Záhadný rukopis
Thierry Maugenest
Dobrodružný román je založen na historických podkladech. Jedná se o dodnes nepřeložený, zašifrovaný rukopis Rogera Bacona - ms 408. Tento anglický vědec, filozof a teolog žil ve 13. století, v jeho díle Úžasná moc umění a přírody se s úžasem dočteme, že už v té době oznamoval epochu motorových lodí, automobilů, letadel a teleskopů. Co obsahuje tato údajně nejzáhadnější kniha na světě? A jsou tyto myšlenky bezpečné i pro dnešní dobu a moderního člověka? Proč je autor tak důkladně zašifroval? Byla to jen obrana před církví? Na toto téma je rozehrán celý děj tohoto románu.... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 2006 , AlpressOriginální název:
Manuscrit ms 408, 2004
více info...
Přidat komentář
Rychlé čtení do MHD. Nebyla špatná. Naštěstí nebyla zbytečně rozvleklá, taková normální.
Na jeden večer je to super čtení. Tedy až na značení přímé řeči. Já jsem prostě asi ze staré školy a preferuji výhradně uvozovky. Odrážky jsou strašně nepřehledné! Ale jinak dobrý. Jak jsem řekla,na jeden večer akorát.
Celkem normální průměr. O Voynichově rukopisu se mi mnohem více líbil Mefistův rukopis.
Srovnání s Danem Brownem mi tedy přijde hodně nadnesené ... zápletkou je luštění starodávného tajemného rukopisu, ale příběh mi nepřišel ani nějak zvlášť napínavý, ani tajemný, ani nějak zvlášť propracovaný. Bylo to všechno takové ve zkratce - Brown by z tohoto tématu možná udělal knížku třikrát tlustší - a bylo by to ku prospěchu.
Přesto se knížka četla hezky, taková "jednohubka" na jeden večer.
Sice jsem ji přečetla za jeden večer, ale moc se mi nelíbila. Byly tam odstavce, které jsem přeskakovala a asi jsem čekala něco lepšího....
Moc se mi líbilo, že autor zbytečně nepopisoval postavy, situace, místnosti a vše kolem. Stejně jako já, pokud s někým jednám a znám ho, tak už nevnímám jak vypadá, tak i ve snech a knihách vždy vnímám jen osobu a pocit z ní mající, namísto detailního rozboru pohybu vlasů při chůzi, jak je bohužel zvykem v jiných knihách. Je pravda, že spoustě lidem to může pomoci s konkrétnější představivostí, jiným to dotváří obraz, mě to však naopak zdržuje od obsahu. Nikdy nevidím konkrétní rysy, ani pokud jsou podrobně popsány a scénu si vždy přizpůsobím momentálnímu popisu. Každému však sedí něco jiného, mě se tento styl líbil.
Tento krátký román se s romány Dana Browna nedá srovnávnat, hned od začátku jsem se děsně nudil, kniha nemá spád, jen nezáživné luštění záhadného rukopisu, které nikam nevede. Navíc je to psáno děsným stylem, v přítomném čase apod.
Není to sice zrovna špička v tomto žánru, ale už jsem si díky ní stáhla Voynichův rukopis - a kniha, která mě donutí ke čtení další knihy, rozhodně nemůže být špatná.
Záhadný rukopis
Napětí, tajemno, prolínání současna s minulostí a vše na podkladě skutečného tajemného rukopisu.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, moc se mi líbila.