Zajat ve Stalingradu

20.10.2023

F. Sapp psal své vzpomínky dlouho po válce a je to na nich znát. Hrany bezprostředních zážitků jsou trochu ohlazené, nicméně kdo se nesetkal jenom s touto knihou o Stalingradu, dokáže si představit hrůzy bitvy a zajetí....

02.10.2023

Přes dvacet let jsem měl tuto publikaci v knihovně ovšem až nyní jsem po ní šáhl. Jako úplná hitparáda to není. Nejhorší je snad překlad, občas jsou v textu obraty a věty, které absolutně nedávají smysl. Korektura zřejmě vůbec neproběhla. Nicméně zajímavý pohled na život v ruských táborech ze strany rakouského odvedence, který si zakládá na svém původu. Dá se říct, že to dost mění představy o ruských zajateckých táborech, neboť neustále můžeme číst jak byli němečtí zajatci decimování a v táborech vražděni. Přelomově působí fakt, kdy sám autor přiznává, že úmrtí zajatců od Stalingradu bylo zapříčiněno nedostatkem jídla, neboť ani sami Sověti neměli co jíst a i tak se o jídlo dělili se zajatci. Celkem lázeňský pobyt oproti tomu jak se chovali Němci k zajatcům z Rudé armády. Nehledejte žádné bojové scény pouze místy dost nudný popis táborového života a touhy po svobodě včetně dost razantního odsouzení pruského militarismu.

Velmi zajímavá kniha napsaná z té ,,druhé strany". Samozřejmě, že autor si asi pár věcí upravil, tak aby vyzněl v příznivějším světle. Ale ruku na srdce, kdo by si ve své vlastní knize záměrně škodil.

01.12.2014

Proč se vrátilo tak málo německých zajatců je jasné, už před zajetím byly v naprosto bídném stavu a sami rusové neměli co jíst. Měli bít rádi, že dostali k jídlu vůbec něco. Škoda, že kniha chvílemi připomíná agitku, ale jednotlivé podbříběhy jsou velmi zajímavé. A Franzovi by také slušela troch větší sebekritika ...