Zakázané holky
Hana Bořkovcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42373/bmid_zakazane-holky-WTL-42373.jpg
4
77
77
Končí léto roku 1940 a gymnázistka Jana se těší, že po prázdninách zase uvidí svou nerozlučnou kamarádku Dinu. Jenomže Dina se ve škole neobjevuje, a co je zvláštní, ani profesoři se po ní neshánějí. Konečně se Jana dovídá pravdu: Dina už do školy nepřijde, nepřijde ani k nim domů, nesmí totiž studovat ani chodit ven a stýkat se s ostatními, nesmí spoustu úplně normálních věcí, a to podle jakýchsi norimberských zákonů... Tak začíná vyprávění Hany Bořkovcové, které není smutné ani beznadějné, třebaže se odehrává ve smutné době. Je to moudrý příběh jednoho velkého přátelství, obětavosti i rodinné pohody. Je to vyprávění o lidech, dětech i dospělých, kteří i v těžkých dobách, kdy šlo o všechno, neztratili svou tvář, neztratili fantazii a smysl pro humor.... celý text
Přidat komentář
Viděno dětskýma očima a podle toho je celý tento příběh vyprávěn nenásilnou formou. Příběh plný vzpomínek, které zůstaly v srdci jednoho člověka. Doba to byla strašná. Norimberské zákony. Ta pravidla byla opravdu absurdní.
Přestože mne tahle kniha motivovala vypsat si pár skutečně moudrých vět, je ve svém výsledku nesmírně plytká, povrchní a především velmi naivní. Jestli si totiž někdo myslí, že protektorát byla nějaká selanka, kde ti správně smýšlející čeští vlastenci mohli až do osmého května 1945 poklidně držet pospolu, chodit si do školy, po ulicích a Němcům a jejich pohůnkům se beze strachu leda smát do ksichtu, jak na ně jednou dojde, tak se velice plete.
Dobytek jsme pro ně byli, nic jiného! Dobytek který je zatím v ohradě, ale nože už se brousí...
Je s podivem, že knihu v takovém stylu sepsala paní Bořkovcová, která jako Židovka měla úplně jiné zkušenosti. To že jde o knihu pro děti je výmluva více než směšná.
Navíc jsem měla z knihy neodbytný pocit, že text psal někdo, kdo s první republikou nikdy neměl co dělat. Asi nejvíc mne iritovaly „židle“ ve třídě. Viděl někdo z vás prvorepublikový film ze školního prostředí? No tak!
Ale ať nekončím jen hudráním, jeden citát:
"Myšlení není moderní vynález, víš, jenže dodnes není v obecném užívání. Jen jsme si nějakou dobu namlouvali, že už se vžilo."
Kniha pojednávající o přátelství dvou dívek na pozadí světové války mě nezklamala. Je to příjemný příběh o přátelství a věrnosti. Kniha je určena pro čtenáře od 11 let, pro které může být jedním z prvních důkazů o tom, jak se "tehdy" žilo a čím někteří lidé museli procházet. Jelikož je kniha určena již pro děti, nenajdeme v ní žádné brutální popisy události a vše je mírně zjemněno, také se objevuje pár věcí, které by v té době byly nereálné, ale bez toho by tato kniha nemohla vzniknout. Celkově mám příjemný zážitek z její četby, byť je kniha místy smutná, zanechala ve mně dobrý dojem, pro dospělého čtenáře oddechové, avšak místy jednodušší a nerálné.
(SPOILER)
Z téhle knihy mám rozporuplné pocity.
Je psaná současným jazykem, i vztahy v rodinách mi připadají jako z dneška. Díky tomu se do příběhu snadno vžijete.
Ale celkově mi to připadá hodně idealizované: dvě skvělé rodiny, dva padouši, kteří se po varování napraví. Vlastně se nic moc neděje, jen Židi jsou zavření doma (a nepracují) a mají míň jídla.
Tragickému konci židovské rodiny se samozřejmě nedalo vyhnout, je však vyprávěn jen z pohledu přátel, tedy že se nikdo nevrátil. (To se mi moc líbilo, drasťáren je dost jinde.) Ostatní žili ,,šťastně až do smrti".
Pro mladší čtenáře je to nejspíš fajn, ale připadá mi, že dobu to moc nevystihuje.
Skvělá kniha o velkém přátelství v těžkých časech.Četla jsem ji jako holka a moc se mi líbila její atmosféra.
Pro mě zcela neobvyklá knížka. Celkem sympaticky podaná hodně nesympatická doba. Ač pro mládež, rozhodně si nedokážu představit, že bych ji četl dřív než po pubertě. No možná četl, ale asi nedočetl, nebo nepochopil. Jen mi trochu vadil až překotně ubíhající čas na pozadí, i když příběh plynul poměrně pomalu. Příběh Janky a jejich spolužáků, pro mně, skončil moc brzo. A zůstala jedna zásadní, nezodpovězená otázka, ale možná ani odpověď znát nechci
Autorka sama prošla koncentračním táborem a tuto tematiku do svých knih několikrát začlenila. Tato kniha pro děti přibližuje život za války, nesmyslné zákazy pro židovské obyvatele a nevyhnutelný transport na smrt. Zpracování je skvělé! Ač kniha zpracovává tak závažné téma, tak s jistým pozitivním nadhledem a často se objevuje i vtip. Hlavní hrdinky knihy nachází únik ve smyšlené karamelové zemi, která zrcadlí skutečné události.
Krásná kniha o zakázaném přátelství. Dokáže dětem vysvětlit, jak se žilo jiným dětem za války. I když autorka píše o smutných událostech, kniha se čte moc pěkně a čtenář se od ní nechce odtrhnout.
Moc pěkná knížka, četla jsem jí kdysi, když jsem byla ve stejném věku jako hlavní hrdinka Jana a prožívala jsem s ní tu nekonečnou beznadějnost, jakou nastolily norimberské zákony. Opravdu velmi působivě napsáno.
Knížka je to hezká, protože vypráví nesmutně o smutných věcech. I když je primárně určena pro dospívající mládež, nelitovala jsem toho, že jsem ji přečetla. V 13ti letech bych určitě dala 4 hvězdy, teď tak mezi 3 - 4. Myslím si, že autorka nenásilným způsobem mladým čtenářům ukazuje,že morálka je něco důležitého a přirozeného a že bez ní by člověk nemohl být spokojený sám se sebou.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) přátelství antisemitismus dospívání kamarádky odvaha dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
| 1995 |  Zakázané holky |
| 1999 |  Cizí holka |
| 2011 | Píšu a sešit mi leží na kolenou |
| 1973 | My tři cvoci |
| 1987 | Tři cvoci a cizí holka |
Nevadí, že to je knížka pro mladé čtenáře, přečetla jsem si ji s chutí. A určitě bych si ji přečetla s chutí i v době, kdy jsem byla ve věku cílové čtenářské skupiny - dobře si pamatuju na "Říkali mi Leni". Z té knížky mě tehdy mrazilo, ale jinak, než teď, kdy o té době vím víc. Teď jsem se o hrdinky knížky bála a napjatě čekala, co je potká a doufala v alespoň zčásti šťastný konec. Nepřečetla jsem si proto ani recenze zde, ani popis.