Zakázané ovoce
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376193/bmid_zakazane-ovoce-bzH-376193.jpg
4
851
851
Poklidné přímořské městečko Merham se ještě vzpamatovává z následků druhé světové války, když poklidné místní vody rozčeří příchod bohémské skupinky s nejasnými vzájemnými vztahy, která se nastěhuje do moderního, na tu dobu architektonicky výstředního domu na pobřeží. Konzervativní obyvatelé Merhamu jsou pobouřeni, mladou Lottie a její přítelkyni Celii však dům i jeho osazenstvo neodolatelně přitahuje. A do pohybu se dává lavina událostí, jejíž tragické následky přetrvávají i po padesáti letech…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Foreign Fruit, 2004
více info...
Přidat komentář
Od autorky jsem již přečetla povícero knih, ale z této jsem nabyla rozporuplné pocity.
Kniha je rozdělená na dvě části, na minulost a současnost.
Když přechází z minulosti do současnosti je to velice náhlé a bez vysvětlení.
Děj jako takový je poutavý, ale postavy, které v knížce vystupují mi vůbec nepřirostly k srdci. Mladá Lottie a její "sestra" Celie se mi ze začátku pletly. Ale vcelku za to bylo zajímavé číst o tehdejší morálce, společnosti na ostrově..
Když se ocitneme v současnosti, dlouhou dobu jsem nechápala, kam postavy zmizely a musela si zvykat na novou postavu Daisy a její trápení.
Postupně autorka rozkrývá souvislosti, uzavírá jednotlivé osudy postav.
Celkový dojem ve mně však kniha nezanechala.
3,5*/5*
Čekala jsem přeslazený happy end, ten se vlastně konal, ale jinak, než jsem předpokládala. Minulost byla vykreslena tak krásně, že jsem ji přečetla na jeden zátah. Autorka mě svým vyprávěním dokázala přenést do toho období, připadala jsem si během čtení jako tichý pozorovatel, který tam je opravdu s postavami. Dokázala jsem si bez problémů představit jejich emoce a osudy. Zničehonic ale autorka přejde do přítomnosti, stejně jako v jiných knihách... A to ubralo příběhu na kráse. Za minulost 5*, za tu přítomnost tak 3*... Když změnila linku příběhu v čase, ztrácela jsem se delší dobu v postavách. Daisy jsem tu změnu a zamilovanost moc nevěřila, jinak fajn. Mrzí mě, že se v druhé části vlastně řešila zbytečná linka s Daisy a pořádně se nevyřešila minulost. Ani nevíme, jak to nakonec dopadlo s Guyem... Achjo :D Kniha měla nájezd na jasných 5*, ale na rozdíl od knihy Schovej mě v dešti, kde je stejný princip vyprávění, se tady minulost s přítomností dobře nepropojily.
Doufám, že jiné knihy autorky budou zase lepší.
Tahle kniha by si zasloužila asi i plný počet hvězd.
Ale ja měla tu smůlu, že jsem nedávno četla od autorky Dívka, již jsi tu zanechal.
A za mě to mělo až moc podobných prvků. Tedy me to ustavičně vracelo k této knize a trochu me to štvalo.
Jinak ke knize.
Opravdu těžce jsem se začítala, ale když se zdařilo... nemohla jsem knihu odložit. Příběh o ženě, která zůstane sama s miminkem... vesměs bez ničeho a jak se snaží postavit na vlastní nohy. A romantika v tom byla tak krásně pomalá a přirozená, že jsem se jí nechala unést.
Jedna z nejslabších knih od této autorky.
Bohužel mě příběh nijak zvlášť za srdce nechytil, hlavní hrdinové mi přišli nemastní, neslaní a jejich lásku jsem jim moc nevěřila. V knize mi chybělo něco navíc.
Takhle jsem přečetla něco,co si za pár měsíců ani nebudu pamatovat, škoda.
Jojo Moyesová jednoduše ví, jak napsat romantický příběh ve kterém je všechno - lásky šťastné i nešťastné, vášně, tajnosti, lži, nedorozumění, odloučení, bolestná zklamání i šťastná shledání.
Narozdíl od mnohých čtenářů, mě se víc líbila ta úvodní část, odehrávající se v 50. letech minulého století v ospalém anglickém přímořském městečku. Skvěle je tu vykreslena celá ta maloměšťácká společnost se vší svou falešnou morálkou, prudérností a pokrytectvím. Vlastně mi bylo docela líto, když děj skočil do současnosti. Na konci mi zůstalo spousta otázek: Co se stalo se Celií? Kam se poděl Freddie? A nezasloužila si Sylvia alespoň špetku naděje na klidnější život, kdyby se desítky let utajovaná lež a z ní pramenící nenávist konečně vysvětlila?
Nic moc. Kdo není vyloženě fanda sladkobolných románů, tak se knížce vyhněte.
Začátek zajímavý a slibný, ale pak to přijde, klišé. Pro mě byla jediná zajímavá postava Lottie. Dočetla jsem, ale byl to boj prokládaný těžkým kalibrem - knížkou Intimita.
Tahle knížka mě trochu zklamala.. Začala celkem slibně, vtáhla mě do děje a pak najednou úplně jiný příběh.. Nakonec se to spojilo, ale také takovým zvláštním způsobem.. Film by asi mohl být o něco lepší = lépe bych chápala ty přeskoky = takto jsem kolikrát chvíli netušila čí je to zase příběh a kde, natož jestli je to přítomnost, minulost nebo budoucnost. Přečetla jsem ji celou, což je asi úspěch :) - jednu knihu této autorky jsem nedočetla, ale většina knih od ní se mi líbila. Určitě si i tato najde své čtenáře, ale upřímně teď netuším komu ji dám, koho by mohla bavit..
Od JoJo jsem zatim cetla jen trilogii Nez jsem te poznala. Je pravda, ze tohle bylo slabsi, ale porad to byl zajimavy pribeh, kde se prolinaly generace a to mam rada. Jen tu prvni cast bych o pulku zkratila, protoze byla docela nudna a rozvlekla. K tomu bych i ubrala postavy, ty se mi kapku pletly.
Těžké hodnotit. Četla jsem to opravdu dlouho. Na začátku se mi motaly postavy a když jsem si k nim konečně vybudovala nějaký vztah, tak bum a druhá část - jiní lidé, jiná doba. Ale nakonec se to všechno propojilo a byla jsem spokojená.
ČV 2023 - Kniha o zakázané lásce.
Při čtení jsem měla smíšené pocity. Ze začátku jsem se ztrácela v postavách později v ději, místami mne to nebavilo... Ale po přečtení všechno do sebe zapadlo a jsem moc ráda, že jsem ji dočetla.
(SPOILER) Bolestně krásný příběh se vším příjemným, hořkým i zakázaným, co přináší život. První část mě roztříštila na tisíc kousků, proto jsem se bála, jak se začtu do druhé linky. U Jojo je ale záruka kvality čtiva naprosto jasná. Současná část se s minulou hezky doplňovala a to, co mě hrozně bolelo u jednoho páru, se aspoň částečně vynahradilo zase u jiného. Líbilo se mi, jak byly napsané nejrůznější typy postav - maloměšťácká smetánka, umělci i lidé, co prostě jen touží po lásce a domovu. Právě proto, jak všechno dopadlo, cítím jakousi zvláštní melancholii nad možnostmi, které se mohly uskutečnit a neuskutečnily, nad nesplněnými a splněnými sny...
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Ze začátku mi nepřišla úplně zajímavá, ale nakonec se z toho vyklubalo příjemné čtení i když s trochu očekávaným koncem.
Za mne je dřívější tvorba Jojo Moyesové prostě skvělá. Moje první kniha od ní byla Než jsem tě poznala. Pak série pokračovala. Po ní další díla. A knihy, která autorka napsala v prvních letech roku 2000, směle konkurují právě té jediné knize, která byla zfilmovaná. Tuto hodnotím velmi vysoko. Tohle snad psal sám život. Tentokrát jsem si přečetla anotaci, ale nějak jsem z toho usuzovala na jinou zápletku. To co jsem dostala, předčilo má očekávání. Zapomněla jsem, kdy se příběh odehrává a připomnělo mi to některé zfilmované díly Poirota od Agathy Christie, období mezi válkami. Postupně se mi odkrývalo, kdy se to tak asi mohlo odehrávat. Nečekala jsem, že kniha bude mít dvě dějové linky, ale to už je pro Jojo specifické. Nemůžu ani slovy vyjádřit, tak silné, bolestné, plné všemožných pocitů. Co já vím? Možná v jiném životním období bych knihu odložila, že je to příliš. A možná jsem právě tohle potřebovala. Tak moc jsem všem držela palce. Bohužel někdy je až moc lidí a nedává to správný součet. Připomnělo mi to film Podivná tajemství a knihy Zahrada v měsíčním svitu a Zapomenutá zahrada. Nemyslím si, že by to byly spoilery, spíše to ve mne vyvolalo tyto asociace. Charaktery byly vystaveny opravdu zdařile - od upjatých konvencí anglické smetánky, přes manýry umělců po možnost se volně nadechnout. Ach, jak ta rozhodnutí v minulosti ovlivní tolik osudů v budoucnosti. Stále se ptám, jak se Jojo daří zakomponovat do jedné jediné knihy tolik věcí. Jen bych se ráda dozvěděla více o osudech Celie a její rodiny. Už mi došla slova. Snad jen, určitě si přečtěte. Knížka si zaslouží více pozornosti.
Příběh zajímavý, avšak přesto strohý. Chybělo mi více romantiky. Ke konci se krásně četla, na začátku jsem se do čtení nutila. Taková oddechovka, kdy k dočtení se musíte docela prokousat. I přesto se těším na další knihu od JOJO.
První dotyk, dlouho plánovaný, s touto autorkou. Když jsem se srovnala s tím, že osob bude kapku víc a dávala si pozor, mohla jsem si užít zajímavý příběh.
Když jsem začala číst tuhle knihu, po pár stranách jsem ji odložila a četla něco jiného. Nějak mě to nechytlo.
Pak jsem to zkusila znovu od začátku a ve finále musím říct, že mě to bavilo.
Ale ohodnotila bych to jako fajn knížku na jedno přečtení.
Štítky knihy
Anglie pro ženy romance prolínání minulosti a současnosti maloměsto
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Tak já možná nepůjdu úplně s proudem, ale mně se to líbilo. Rozjezd možná trochu slabší, ale ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že se začínám nudit, se to zlomilo a dál už to byla Jojo, tak jak ji mám ráda.
Hořkosladký vícevrstevný příběh, všední a zároveň neobyčejný, příběh o různých podobách lásky a o tom, jak je někdy těžké mít rád a proplouvat životem, který jsme si možná vysnili trochu jinak. Má cenu vracet se k minulosti, čekat na to, co možná nepřijde, nebo je lepší zaklapnout dveře a jít dál?