Záhada záhad

15.11.2021

Anglický novinář James Austin Small (1894 - 1929) psal své detektivní, sci-fi (!) a romantické romány pod pseudonymem Seamark. Jeho dílo je hodnoceno poměrně pozitivně až velmi pozitivně a protože většina jeho knih za první republiky vyšla též česky, náhodou jsem na něj narazil i já. Hned první setkání bylo šťastné - Záhada záhad (1928, The Master Mystery) je strhující strašidelná kriminálka s prvky mystérií, odehrávající se kolem loupeže rubínů z ponurého anglického zámku Gairlie. "...záhada se kupila na záhadu, až původní krádež se stala pouhou tajemnou složkou ve změti nerozluštitelných hádanek, které se kol ní nahromadily, a když se prostornými síněmi zámku gairlijského počala procházeti Neslyšná Smrt, stín hrozného děsu se snesl jako černý mrak na tento dům." Gairlijské rubíny, drahokamy nedostižné ceny, byly uloupeny z pancéřových skříní, které se otevíraly sedmi klíči. Trezory byly nepoškozeny. Přijíždí policie. Jeden z rubínů byl pak nalezen nedaleko zapadlé části ohradní zdi zámku, jenže vychází najevo, že je falešný, stejně jako byly falešné všechny rubíny v trezorech. Přesto majitel lord Gairlie trvá na vyšetření této loupeže, která mu z nějakého důvodu nahnala smrtelný strach. Další záhadou je, že ze zámku se ztrácí různé předměty, které jsou vždy červené barvy. Pak je nalezeno mrtvé tělo služebné Betty Halkstonové. Zřejmě je zavražděna, ale na jejím těle nejsou stopy násilí. Je zde zarážející okolnost - mrtvá má oblečeny červené šaty. Na zámek Gairlie se snáší děs a vražd přibývá... jakou roli v nich hraje červená barva? Proč všichni zemřeli náhle, v uzavřených místnostech? SPOILER: Významnou roli v příběhu hraje "kretin" - vraždící lilipután, obratná opice a skleněné ampule s kyanovodíkem, čímž Záhada záhad upomíná na pravděpodobný inspirační zdroj v podobě Poeových Vražd v ulici Morgue a současně možná inspirovala slovutného českého brakopisce Slávu Václava Jelínka k jeho románu Ostrov hrůzy, který vyšel ve stejném roce, jako anglické i české vydání Záhady záhad, tedy roku 1928.) KONEC SPOILERU - Inspirační zdroje však nejsou nejpodstatnější, žádný oheň nevzplanul bez svého křesadla. Důležitý je výsledek a Seamarkovi se podařilo vytvořit skvělý thriller staromódního střihu, který je solidně vypointovaný. I když konstrukce je místy přitažená za vlasy, tak nikoli nad míru, aby to kazilo čtenářský zážitek z knihy, která nevznikla s vyšší ambicí, než pobavit, ale je psána velmi zručně a s grácii. - Osoba autora je pro mě zatím vlastně záhadou, protože jediné cizojazyčné informace k jeho osobě jsem našel nikoli na anglickém, ale na německém webu www.krimi-couch.de, kde též píší, že dostupných dat k osobě Seamarka je velmi málo. Nikde jsem zatím neobjevil ani jeho fotografii. Zdá se však, ža původním jméno tohoto autora znělo Austin Small Major, možná autor volil svůj první pseudonym coby osvobození od jména snad poněkud komického. Dokonce mě napadla kacířská myšlenka, zda se vůbec jednalo o autora anglického a nešlo třeba o alias některého z českých detektivkářů solidního ražení, vzhledem k rychlosti a četnosti, s jakou vycházely jeho české překlady. Je to ale jenom spekulace. EDIT: Skutečně se jednalo o britského autora. Díky za doplnění Helmut Sternenhoch - "Nad cimbuřím se objevila hlava, černá silhueta proti mlhavé černi oblohy, v schliplém klobouku. Naprosto nic netuše a patrně neočekávaje ani zdaleka nějaké nebezpečí, neučinil nejmenšího pokusu utajiti své pochyby. Přehodil nohu přes cimbuří a přelezl je. Na zádech se k němu tiskl bezbožný malý tvor, kterého viděl Stanforth. Zlostně a zuřivě s ním mluvil, vytýkaje mu nějaký skutečný nebo domnělý přečin a malá příšera odpovídala hlubokým hrdelním hlasem, zuřivějším než hlas jejího pána!" -Záhada záhad je výtečné dílo, díky. Už se těším na další Seamarkovy romány.