Zajatci Pardálí soutěsky
Vachtang Stěpanovič Ananjan
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152912/zajatci-pardali-sout.jpg
4
107
107
Dobrodružství skupiny dětí, které jsou uvězněny sněhovou vichřicí v nepřístupné skalní soutěsce a zápasí o život.
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1959 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Hovazadzori gerinere, 1956
více info...
Přidat komentář
Četl jsem kdysi dávno a líbila se mi. Ale určitě ji nemohu označit za nejlepší si knihu, či jsem jako malý četl. Určitě výše hodnotím Borikovy lapalie, Jirka v rázi, Tarzan, Tisic dolarů za Bufallo Bílla a pokračování, Dva divosi, Moji známí z divočiny a různé tituly edice Statečná srdce, např. Povídky rybář. hlídky, Jezero na Vysočině, Ocelová stezka, Trioky jezdec, Hoši z modré zátoky,nebo knihy od Fr. Flose - Albatros a Nad Tichým oceánem. Takže zmíněné knihy byly a jsou o několik levelů výše, než dobrodružství sovětských pionyru... V té době se mi bohužel nedostaly do rukou Ransomovky, ty by se mi líbily. Dnes jako dospělý už je číst nebudu, stejně tak jako nebudu číst Zajatce.
Takže jako malý čtenář bych hodnotil asi 4*, teď tak 3 až 4, vzhledem k tomu, na kolik lepších knih z dětství jsem si vzpomněl během chvilky. No, možná bych to viděl mezi 2 a 3*,ale to vidím teď dospelyma očima.
I tahle kniha patřila k mému dětství, a nedávno jsem si ji s chutí přečetla znovu. A znovu jsem zajatcům držela palce :)
Příběh čtyř pionýru(Ašot,Gagik,Sargis a Sušik),kurdského pasáčka ovcí Hasa a jeho věrného psa Bojnacha,v souboji s mrazem a hladem v děsivém zajetí Pardálí soutěsky.Kniha je to velmi čtivá a nabízí nejen napětí,ale i mnohá poučení.85%.
Kniha mého dětství.Četly jsme ji s kamarádkou a dlouze,předlouze o ní diskutovaly s tajným přáním zažít taky nějaké dobrodružství ????
Zajatci je NEJ kniha mého dětství. A postupně - už v dnešní době a v dospělosti - si ji s kladným ohlasem přečetla celá rodina!
Ve své kategorii hodnotím plným počtem, ale určitě to není úplně nejlepší kniha, kterou jsem četla. Na tu dobu a pro děti krasne čtení, i mě se líbilo. Opravdu dobrodružné a poučné a že je příběh napsán volně vlastně podle skutečné události, že byly opravdu nalezeny kosti zvířat apod. bylo prijemne překvapeni. Takže palec nahoru :-)
K četbě mě přivedlo arménské jméno autora (končící na -jan). Díky W. Saroyanovi a L. Jengibarovi jsem byla zvědavá, jak píše ještě někdo další z Arménie. Byli jsme tehdy mladí rodiče, času na čtení bylo málo, jenže tenhle příběh člověka nepustí - a tak jsme se s manželem o knížku málem přetahovali. Dobrodružství, spousta zajímavých informací, čtivé podání - to se to četlo do tří v noci, joj! A to, že jde o mladé pionýry, se v té době bralo jako jakýsi přívažek, aby mohla knížka vyjít.
Tuhle knížku jsem objevila díky této databázi, dle nadšených komentářů jsem si řekla, že by mě mohla bavit. A bavila. Nedávno jsem četla Dva roky prázdnin a myslím, že se zde autor hodně inspiroval, ale vůbec to nevadí. Dokonce se mi Zajatci pardálí soutěsky líbily mnohem víc. Tyhle děti mi byly mnohem bližší, asi proto, že zde je i humor a dívčí postava, která dodává příběhu zcela jinou dynamiku. Zaujaly mě také reálie. O Arménii toho moc nevím, tak jsem se i poučila.
Knížku jsem četla kvůli čtenářské výzvě (oblíbená kniha rodičů), prý mi ji četl taťka, když jsem byla malá, takže jsem ji měla znát. Některé pasáže jsem si opravdu vybavila:-) Takže ve mně zanechala dojem, ačkoliv jsem si na to nepamatovala.
Tuto knihu jsem četl už poměrně dávno, v asi 11 letech. Dodnes si na ni však přesto vzpomínám a můj dojem zůstává pořád silný a především velmi pozitivní. Jasně si vybavuji, jak mě knížka bavila. Přečetl jsem ji jedním dechem, byla napínavá a dobrodružná. Znovu ji však zřejmě číst nebudu, abych si svůj dobrý dojem případně nezkazil. Koneckonců, knížka je pro děti a můj starý dětský pohled a hodnocení je nejzásadnější.
Po mnoha letech jsem si tuto knihu přečetla znovu abych s překvapením zjistila, kolik je v ní z tehdejšího sovětského života a že spory mezi hlavními postavami jsou vysvětlovány i v návaznosti na to, jací jsou pionýři. To mi rozhodně z dětství v paměti neuvízlo a myslím si, že pro celý příběh to není podstatné - povaha a chování jednotlivých dětí, jejich znalosti versus zkušenosti jsou na tom zcela nezávislé a ty hrají rozhodující roli v jejich přežití v extrémních podmínkách. Neuvědomila jsem si ale ani to, že už v té době a v této knize je lehce nastíněn problém soužití Kurdů, Turků a Arménů. A nutno dodat, že se mi kniha i teď líbila.
Tato kniha se mi moc líbila, krásný příběh o dětské odvaze, přátelství. Kniha se mi velmi líbila vřele doporučuji.
Kniha mládí mého i mých rodičů. Dnešní mládež k ní cestu určitě nenajde, což je škoda. Nejde o Sověty, ale o nádherný příběh.
Pět arménských dětí uvízne ve sněhem zasypané odlehlé soutěsce v horách. Kromě zajištění jídla a noclehu se musí vyrovnat se vzájemnými konflikty a hlavně s nebezpečím, které hrozí od dravých šelem.Trochu zdlouhavé, ale dalo se to číst. Opatrná kritika sovětských krajských papalášů, ale opravdoví pionýři a dělníci vždy bez poskvrny!
Když jsem tuto knihu četla jako asi 12-ti letá holka, tak mi přišla úžasná, vnímala jsem jenom dobrodružství a popis krás přírody. Nyní jsem knihu předčítala svým dětem a až nyní jsem si všimla, že kniha je plná pionýrů a jednoty - což odpovídá době, ve které byla kniha napsána. Nic to nemění na tom, že i v dospělosti mi kniha přijde krásná.