Záhada žlutých žabek
Halina Pawlowská
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104430/zahada-zlutych-zabek-104430.jpg
3
99
99
Kniha fejetonů, sloupků, vtipných postřehů a úvah známé spisovatelky a scenáristky.
Přidat komentář
Líbí se mi, že i díky těmto knihám se člověk učí brát život s humorem, nadhledem. Ne všechny rady musíme brát vážně, ale je prima se nad nimi zamyslet, představit si to, zasnít se a zasmát se.
Tak s literaturou to má společné jen to, že je to vytištěné. Knihu jsem přečetla ze zoufalství, kdy jsem zapomněla vlastní zdroj zábavy, a pocit zoufalství ve mně zůstal i po přečtení- paní Pawlowská už opravdu mele z posledních zásob invence.
S přemáháním jsem přečetla půlku knihy a dál to nešlo. Pár myšlenek mě pobavilo, ale vesměs jsem se nudila.
Ono to nebylo zase tak špatné, ale po přečtení zjistíte, že vám vlastně v paměti pořadně nic neutkvělo. Ale jako oddychovka, proč ne? Musím nechat, že pár věcí i mě pobavilo.
"Jedna z mých tet je hodně veselá dáma. Žije sama a je jí 88 let. Dohodla se s příbuznými, že chce, abychom ji po smrti nechali rozptýlit. A vždycky když teta sleduje v televizi zprávy a tam slyší informaci ,,rozptylové podmínky dobré", tak řekne: ,,Tak vida, zejtra by to šlo!"
Potřebovala jsem něco na odlehčení ... Halinu ráda poslouchám, ale toto nic moc. Dnes jen za 2 hvězdy
Od Haliny se mi líbí Banánové rybičky a Záhada žlutých žabek. U těchto knih se vždycky zasměju a četla jsem víckrát.
nebyla špatná, ale nebyla ani nejúžasnější,prostě takový střed...zejména ze začátku jsem se smála docela často...a více než nekonečné rady a delší sloupce mě pobavili ty krátké půlstranové ..
třeba : "šla jsem k lékaři...v čekárně jsem čekala ještě s jednou starou dámou. Čekaly jsme hodinu, dvě, dvě a půl...nedělo se nic. Nikdo nás nevolal A pak se stařenka postavila a řekla : "na shledanou, hodně štěstí, odcházím zemřít přirozenou smrtí!"
..."moje kamarádka JItka jela do speciálních lázní na velmi tvrdou odtučňovací kůru. Každý den mi psala, jak strašně usilovně cvičí a jak má čím dál šílenější hlad. Ke konci kůry měla narozeniy. Poslala jsem jí 39 růží, abych jí hodně potěšila. Obratem mi přišla SMS : "díky, chutnaly báječně !!! "
..a tak nějak :)
Příjemná knížečka plná humoru, jaký od Haliny Pawlowské známe. Některé historky vyvolávají záchvaty smíchu, takže nedoporučuji do MHD.
Když jsem šla s matkou na procházku, potkaly jsme sousedku s dcerou. Asi tak devět jí bylo, a máma měla záchvat lidovosti, a tak po venkovsku, bodře, na sousedku zahlaholila: "To už máte velkou slečnu! A jaké má červené tvářičky!" a sousedka řekla: "Bodejť by neměla! Zrovna jsem ji zfackovala!"
Asi už je u mě Halina za zenitem zájmu. Vtipy a příběhy se mi zdály pořád se opakjící se. Ale myslím si jako oddechovka to ujde.
Celkem vtipná kniha, která neurazí ale ani nenadchne. Kdo má rád styl autorčina humoru bude asi spokojený.
Halina je prostě Halina… :-) Buď ji můžeme zatracovat, nebo mít rádi. Střední cesta asi neexistuje.
Kniha mě nenadchla, ačkoliv mám autorku ráda, asi se mi v mluveném slovu zamlouvá víc.
Od této knihy jsem nic moc neočekávala. Halinu mám ráda, ale knižně jsem si jí nedovedla představit. Ovšem hodně mě překvapila a místy jsem se u knihy i smála nad jejím ironickým nadhledem. Zajímavá kniha. :)
Autorovy další knížky
| 1996 |  Díky za každé nové ráno |
| 2002 | Zoufalé ženy dělají zoufalé věci |
| 2013 | Pravda o mém muži |
| 2007 | Banánové rybičky |
| 2004 | Tři v háji |
Jedna z těch lepších knížek, ale i tak pořad nechápu, tu hodnotu knihy. Proč se takové věci vůbec vydávají? Nebo mám jiný humor .