Žahour

08.05.2018

Na počet slov skromné básně, nikoli však na zřejmé i utajené významy. Trochu nabádající čtenáře zmámeného zvukomalbou a metaforami, aby si dobásnil sám. To já ráda. A ráda se sem vracím. Jsou cizí slova, kterými se odemykají vlastní vzpomínky. Jako by nám je někdo napsal na tělo. Pak si člověk říká, jak jen mohl zapomenout na všechny deště plné sazí, na tlející srdce u krajnice, na unylé hlasy viol a hobojů. Na všechna stará kouzelná přátelství, která se odžila skrze náhrobky v propasti dlouhých desetiletí, ale i na ta přátelství, která byla přítomná a živá. Je dobré vědět, že to kdysi bylo skutečné. A že ještě může být. Poezie.