Zakázané pohádky
Alexander Nikolajevič Afanasjev
Nebývalý a pro mnohé čtenáře jistě šokující výbor ruských pohádek, příběhů a zkazek, jež sebral významný ruský literát A. N. Afanasjev. Příběhy vycházejí z pramenů ruské lidové tradice a vskutku nejsou určeny dětem. Také proto v zemi svého vzniku dosud nikdy nevyšly oficiální cestou, ale pouze samizdatově.
Literatura světová
Vydáno: 2000 , Volvox GlobatorOriginální název:
Русские заветные сказки (Russkije zavetnyje skazki), 1872
více info...
Přidat komentář
Jsem trochu rozpačitý, jistě, lidová slovesnost je jiná, než dílo profesionálního spisovatele, ale v češtině je to však hrůza číst, v ruštině to vychází snad lépe. Možná je problém v překladu. Obsah beru.
Nevím jak hodnotit, mě to přišlo stále se dokola opakující a nepříliš úsměvné. Kdyby to napsal někdo na základní škole, tak v pořádku, pokud jsou to sesbírané mýty z celého Ruska tak asi také ok, nicméně pro mě naprosto o ničem.
Opravdu krásná a milá pohádková sbírka napsaná rozkošným jazykem. Když jsem tuto knihu četl, až slzička mi ukápla! Jde vidět, že si autor dal záležet na tom, předat svým čtenářům ponaučení a moudrost starých věků, každá jednotlivá pohádka skrývá poselství o lidském životě a alegoricky zobrazuje nesmrtelná moudra.
To je taková ptákovina (doslova), že se to snad nedá objektivně hodnotit :D
Přijde mi to spíš jako exkurze do počátků dnešních vtipů.
Takový svěží vánek do naší doby plné rádoby "inteligentního" humoru.
Kroutila jsem u toho hlavou, ale něco pobavilo.
Co se mi ale líbilo jsou ilustrace, ty jsou tak divný, až jsou dobrý :D
Na mne prostě až moc silná káva. Obdivuju člověka, který to dočte a považuje to za literaturu, která mu něco dala. Pár pohádek jsem přečetla a dokonce se i zasmála. Je to sice unikát, ale netřeba se k němu vracet.
podle hodnocení velmi nedoceněná kniha.... někteří čtenáři zřejmě nepochopili, že se jedná především o sbírku lidové slovesnosti, to znamená, že soubor byl sbírán napříč velkým územím (a sbírán literárními vědci) a tudíž se, logicky, námětově některé velmi podobají, ať už různými variantami mezi sebou navzájem, ale stejně tak korespondují i s příběhy od jižních slovanů - viz kniha "Mé jméno je Jebáš".... vždyť u perníkové chaloupky nebo karkulky se taky nedivíme, že příběh je stejný, ale psaný v obměnách....
taky nemůžu souhlasit s tím, že se nejedná o pohádky.... co jiného je například příběh o poli plném chujů anebo o chuji, co rozbíjí loďky a nebo co je dlouhý na sedm verst....? prostě pohádka :-)
u sbírek podobného typu se vždy kochám tím, jak se předci uměli bavit, jaké nápadité skazky se mezi lidmi vytvořily.... prostě - ani našim předkům nebylo potěšení cizí ;-)
V Zakázaných pohádkách se mi líbily dost tak první tři pohádky. Je v nich krásná ironie. Pak se však začnou opakovat a mně připadaly stále dokola. Jsem ráda, že jsem ji dočetla. Nevím ani proč se nazývají pohádky. Spíše by to měly být erotické povídky pro dospělé.
Mě tyto pohádky přišli takové hezké, milé, úsměvné, vtipné, četla jsem je většinou v autobuse cestou do práce, myslím že sem se pořád usmívala :)
Ono je dobré si přečíst aspoň pár povídek, aby člověk zjistil, co všechno bylo součástí lidové slovesnosti. A hlavně tak člověk snáz pochopí, proč se na začátku 20. století vedl spor o pohádku (zda je/není lidová pohádka vhodná pro děti).
Čím dál jsem byl tím se mi kniha hůře četla. Nakonec jsem byl rád,že už mam dočteno a dolšlo mi,že z celé knihy se mi vlastně líbily a nebo rozesmály 2 nebo 3 povídky jinak nic. 20%
Kniha pro děti a mládež rozhodně není, jak se mylně domnívá jeden recenzent. Už název napovídá, že se nejedná o klasickou literaturu pro děti, ale o sebranou ruskou lidovou slovesnost.
Na přebalu se čtenář dozví, že se kniha "dětem v žádném případě nedoporučuje. Tyto bujné, rozmarné satiricko-erotické pohádky by bylo možné zdeúředním jazykem označit za mládeži do 18 let nepřístupné."
Proto není radno soudit žánr knihy pouze podle názvu ;)
naozaj netuším, prečo je táto kniha zaradená do žánru pre deti a mládež, tým by som to nedala čítať ani náhodou...
Tahle sbírka pohádek plná necudných šibalů, pohlavních orgánů a lejen mi nepřišla zajímavá ani tak vulgaritou, to by byla jen nechutná, ale především svou hlubokou ironií. Třeba muž naučí manželku na všechno odpovídat ne, dopadne to samozřejmě špatně a nakonec si řekne: To jsem ji naučil pěknou blbost. A aniž bych chtěl přeceňovat lidovou slovesnost, obscénnost spojená s cynismem tu většinou skvěle zdůrazňuje pointu.
Autorovy další knížky
2000 | Zakázané pohádky |
1984 | Ruské lidové pohádky |
2010 | Ruské pohádky |
1971 | O kočičím králi a devět dalších hrůzostrašných pohádek |
1959 | Sedm Simeonů |
Kolem údu a vylomenin s ním spojených se toho nakecá :).