a u mňa treťou knihou, ktorú som od nej čítal. Prvýkrát sa tu zoznamujeme so sympatickým a svojráznym belgickým detektívom Herculom Poirotom, ktorý sa chopí šance na zapojenie sivých buniek a vyriešenie záhadnej vraždy na zámku Styles spolu s priateľom Hastingsom, ktorý v knihe figuruje ako rozprávač.
Na prvotinu je to veľmi dobré dielo, ktoré treba čítať pozorne, pričom nakoniec všetko do seba krásne zapadne. Pozitívom pre mňa je predslov, ktorý objasňuje vznik tohto románu, ako aj doposiaľ nepublikovaná verzia kapitoly, v ktorej Poirot odhaľuje vraždu. Autorka veľmi dobre využila aj svoje znalosti z toxikológie.
Kniha sa mi páčila, odporúčam ju a už teraz sa teším na ďalšie z brilantných autorkinych diel. Ešteže ich je toľko na výber. :-)
Neuvěřitelně čtivá kniha. Myslím si, že tu budu jen opakovat to, co už ostatní sem napsali, ale stejně to ještě zopakuji. Tato kniha je prostě jedna z NEJLEPŠÍCH, co jsem kdy četl. Vtáhla mne do příběhu a já to zhltl za šest hodin! Díky Agatho!
První Agátina kniha (z roku 1920), první ze série "Hercule Poirot".
K "Zámku Styles" jsem se vrátil po mnoha, mnoha letech – nejspíš proto, že jsem se chtěl podívat na tento vůbec první román Agathy Christie novýma očima – a možná i proto, abych se pokusil přehodnotit svůj celoživotní ambivalentní postoj ke "královně detektivek"…
Exkurz "do minulosti", bohužel, nedopadl pro autorku příliš dobře, neb celkové hodnocení – po zralém uvážení – snižuji z původních čtyř hvězdiček na výsledné tři…
V knize jako v nějaké "učebnici tvůrčího psaní" nacházíme mnoho příkladů zásadních nešvarů, kterými Agatha i v dalších letech zhusta prošpikovávala svá díla: (SPOILERY!) falešný plnovous "ze dvou přaden černé vlny, který zcela jistě na dálku vypadá jako pravý", kostýmní převleky, záměnu ženy za muže, krkolomnou zápletku, sahající daleko za hranici uvěřitelnosti, nedostatečnou prokreslenost postav, které jednají spíš podle přání autorky, než na základě logiky, až příliš "přepálenou" Hastingsovu nedovtipnost – a naopak jen těžko akceptovatelnou Poirotovu jasnozřivost, díky níž náš malý detektiv sype z rukávu jednu "vyšetřovací verzi" za druhou – a tak bychom mohli pokračovat.
Je to škoda, Agatha umí dobře rozehrát příběh – ale potom se (alespoň tak to vidím já) najednou vše zlomí a před očima nám – jako na nějakém druhořadém představení ochotnického spolku – začnou defilovat dvojrozměrné postavy a často zcela zašmodrchaný propletenec vztahů a těžko vstřebatelných souvislostí…
POZOR SPOILER:
Tak za prvé: nádherný přebal, který už od začátku láká k přečtení. Za druhé: trochu mi přijde, že když někdo zabije starou paní a je to její manžel, je to trochu kýč. I přes to dokázala Agatha Christie napsat úžasný a hlavně ZAMOTANÝ příběh, který podle mě nemá jedinou chybu. Jen mi občas vadilo Poirotovo sobecké chování.:D
Agatha si vytvořila svého Sherlocka a drahý Watson se zde jmenuje Hastings. Samozřejmě, že je nutné mít ke geniálnímu detektivovi hloupějšího poskoka, který postupně čtenáři odhaluje stopy, zatímco detektiv už je míle před ním. Musím však přiznat, že mám raději jiné postavy než arogantního Belgičana a jeho pejska.
Nicméně s počtem přečtených románů od Agathy Christie se krystalizuje schéma, díky kterému je možno uhodnout vraha. Ne že bych tady hned uhodla pachatele, román je přece jenom překombinovaný a samotné postavy konstatují, že to vrah poněkud přepískl.
Tak jsem přečetla Aghatinu první knížku a rozhodně mě nezklamala. Moc mě bavilo 'sledovat' Hercula Poarota při vyšetřování a ostatní postavy také neměly chybu.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány Hercule Poirot panství Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Když k této knížce (nebo k filmovému zpracování) někdo řekne, že je to příliš jednoduché, nejradši bych ho donutil převyprávět mi celou pointu a vedlejší zápletky. Je to chytré, reálné (obzvlášť postavy) a i přesto velmi promyšlené. Nedoporučuji však pro ty, co chtějí být na konci překvapením bez sebe! Ale jestli si chcete užít atmosféru typického staroanglického sídla, sahejte po ní!