Zahrada
Jiří Trnka
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134629/bmid_zahrada-Gpx-134629.png
5
393
393
Zahrada Jiřího Trnky patří mezi díla, která léta oslovují děti i dospělé. Má své kouzlo, poezii i humor. Pohádku Trnka nejen ilustroval, ale sám i napsal. Pět kluků otevře starou rozvrzanou branku a vejdou do krásné, tajemné zahrady, kde potkají kamenného trpaslíka, zlomyslného kocoura, učenou velrybu, a odhalují rozličná tajemství. Kouzelný příběh, který známe i z filmového zpracování, je nezapomenutelný. První vydání.... celý text
Přidat komentář
Se Zahradou jsem vyrůstala. Se zahradou vyrůstaly moje děti. Milovaly kocoura, slony a jejich divadlo, velrybu... Milují všechny opuštěné zarostlé zahrady - co kdyby se v ní skrývalo něco zajímavého...
Když jsem před pár lety učila na ZUŠ Literárně dramatický obor, s nejmladší skupinou jsem si celý rok vystačila právě s touto knihou. Je nesmírně inspirující - ani na všechny nápady nedošlo. Hráli jsme honičku se zlým kocourem, kreslili komiksově růst velryby, pátrali po tom, jak se kocour dostal do zahrady a proč je zlý...
Roztomilé ilustrace a tajemný příběh, vzpomínka na dětství a taky na film B. Pojara se skvělými herci, kteří dali hlas jednotlivým postavičkám P. Filipovská, I. Janžurová, J. Jirásková, R. Merunková, F. Filipovský, M. Růžek, B. Záhorský. Knížka zkrátka patří do knihovny a je ji hezké číst dětem i nám dospělým.
Škoda, že jsme knihu četli až po návštěvě výstavy Jiřího Trnky v Kutné Hoře, s předem načtenou knihou bychom si výstavu užili ještě daleko více. I tak jak výstava, tak kniha, jsou něčím na co se nezapomíná.
Kdo by si nepamatoval animovaný Trnkův film o pětici kluků a sprostě nadávajícím zlomyslném kocourovi samotáři. Je tam i trpaslík, sloni a pávi...a hlavně, je tam kouzelná tajuplná Zahrada, podle níž se jmenuje Trnkova kniha i film. Stále okouzlující. Doporučuji.
Tuhle knihu si troufnu označit jako "pro děti od 5 do 90 let". Čteno zároveň předškolnímu a školnímu potomstvu a líbilo se oběma třem (to jako i mně). Zápletka vypadá zpočátku poměrně jednoduchá... ale díky objevování tajemství skupinkou kluků a veselým scénkám, vzniklým z konfrontace s různými, naprosto unikátními postavami si určitě získají většinu dětí. Já jakožto tvor úspěšně se maskující za dospěláka jsem zase chrochtal blahem nad nádhernými dialogy, fantastickými nápady
a parádní hrou se slovy. Za mě byly nej části s mouchu, co četla a pak velrybí moudra.
Prostě kouzelné. Podle mne jedna z top 10 knih v každé dětské knihovničce.
Zahrada je jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství, ze které si některé úryvky stále pamatuji a velice ráda do ní náhlédnu i v současnosti.
Trnkova Zahrada je přesně ten typ knihy, kterou beru do ruky vždy, když se na mě svět navalí a ukáže svou horší stranu. S Trnkovou Zahradou se mu schovám a uteču, ona mě obejme a pohladí a je zase dobře.
Znovu čteme Zahradu, dětem se líbí i když ji znají nazpaměť. Užasná kniha, která baví i mě.
Já Zahradu z dětství neznala. Do ruky jsem ji vzala až teď, abych z ní četla dětem a trochu jsem se bála, že nás ten tajuplný poetický příběh moc nezaujme. A nakonec bavil. Tak zvláštně, neprvoplánově, ale děti poslouchaly, ani nedutaly, a mně se krásně četlo .
Velice krásná knížka o čtyřech klucích, velké zahradě a dobrodružství s kocourem :) aneb .. "vy uličníci!!"
Kouzelná kniha.Pan Trnka rozuměl dětské duši.Knihu jsem jako dítě milovala,ale bohužel nevlastnila.Pořídila jsem ji až pro vnuka.Tak jsme ji přečetli spolu. Už podruhé. Okouzlila mě jako před léty.Pan Trnka rozuměl nejen dětské duši.
Ještě mám jeden zážitek.Navštívila jsem s vnoučaty Trnkovo interaktivní Zahradu a všichni jsme byli doslova uneseni.
Naprosto kouzelná knížka přeplněná hravostí, fantazií, vtipem, poetikou, ale i tajemstvím a napětím. Ještě si dobře pamatuju, jak jsem se při čtení bála v jednu chvilku o kluky, jak jsem jim držela palce...Při čtení byly vidět stíny a slyšet vrzání branky...nezapomenutelná!
Navíc jsem ji dostala ve druhé třídě při stěhování na rozloučenou s podpisy spolužáků, vynikající nápad :o)
Hezky jsem se nasmála, kocour byl vtipný a sloni zachránci. Podařené a krásně ilustrované dílo.
Příběh partičky kluků na objevitelských výpravách do staré opuštěné zahrady s trpaslíkem, zlým kocourem, velrybou a stádem dobrosrdečných slonů...
Hravá, poetická a vtipná knížka plná fantazie, kterou určitě není potřeba představovat.
Zářivý doklad Trnkovy neobyčejné všestrannosti. Těžko říci, co v této knize dominuje - jestli jeho krásné ilustrace nebo roztomilý text. Pravda je, že ne všechny pasáže jsou stejně zábavné - smíchu jsem se neubránil především při čtení popisu, jak jeden z tatínků lovil netopýra, anebo kapitolky, jak sloni hráli pohádku o Červené (v knize Šípkové) Karkulce.
Štítky knihy
kočky psi děti humor zfilmováno trpaslíci sloni kluci zahrady, zahrádky dětský hrdina velryby pro začínající čtenáře dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
| 1962 |  Zahrada |
| 2010 | Trnkův Špalíček říkadel, písniček a pohádek |
| 1954 | Zimní pohádka o Smolíčkovi |
| 2009 | Český rok |
| 2010 | Staré pověsti české |
O Trnkově Zahradě jsem se dozvěděla až z komentářů ke knize O zahradě od P. Čecha:-) Hned jsem nám ji vypůjčila z knihovny. Ale Barunka (4 roky) o ni vůbec nejevila zájem. Měli jsme ji na poličce opravdu hodně dlouho, až jsem usoudila, že je čas ji vrátit. Místo vrácení jsme ji ale před pár dny rozečetli a dnes dočetli. Chytila nás hned od první stránky. Nesmírně hravá, fantazii se meze nekladou, stačí jen otevřít starou železnou branku, celou rezavou a vstoupit do zahrady. Ochotně nás jí provedlo 5 kluků, kamenný trpaslík s čepicí ještě trochu červenou a zlomyslný kocour – samotář, který občas sprostě nadával. Když bylo nejhůř, tak se objevilo 5 slonů, kteří nám mimo jiné poskytli nevšední dramatický kulturní zážitek. Zítra bude úplněk, tak si pohlídejte své psí mazlíčky, co kdyby dostali chuť na psí víno:-) Výborně napsané a krásně ilustrované. Za mě maximální spokojenost. Doporučuji.
Barunka se ze začátku strašně bála kocoura. Když jsem o něm četla, tak se ke mně úplně tiskla:-) Na dceři bylo celkově vidět, jak děj knihy prožívá. Občas měla tak vykulený výraz, že jsem měla problém udržet při čtení vážnou tvář a koutky se mi rozjížděly do úsměvu. Jediná pasáž, která ji moc nebrala, byla pasáž o velrybě. Moc to totiž nechápala. Přemoudřelá velryba a její myšlenkové pochody na ni byly zkrátka ještě moc.
„Tak třeba ano, prázdniny máte, ale jen vy, darební kluci, já [kocour] například žádné prázdniny nemám, naopak mám spoustu práce, velikou spoustu a taky starosti – starosti, těch mám nejvíce. Já někdy nevím, kde mi hlava stojí.”
„Ano, to slyšíme často, velcí mají vždycky mnoho práce a starostí, když slíbí malým klukům, že s nimi někam půjdou. A pak mají dodržet slovo. Takový kluk když řekne, že půjde s velkým do zoologické zahrady, tak se včas umyje, dokonce i krk si umyje, obleče se, obuje, připraví burské oříšky pro opičky, nesní jim je, ale pěkně sedí na schodech a čeká na toho velkého. Ten zatím leží na pohovce, má noviny přes hlavu a přemýšlí. Já nevím, proč musí mít ty noviny, když přemýšlí – já je nikdy nemám a taky přemýšlím. A ten kluk sedí na schodech a drží slovo a ty oříšky. A když ti velcí vstanou, tak jsou mrzutí, říkají, že zoologická je hloupost a že už tam byli a že se nejde nikam, že nevědí, kde jim hlava stojí.“ (s. 90-91)