Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543298/bmid_zahrada-mrtvych-dusi.png
4
376
376
Markovým světem se po náhlé smrti otce rozprostře nicota. Podivný vzkaz jako ze záhrobí ovšem mladého malíře vytrhne z letargie: vypadá to, že pouze jeho sestra Šárka, kterou už roky neviděl, zná pravé důvody rodinného neštěstí. Najít ji přesto nebude snadné. Sama se ukrývá v hlubokých lesích, kde ji uvěznila vlastní minulost. Ta, kterou jejich otec vidí docela jinak než všichni ostatní.... celý text
Přidat komentář
Zahrada mrtvých duší je rodinné drama. Příběh opředený tajemstvím a nejistotou, zda to co víme je opravdu tak, jak si myslíme nebo si s námi autor i představivost zahrává a celé to je docela jinak.
Příběh je o Markovi, kterého poznáváme už jako dospělého. O Šárce, jeho starší sestře, která zmizela a léta ji nikdo neviděl ani o ní neslyšel. Právě Šárka by mohla být klíčem ke všemu co se děje a co Marek nechápe.
Prostřednictvím Šárky se vracíme do minulosti a poznáváme zvláštní historii celé rodiny. V průběhu knihy se k tomu přidá deník jejich otce a to vám zamotá hlavu a začnete pochybovat. Je to tak jak říká Šárka? Nebo má pravdu Jan ve svém deníku?
Otevírá se celkem vážné téma, na které myslím v českých knihách zase až tak často nenarazíme. A zpracované je více než dobře.
Problémy, které má Marek i Šárka jsou vlastně propojené, vše souvisí se vším. Hrozně jsem Šárce fandila, obdivovala její vůli k přežití a vytrvalost v tom co se rozhodla udělat. Naopak jejich matka pro mě byla naprosto nepochopitelná. Takovej studenej psí čumák a vůbec bych ji nenazývala matkou!
Je to těžké čtení pokud jde o téma, které si Lukáš zvolil. Ale čte se to samo. Miluju ten jazyk jakým je to napsané, tu slovní zásobu, obraty a různá přirovnání. Vlastně to bude znít trochu masochisticky, ale mám chuť si Zahradu přečíst znova, teď hned. I přes to, že ten konec je naprosto brutální. S každou otočenou stránkou jsem zadržovala dech a čekala jsem co bude dál. Ten konec, ten budu mít v hlavě hodně dlouho. Lukáše Bočka mám od teď v hledáčku a těším se na jeho další tvorbu. Laťku nastavil hodně vysoko.
Ještě zmíním, že kniha je nádherně graficky zpracovaná. Je proložena ilustracemi, které knize dodávají ještě více tu tajemně depresivní náladu.
No neni to moc kniha na odpočinkový čtení, možná to chtělo větší spád.
Vadilo mi střídaní kapitol která byla vždy dějově jiná.
Trochu detektivní příběh ,spoustu, zahad, smutku.
Nazev knihy k příběhu docela sedí
Debutový román je vždy velký otazník. Tady jsem po pár stranách měla poměrně jasno, že jde o moje téma a v ten správný čas.
Temné, depresivní, psychologické, melancholické, s pocitem zmaru a přesto tak blízké a vlastně hezké! Vyprávěné optikou několika postav, které postupně poodhalují rodinné tajemství, které mělo zůstat pohřbeno. Dostáváme se hluboko do přemýšlení a pocitů jednotlivých postav, až snad dokážeme cítit jejich bolest, marnost, zoufalost a malé impulzy odhodlání to celé nevzdat, které nás vrací k dějové lince.
I když poměrně brzy z jemných náznaků vytušíme hlavní rodinné téma, které tušíme, že je "to ono" pohřbené tajemství, neubírá to nic na čtivosti příběhu, naopak výborně funguje jako prvek napětí, protože své tušení chceme potvrdit a vyvrátit. A ačkoliv už to nečekáme, přijde moment, kdy se nenápadné indicie podávané nám celou dobu propojí a naše očekávání se otřesou v základech.
⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀
Není to lehké ani jednoduché čtení a mě to přináší něco, co já jako čtenář nacházím snad jen v literatuře od českých autorů. Nevím, jestli je to o tom, že jsme ze stejného prostředí a máme "obdobné" mezilidské vztahy a fungujeme v poměrně homogenní společnosti, ale mám ten pocit zas a znova.
S touto knížkou mám lehce komplikovaný vztah. Docela dlouho jsem se nemohla začíst a už to vypadalo, že ji odložím, když kolem strany 120 přišel zlom, a pak jsem hltala každou stranu a těžko se mi opouštěla. Po dočtení jsem si musela dát pár dní, abych vše vstřebala. Má v sobě tolik myšlenek, je těžká, smutná a nečte se lehce. Řekla bych, že je spíše pro náročnějšího čtenáře. Nosné téma se dá odhadnout celkem brzy, přestože nás autor nechává na pochybách až do konce. Taky určitě za zmínku stojí tmavě natištěné strany na konci knihy, které dodávají ději hlubší podkres. Skvělý tah! :) Kniha určitě stojí za pozornost a pokud jste stejně netrpěliví čtenáři jako já a dojdete do stejného bodu, nevzdávejte to. Stojí za to
Tento mladý český autor napsal skvělou knihu obsahující velmi bolestné téma, které se sice dá celkem brzy odhadnout, ale vůbec nic to neubere na potřebě číst dál a dál. S každou další stránkou, s každou další ilustrací mi bylo hůře a hůře. Věděla jsem, co asi nastane, a tak moc jsem si přála, abych se mýlila. Nemýlila, bohužel...
Znepokojivé, tíživé, melancholické a kruté zároveň. Příběh si mě získal od samého začátku, a byť jsem měla místy velmi nepříjemné pocity, nedovolil mi, abych jej opustila. A asi mi ani nedovolí na něj zapomenout...
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
U téhle knížky se opět potvrdilo, že jestliže máte přílišná očekávání, neboť na titul slyšíte jen samou velkou chválu, v důsledku jste pak trochu zklamaní, protože jste čekali víc. Navíc anotace podle mě prozrazuje až příliš, vlastně celou pointu, takže ji radši nečtěte...
Marek se vyrovnává s dobrovolnou smrtí otce a právě teď by se mu hodila opora sestry Šárky, která ale před několika lety zmizela a nachází se neznámo kde. Minulost je viděna z několika pohledů, a kdyby nebylo té nešťastné anotace, bylo by to všechno daleko zajímavější...
Místy bych to vyprávění trochu zkrátila, místy mi poněkud vadily pro mě trochu nepravděpodobné náhody, které posouvaly děj dál, někdy mi jednání postav (hlavně matky) připadalo maličko přitažené za vlasy, zpočátku mě rušilo nespisovné vyjádřování postav...
Celkově ale musím říct, že na to, že je autorovi 34 let, píše dobře, a až mu vyjde další kniha, se zvědavostí si ji ráda přečtu...
Hodnocení: 3,5 ⭐ z 5 ⭐
Spisovatel Lukáš Boček je pro mě novým objevem ve čtenářském světě.
Markovi zemře otec. Nevlastní otec. Navíc je to zcela nečekaně a náhle. S mámou přežijí pohřeb a Markovi trvá několik týdnů než je schopný vyzvednout urnu. Přežívá...navíc ho mrzí a nejde mu do hlavy, proč se na pohřbu neukázala jeho sestra Šárka. Ano, neviděli se několik let, ale že by ani smrt otce nebyla důvodem přijít? Jednoho dne potká Lenku, bývalou kamarádku Šárky a ta mu předá dopis. Tím nastává životní zvrat a totální chaos v Markovo životě. Příběh nás přenáší do Markova dětství a vzpomínek na otce. Jak s ním chodil rybařit, jak jeho i Šárku bral na výlety a jak se jim věnoval. Jejich matka taková nebyla a raději pracovala ve svém květinářství. Od začátku je z příběhu cítit velký strach, obavy a hlavně tajemství. Temné a znepokojivé. A ví o něm Šárka. Sestra, kterou se Marek snaží vypátrat společně s Lenkou. Marek se prostě musí dozvědět, co se v jejich rodině odehrálo a proč otec zemřel....
Je to depresivní a silné čtení. Já měla při čtení místy husí kůži, protože příběh zní tak autenticky... Pomocí deníkových zápisků a vzpomínek tří lidí, Marka, Šárky a otce je nám před očima rozplétán rodinný příběh plný bolesti, lží, přetvářky, ale i naděje a velkého odhodlání. Čte se skvěle a navíc je na začátku knížky QR kód s odkazem na skladby, které v knize zazní a to je naprosto skvělé, protože to ještě víc podtrhne atmosféru při čtení. Navíc má autor bohatou slovní zásobu a používá takové slovní obraty, že čtenářské srdce plesá.
Tato kniha pro mě byla příjemným překvapením, obzvlášť vezmu-li v potaz, že se jedná o autorův debut.
Lukáš Boček dokázal rozehrát příběh, ve kterém se snoubí poetická mnohovrstevnatost (obzvlášť zdařilé mi přišlo propojení s jinými literárními postavami) a syrovost. Líbily se mi rozostřené hranice reality a snových vjemů, které přicházely a odcházely, aniž bych se v příběhu ztrácela. A pokud jsem se na chvilku ztratila, byl to autorův záměr.
Normálně příliš nevěnuju pozornost ilustracím, ale tentokrát mě z nich až mrazilo.
V neposlední řadě chválím soundtrack a těším se na dobu, kdy elektronická kniha bude mít v sobě odkazy na jednotlivé songy, takže je budeme poslouchat přesně v okamžiku, který pro nás autor vybere. Jsem sice literární konzervativec a mám ráda papírové knihy, ale toto propojení textu a nových medií mě baví.
Přiznám se, že na konci už to na mě byla těžko uvěřitelná kovbojka (nechci spoilerovat), ale i tak jsem si odnesla skvělý čtenářský zážitek a těším se na další Lukášovu knihu.
Začátek mě bavil, než mi došlo, o co půjde. Pak už mi to přišlo zbytečně protahované, "tajemné jako hrad v Karpatech".
Na prvotinu ale slušné. Moc se mi líbil jazyk, kterým je kniha psaná.
Líbí se mi střídání pohledů různých osob, ale připadá mi, že z rodinného "tajemství" udělal autor pokladovou hru.
Líbí se mi autorův styl vyprávění, zvolené téma taky zaujme na první dobrou, leč když už člověk cca od poloviny tuší, jak se věci mají, přijde mu pak čtení už lehce zdlouhavé....nebo ať nezobecňuji, já to tak měla.
Měla jsem trochu dilema, jestli dám všech pět hvězdiček, protože mě v textu na můj vkus hodně zastavovaly jazykové nedostatky (překlepy, ponechaná slova navíc – zřejmě po úpravě, a zejména pak nekonzistence řeči postav), ale nakonec je s klidným srdcem dám. Jednak ve srovnání s jinými knihami, které je ode mě dostaly, považuji tento příběh svou hloubkou za jedinečný, a jednak ty drobnosti (které měly být vychytány při redakci či korektuře) Lukáš bohatě vynahradil pestrou slovní zásobou, krásnými obraty a mnohovrstevnatými myšlenkami. Jednoznačně doporučuji všem, kteří nehledají jen lehkou prázdninovou četbu, ale rádi se zaberou do hlubokého lidského osudu, který nemusí být vždy veselý.
Myslim si, ze jako prvotina je to hodne, hodne zdarily. Autor ma naprosto neobvykly metafory a slovni spojeni. Bavi me intertextualita, propojovani s jinymi notoricky znamymi dily. Taky me bavi, jak se to dilo tak hezky potlouka mezi zanry. Ač vystudovana bohemistka, byvam casto naivni ctenar. Proto me prekvapilo to rozuzleni. Ne moc, ale trochu prece. Autor umi navodit atmosferu tizivyho dusna, chytit cloveka za fligr a vtahnout ho do toho pribehu. Misty me to uplne rozcilovalo, pak zase desilo a pak me to hodilo do takovy obri vlny sebereflexe. K tomu ty drobny detaily jako playlist na Spotify a konec napsanej na modrejch strankach. Suma sumarum je to uzasny a tesim se, s cim prijde priste. V nejaky recenzi jsem cetla, ze to autor zbytecne natahuje. Obcas mi to prislo uz trosku na hrane, ale v zaveru ti dojde, proc to tak je vsechno napsany. Spis jsem byla fakt napjata z toho, co se dozvim. A parkrat me to donutilo zalistovat dopředu, to se priznam. :))
Krásná kniha, která mi zpestřila prázdninové dny. Není to sice příběh zcela veselý, ale velmi čtivý, napínavý, psychologický, trochu tajemný...Co se týče popisu vnitřních pocitů a emocí postav, příběh velice barevný a až neuvěřitelně propracovaný. A ty neotřelé, originální metafory a slovní obraty! Moc jsem si čtení užila!
Precteno doslova za jeden den. Musela jsem to do pulnoci docist. Nechci asi nic psat k detailu knihy, clovek hlta jednim dechem, celou dobu tusi prusvih, jen otazka jakeho kalibru a na konci rozuzleni.
Po několika spálení se už k debutovým románům přistupuji se značnou skepsí. Nejspíš proto mně Zahrada mrtvých duší ohromila. Protože něco tak vypiplaného a dovedeného k dokonalosti jsem vůbec nečekala.
Mráz mi běhá po zádech ještě teď, tři týdny po přečtení knihy. Rodinná tragédie ve mně zanechala šrámy, jako bych i já byla její součástí. Nevím, co vyzdvihnout spíš. Jestli psychologii postav, vykreslení atmosféry, zápletky, nebo práci s napětím, z kterého jsem místy nedýchala a byla jsem tak ochotná číst dlouho do noci.
Čtenářský zážitek umocnil i autorův styl psaní, který místy působil až poeticky. Jeho hrátky se slovy a jejich významy jsem odhalila až po čase. Například slova klid a ticho jsem zprvu považovala za opakování slov, než mi došlo, že je to jakýsi motiv, který prostupuje celým příběhem a paradoxně má vyvolat spíš pocity neklidu. Určitě mi dost narážek uteklo, ale to bude především tím, že jsem hltala děj, protože jsem nemohla v napětí už déle vydržet. Při opětovném čtení se hodlám zaměřit na detaily textu a kdo ví, třeba zjistím, že příběh dosahuje ještě větší hloubky.
Autor se nebál zabřednout do emocí a pocitů a tím čtenářům postavy skutečně přiblížit. Každé z postav byl věnován dostatek prostoru, takže jsem měla možnost je dobře poznat a tím pádem příběh i víc prožívat. Jejich chování nezacházelo do extrémů, naopak působilo velmi uvěřitelně, takže se nestalo, že bych si nad nějakou situací klepala na čelo a říkala si: Proč? Z psychologického hlediska mi přišly postavy velmi dobře vyobrazené.
V knížce se mi nepovedlo odhalit žádné mezery v ději. Všechno na sebe navazovalo a dávalo smysl, i když byl příběh místy náročnější na soustředění a uhlídání všech dějových linek. Za čtivým příběhem nestojí jen autorův jazyk, ale i správné načasování při odhalování zápletek. Tempo příběhu mi přišlo nastavené tak, aby nenudilo, ale zároveň aby se čtenář necítil úplně pod tlakem.
Zahradu mrtvých duší doporučuji všude a všem. Je to knížka, která vás zasáhne. Dost možná nad ní budete ještě nějaký čas přemýšlet a budete ohromeni tím, jaké tajemství se může skrývat za jinak relativně fungující rodinou. Možná vám způsobí lehké trauma, jako mě jedna určitá scéna, kterou asi nikdy nevymažu z hlavy. Knížce nemám co bych vytkla. Pokud bych ale měla přece jen něco vytáhnout, tak bych udělala projevy postav víc osobitější. Příběh byl vyprávěn spíš jedním vypravěčem, než třemi postavami. Ale není to nic, co by mi v závěru jakkoliv kazilo požitek ze čtení. Myslím si, že autor má 5/5 opravdu zasloužených.
Velmi příjemné překvapení, tady budu jen chválit. Jde o první román mladého autora a hned skvěle napsaný. Vlastně zase jednou můžu zkonstatovat, že má-li někdo talent, je zpravidla vynikající hned první kniha.
Román vypráví bolestný příběh jedné rozpadlé rodiny. Hlavní téma knihy je zřejmé velmi brzy, ale jak vše bylo ve skutečnosti se čtenář dozvídá postupně prostřednictvím vyprávění tří hlavních postav. Není sice těžké si správně tipnout, jak to zhruba bylo, ale to příběhu na hodnotě a poutavosti neubírá.
Všechny postavy jsou po psychologické stránce výborně vykreslené a zároveň mimo postavu matky čtenář celou dobu nahlíží do jejich myslí a ví, jak uvažují a jak se cítí.
Autor má příběh skvěle vystavěný a postupně jej skládá jako mozaiku, jejíž poslední díl zapadne na své místo až v úplném závěru.
Zahrada mrtvých duší je působivý román otevírající závažné společenské téma. Kniha je napsaná krásným a vyspělým literárním stylem, zároveň velmi čtivě a poutavě. Rozhodně si zaslouží doporučení k četbě.
Wow. Od prvotiny, ke které jsem se dostala spíš ze solidarity, než skutečného zájmu, se vyklubalo mimořádně čtivé překvapení. Při čtení jsem si připadala, jako kdybych se vrátila na střední, kdy jsem četla klasickou literaturu jako na běžícím pásu. Těžko to dokážu popsat, ale v téhle knize je jakési "cosi", které je blízké jenom české literatuře, takový zvláštní pocit melancholie, zmaru, ale zároveň jisté krásy a poetičnosti, který já osobně cítila vždy jenom u českých klasiků. Netuším proč, ale z nějakého důvodu jsem pořád myslela na Havlíčkova Neviditelného.
Autor se vyšvihl s bravurní prvotinou. Sice jsem se místy ztrácela v návaznostech a časové lince, ale byly to jen maličkosti, které v konečném součtu nijak neubírají z mého nadšení. Komorní příběh odehrávající se v dysfunkční rodině, napěchovaný melancholií a nádhernými slovními obraty, metaforami a přirovnáními. Číst zahradu mrtvých duší se rovná zážitku. Smekám před autorem, jeho práci se slovy, skvělým vystihnutím všech postav, pocitů, nálad...málokdy se to stává, ale tady opravdu nemám slov. Jsem vnitřně uspokojena, dojímám se a na tenhle zážitek budu ještě dlouho vzpomínat. Tohle dílo rozhodně stojí za pozornost.
"Přítomnost nikdy správně neuchopíte, pokud si nebudete jista, kde má zapuštěné kořeny."
Velmi dobře napsaná kniha s nelehkým tématem. Šlo se jen těžko odtrhnout, rozhodně doporučuji a moc ráda se poohlédnu i po dalších titulech z této edice.
Marek po smrti svého otce nemůže zase začít normálně fungovat, cítí smutek a neví, co se životem. Probere ho až zpráva od sestry Šárky, kterou roky neviděl. Díky ní začíná odhalovat rodinné tajemství, které možná mělo raději zůstat skryté.
Tak toto byla knížka, která mě chytla u prvních řádků a už jsem ji nemohla odložit, chtěla jsem vědět, jak to bude dál. Ponořila jsem se do příběhu, okamžitě jsem se dokázala vcítit do každé z postav, prožívala jsem jejich emoce, které autor skvěle popsal. Při čtení jsem ani nedutala a kolikrát jsem četla se zatajeným dechem.
V příběhu pomalu odkrýváme rodinné tajemství. Při čtení jsem se bála, co přijde, protože mi bylo jasné, že to nebude pěkné a lehké čtení. Jsou zde zpracována nelehká témata, která Vám nemusí udělat dobře. Je to smutná kniha o vážných věcech, které se bohužel dějí kolem nás.
Jelikož kniha začíná tématem, které se mě osobně dotklo, a autor to napsal naprosto přesně, vyjádřil všechno pocity a emoce, tak jsem již na straně 14 brečela a byla jsem si jistá, že kniha bude skvělá a nespletla jsem se.
Moc se mi líbí autorův styl, jeho věty, obraty, slovní zásoba, čtení jsem si díky tomu opravdu užívala. Text mi přišel hodně přirozený a prostě se trefil do mého vkusu.
V knihách mám moc ráda, když samotné postavy milují knihy, díky tomu si nutně budu potřebovat přečíst Dopis otci od Franze Kafky.
Nesmím zapomenout zmínit krásné ilustrace od Evy Bartošové a celkovou nádhernou úpravu knížky, jak už to v edici Tvář od Vyšehradu bývá.
S čím jsem měla malý problém, tak já osobně v knihách moc nemusím, když hlavní hrdinové pátrají na vlastní pěst i v takových věcech, kde už by se třeba měla zapojit policie. A navíc jim všechno až moc dobře vychází.
I přesto, je to skvělá kniha, která si mě získala, pokud máte rádi v knihách vážnější témata, tak rozhodně po knize sáhněte. A já už jen doufám, že Lukáš Boček pracuje na další knize, protože mi je jasné, že si ji budu potřebovat přečíst.
Štítky knihy
Šumava česká literatura napětí tajemství psychologické romány společenské romány rodinná tajemství české romány
Skrýt reklamy
Kniha pojednává o rodinném tajemství, kdy na povrch vyplouvají jen nejasné věci. Po smrti otce Marek pátrá, co se stalo. A proč je celá rodina rozpadlá. Jediný kdo mu může celou věc trochu objasnit je jeho sestra Šárka, ale ta už není doma několik let a ani nepřišla na pohřeb. Potřebuje vědět, co se děje, aby mohl jít dál.
V knize se střídá vyprávění Šárky, Marka i otce Jana. Šárky i Marka mi je líto. Pomalé odkrývání skutečnosti v knize se mi líbí. Stále mne nutilo číst dál a dál. Díky tomu jsem si knihu vůbec nepošetřila.
Kniha je ponurá, smutná, ale čte se opravdu dobře. Líbí se mi, jakým stylem autor píše. Krásné jsou i ilustrace v knize, které dodají knize šmrnc i to, že na konci knihy je černá stránka a bílé písmo.
Nechápala jsem chování matky (Kudlanky) , kterou tak nazývá manžel Jan. Pro mě je k nepochopení to jak se chovala k dětem. Jak se o ně vůbec nestarala. Chování otce jsem taky nechápala. On si vůbec neuvědomoval, že by dělal něco špatně.
Musím říct, že mám letos štěstí na knihy. Kniha byla smutná, ale skvělá. A moc doufám, že nakonec najdou Marek a Šárka smysl života a budou mít jeden druhého. Knihu doporučuji.