Zahradnictví
Petr Jarchovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334244/bmid_zahradnictvi-ku5-334244.jpg
4
168
168
Literární zpracování velkolepé filmové trilogie. „Je to nejosobnější věc, jakou jsem kdy napsal. Vycházel jsem ze vzpomínek svých rodičů na moje prarodiče,“ říká scenárista a autor Petr Jarchovský, který se ve svém Zahradnictví vrací k postavám z hitu Pelíšky. Filmovou trilogii i její literární zpracování můžeme vnímat jako pravdivý příběh konkrétních lidí v převratné historické době mezi lety 1939 a 1959. Rodinnou ságu tvoří tři samostatné, nicméně propojené příběhy Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník. Mezi aktéry snadno poznáme odbojáře Jindřicha z kultovních Pelíšků, tentokrát jsou však více v popředí ženy: například autorovu matku sledujeme od jejího narození a válečného dětství až po dospělost, kdy se v padesátých letech v Nápadníkovi stává hlavní hrdinkou. Strhující příběhy plné nečekaných zvratů se odehrávají z velké části v rodinném zahradnictví v Jaroměři a v rovněž rodinném kadeřnickém salonu v Praze. Vzdor svízelné době a krutým osudům protagonistů nechybí osvědčený autorův humor a zejména situační komika.... celý text
Přidat komentář
Kdo se pravidelně minimálně jednou ročně dojímá u Pelíšků (jako já), dá si Zahradnictví s velkou chutí. Je tam smutek, tragika, komika i nezbytné tragikomické situace u rodinného stolu. Audiokniha byla navíc hezky zpracovaná.
Mám ráda Jarchovského knihy i filmy. Knihu jsem i přes její tloušťku přečetla téměř jedním dechem.
Oba díly filmu jsem viděla až 5 měsích. Bylo to oddechové a jsem ráda, že jsem četla před tím knihu, člověk pak ví i ty detaily, které ve filmu jsou vynechané nebo jen naznačené.
Jelikož jsem věděl, že jde o přepsané filmové scénáře, měl jsem z četby docela obavy. Byl jsem ale mile překvapen, kniha se čte velmi dobře. Paralelně jsem sledoval i jednotlivé díly filmového zpracování (zásadně po přečtení) a i zde (na rozdíl od většiny komentujících na čsfd) jsem spokojen. Po přečtení mrzí jen určitá nelogičnost filmových Pelíšků (jiná jména, rodinné poměry, příbuzní, bydliště a pod.). Nelze tedy brát, jako doslovný "pelíškovský" prequel. Jako samostatná kniha ale "Zahradnictví" působí velmi dobře.
Zvláštně napsané, scénář. Ale moc mě bavilo ji číst. Film jsem neviděla, takže jsem si při čtení třetí části představovala, jak by asi Jindru hrál pan Jiří Kodet.
Příběh je postaven především na dialogu a tak se nedostanete příliš do hloubky u samotných postav, což mi malinko chybělo, ale i tak se mi kniha líbila a mohu doporučit.
Knihu jsem přečetla s chutí. Do kina jsem se na filmové zpracování nedostala, první díl mi utekl, tak jsem si chtěla nejprve přečíst celý příběh a pak se rozhodnout. Myslím, že se tento příběh hodně povedl, všechny části byly zajímavé a tak si ráda, až bude příležitost, tento velký rodinný příběh vychutnám i jako film. Je dobře, že takové knihy vycházejí, hlavně pro mladší generaci, která o době válečné i poválečné a hlavně o zničených osudech lidí, kteří přišli o iluze, majetek a často i o život zejména v době komunismu, mnoho neví. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Filmová trilogie se mi vcelku líbila, a tak jsem pro připomenutí či spíše doplnění a upřesnění zpočátku trochu nepřehledných vztahů sáhla i po knize. Za nejsmutnější považuji příběh strýce Oty, který měl být a byl zrádcem a dezertérem ve své rodině. Byl ale také zároveň smutným důkazem toho, že to co se nepovedlo fašistům, komunisti dotahli do trpkých konců. Tři hvězdičky dávám proto, že kniha je pouhým trochu plochým přepisem scénáře bez hlubšího prokreslení psychologie všech postav, které by si to jistě zasloužily, stejně jako příběh jedné dějinami zmítané rodiny. To je na velký román.
Kniha mě mile překvapila. Filmy jsem prošvihla a tak jsem se zkusila začíst. To šlo velmi lehce a já měla důvod, jak rychle upéct cukroví, udělat předvánoční úklid....abych si mohla vychutnat klídek s knížkou. Některým příběhům (např. s lepidlem v kadeřnictví) jsem se musela nahlas smát. Přesto, že je kniha ve své podstatě vážná, humorných scének je tam více. Takže bych i filmy ráda viděla.
Spíš novely. Čekal jsem víc. Film bude v tomto případě jistě lepší než kniha. Ale oceňuji osobní výpověď, která je silně znát.
Kniha byla super. Docela jsem se obávala jestli se začtu, ale vubec jsem stím neměla problém a začla mě bavit hned od prvního dílu. Každopádně třetí díl byl nejlepší. Občas mi dělalo problém se zorientovat v těch postavách, bylo jich tam hodně. Knihu byla hezká i na pohled jak přebal tak deska, a co bylo skvělý dodatek fotografie jak z filmového tak z archivu. A teď jsem zvědavá už jen na filmy.
Kniha byla moc hezká. První díl nebyl až tak zaživny, zklamal mě trochu konec, ale byl fajn. Druhy mě bavil hodně a třetí byl dle mého hodnocení nejlepší!
Kniha mne velmi mile překvapila. Upozornil mne na ni trailer k prvnímu filmu Rodinný přítel. Do kina mě to úplně netáhlo, ale protože miluji Romeo, Julie a tma, řekla jsem si, že by to stálo za přečtení. A jsem ráda, že jsem tak udělala. Ke knize jsem se vždy ráda vracela, první díl je vážný a napínavý, postupně se dostanete k dílu, který je naopak velmi zábavný (Nápadník). Opravdu povedený kousek! Nechápu tedy moc připovnání k Pelíškám, ale jelikož jsem to s nimi opravdu nesrovnávala (Prlíšky prostě konkurenci mít nikdy nebudou), velmi velmi mile mne kniha překvapila.
Přečteno za jeden den! Poslední část mi připadala nejslabší. Jinak mi chybělo trochu víc slov o tetě Bedřišce...
Zpočátku mi dělalo problém se začíst, částečně na tom má podíl množství postav, do poloviny "Rodinného přítele" jsem měla problém vyznat se v jednotlivých sestrách a v jejich vztazích a v časových skocích na začátcích kapitol. Od poloviny dříve zmiňované povídky jsem se však již začetla a závěr prvního příběhu musím naopak ohodnotit velmi kladně. Druhá část mi přišla nejtemnější a u třetí jsem se vyloženě bavila (zásnuby, teta Marči). Celkově tedy hodnotím veskrze pozitivně, jen je třeba se prokousat přes polovinu prvního dílu a nesrovnávat s Pelíšky.
Když jsem knihu četla ze začátku, tak musím říct, že jsem se do čtení trochu nutila. Přišlo mi, že obzvlášť v první části knihy Rodinný přítel je děj táhlý, v podstatě mi přišlo že se tam nic moc neděje. Druhá část už byla o poznání lepší a třetí část jsem přečetla za pár hodin a s chutí, protože mi velice připomínala moje milované Pelíšky. Možná se podívám na film, ale do kina na něj nepůjdu. Trochu se bojím, že filmy budou nudné, pokud z jedné knihy udělali filmy tři.
V knize není nouze o bizarní situace, u kterých se čtenář nejednou zasměje, proložené životními osudy hlavních hrdinů nasazených do doby, ze které člověku spíš mrazí a je smutno. V tom vidím kouzlo knihy - zasmát se v těžkých dobách. Po dočtení jsem měla příjemný pocit, žádné deprese - určitě budu knihu doporučovat dál. Film jsem ještě neviděla, ale určitě na něj vyrazím - ano třídílný film je byznys... ale na druhou stranu, co dnes není... Líbilo se mi, že je kniha doplněná fotografiemi (jak z filmu, tak skutečnými) - ke jménu jsem si okamžitě mohla dosadit tvář.
Jako kniha to docela ujde, ale jako film..... no, nevím. Asi bych na ně nešla. Pár scén docela ujde, umím si představit, jak vypadají na plátně, ale celkově by mi filmy přišly docela slabé. Mám pocit, že tohle je slabý odvar Pelíšků, ale opravdu jen odvar. Shrnutí: kniha stojí za jedno přečtení, na filmy si netroufnu, nerada se nudím.
tri pribehy... jednotlive skvele. jen me sklamalo ze posledni cast je velmi podobna peliskum
Štítky knihy
zfilmováno 50. léta 20. století komunismus rodinné vztahy únor 1948 poválečná doba ságy okupace Československa znárodněníAutorovy další knížky
| 2017 |  Zahradnictví |
| 2004 | Šakalí léta - Pelíšky - Pupendo - Filmové povídky |
| 2000 | Musíme si pomáhat |
| 2006 |  Horem pádem - Kráska v nesnázích - Medvídek - Filmové povídky |
Asi před půl rokem jsem viděla první díl filmové trilogie. Dnes jsem přečetla knížku, ale i přesto, že jsem viděla film a v knize jsou fotografie z filmů, pořád jsem za postavou Jindřicha viděla Jiřího Kodeta, zvláště pak ve třetím dílu, kde se naplno projevila jeho cholerická povaha. Akorát že tady dával komunistům dva až tři roky, kdežto v Pelíšcích rok, maximálně dva :-).