Zájem galaxie
Ludvík Souček
Dvanáct vědeckofantastických povídek se zabývá otázkou: „byli zde vyslanci mimozemské civilizace, nebo nebyli“? Autor vychází z předpokladu, že v kosmu je veliké množství planet, na kterých se zrodil život a byla vytvořena kosmická civilizace. Odpovídá tedy na danou otázku: „mohli zde být“. Z povídek je patrná autorova všestranná informovanost o soudobých i očekávaných vynálezech – a přesto si ve vlastním doslovu přeje, aby jeho povídky byly přijaty jako „zajímavé myšlenky a kratochvilné pohádky pro dospívající mládež a dospělé“. Jeho doslov je vlastně odborné pojednání, které se dotýká mnoha otázek kosmogonie... celý text
Přidat komentář
Tahle téměř padesát let stará knížka obsahuje dvanáctero sci-fi povídek a jeden doslov, který je spíše upoutávkou na záhadologickou knihu Tušení stínu, která vyšla v následujícím roce. Nejvíce se mi líbily povídky Pan kolega a Prouklovi kočkeni. Musím pochválit grafické zpracování knihy a vhodné ilustrace.
Citace: Stín znovu a znovu potvrzovaný podivnými nálezy, jejichž existenci už nelze popírat, a které, jak se ukázalo, nelze do nekonečna skrývat nebo dokonce úmyslně a v zájmu neporušené struktury navyklého systému věd likvidovat (jako se stalo např. s arteficiální železnou kostkou, nalezenou roku 1885 v kusu uhlí zaměstnanci vöcklaburské slévárny Isidora Brauna, uloženou dlouhou dobu v lineckém muzeu, i s řadou dalších objektů).
Este lepsia zbierka poviedok ako Hippokratuv slib. Ale kedze uz ta odo mna dostala 5, tato nemoze dostat 6. Vyborna bonboniera roznych chuti. Souckovska fantastika na svojom vrchole. Mam rad tie jeho obycajne postavicky, ktore by skvele zahral taky V.Brodsky alebo Sovak, Kemr. :)
Pamatuji si pouze povídku V zájmu galaxie, aneb proč museli české stavy na Bílé Hoře prohrát. Nejvyšší čas prohrabat knihovnu.
Pročítám tuhle tenkou prastarou (45 let!) knížku, potrhaný paperback z naší knihovny.
A napadá mě, že čtu něco jako Čapkovy apokryfy, jen situované do oblasti SF. Stejně jako u Čapka i tady obdivuju krásy našeho jazyka a genialitu myšlenky.
Ale marně hledám Reného "z titulní povídky" - totiž, která vlastně je ta titulní?
Tahle kniha je Součkovo Opus magnum. Geniální, nedoceněná, zapomenutá. Ve spoustě jiných vesmírů je Ludvík světoznámý autor sci-fi. V tom našem ne.
Několik pěkných povídek. Začátky byly takové zdlouhavé, ale konce byly rychlé, akční a překvapivé. Jsem rozhodně rád, že jsem si tuto knihu přečetl.
Titulní povídka je tedy "na odstřel"... Kam se to ten René hrabal, že nám "změnil dějiny"???
Část díla
...dej, ať se tě bojíme...
1971
Andělské poslání
1973
Bílý na tahu
Čertík Mefisto
1973
Hippokratův slib
Autorovy další knížky
| 1979 | Tušení stínu |
| 1980 | Tušení souvislosti |
| 1964 | Cesta slepých ptáků |
| 1983 | Bohové Atlantidy |
| 1970 | Případ jantarové komnaty |
Povídky jsou to vesměs zajímavé s dobrou zápletkou. Nicméně ne všemu jsem rozuměl a povídky jsou obecně na mě moc krátké literární útvary. Než se do nich začtu je konec. Za mě ty lepší - Bílý na tahu, Čertík Mefisto, Hippokratův slib, Pan kolega, Prouklovi Kočkeni a ty horší - Zrození proroka, Andělské poslání, Velký rekonstruktér, Velice zdařilý koktajl, Mimořádné znalosti, Vítězství a naplnění osudu dobrého krále Macbetha. Taková úsměvná pohádka na motiv Karafiátových Broučků je ...dej, ať se tě bojímě.