Zajatcem ve své vlasti
Lev Emmanuilovič Razgon
Memoárové vzpomínky L. E. Razgona nazvané Zajatcem ve své vlasti patří ke klasice tzv. lágrové literatury. Předkládaný výbor obsahuje dvanáct povídek, jejichž ústředním tématem je líčení atmosféry před zatčením, pobytu ve věznicích, transportu a života v táborech GULAGu. Autor mistrně propojuje perspektivu vlastního prožitku s příběhy konkrétních jedinců postižených masovým zatýkáním a terorem, stejně jako s příběhy těch, kteří se na této státem organizované mašinérii aktivně podíleli. Úvahy o mechanismech moci, útlaku a likvidaci obětí snesou srovnání s díly klasikům žánru – A. I. Solženicyna či V. Šalamova.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2019 , Pavel MervartOriginální název:
Плен в своём отечестве
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Autor prokázal mimořádný úsudek a na základě osobní zkušenosti pochopil “vcelku prostoduchou mašinérii masového teroru". Zamýšlí se nad tím, jak byl teror v takové obrovské míře proveditelný, kdo byli vykonavatelé vražd, dozorci, vyšetřovatelé a soudci, jestli měli svědomí. Neměli. Zmiňuje místa, jako klášter Solovki, Usťvymlag, Republiku Komi, píše o Kuzněckém mostu 24 a mnoha dalších místech. Jak přežít a "důstojně očekávat smrt", informace o zahraničních vězních Rusech z Československa, Polácích, Číňanech, Židech, manželce Kalinina a dalších uvězněných. V některých povídkách popisuje otřesné poměry v táborech. V době Velké Vlastenecké války, daleko za frontou, otroci těžili na Sibiři dřevo a umírali jako mouchy a v trestním komandu všichni. V korekci umrzl každý vězeň ve skrčené poloze a skončil v kulatém hrobě. Kdo se dožil konce trestu, tak mu buď trest vykonstruovaným obviněním prodloužili, nebo jako civil musel pracovat v táboře dál, ještě několik let, dokud byla jeho práce potřeba.
Zase trochu jiný pohled na život v GULAGu.