Zákeřná Ebola
Richard Preston
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401993/bmid_zakerna-ebola-IrZ-401993.jpg
4
307
307
Devět z deseti obětí infikovaných virem ebola zemře tak rychle a za tak otřesných okolností, že to děsí i experty na smrtelné choroby. Objevil se v roce 1976 v Zairu (dnešní Demokratická republika Kongo), v devadesátých letech se rozšířil do několika dalších afrických zemí. A jeho hrozba je zpět… Zákeřná ebola je první knihou, která se dotkla celé šíře problematiky vzácných smrtících virů. Popisuje události od zachycení výskytu eboly – zavede čtenáře do odlehlé jeskyně v džungli plné uhynulých zvířat, do letounu s živou virologickou bombou na palubě, do přísně utajených laboratoří, kde vojenští mikrobiologové riskují životy při studiu zabijáckých organizmů. Zákeřná ebola není román s vymyšlenou zápletkou: zdravotnici bojující o záchranu lidských životů v epidemií zasažených oblastech jsou skuteční – příběh zachycující jejich obětavé úsilí o odvrácení celosvětové katastrofy se však čte jako thriller, a to žel i po dvaceti letech, kdy virus udeřil znovu.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno:
2014
,
Knižní klub
Originální název:
Hot Zone, 1994
více info...
Přidat komentář
3 až 4 hvězdy. Nakonec ale tři. Zajímavé téma, popis působení viru Ebola na lidské tělo fakt ekelhaft, ale jakoby to celé bylo takové překombinované, divně přeskládané.
Začátek byl úžasný. Při pravdivém popisu projevů Eboly se mi dělalo špatně od žaludku. Zklamal mě konec, který zbytečně dlouze popisoval soukromý život pracovníků, kteří měli na starost zničení Eboly. Myslím, že to spisovatel mohl vynechat.
"Ebola je vůbec nejnebezpečnějším organismem mezi viry. Zabíjí lidi s neúprosnou účinností a ničivým rozsahem důsledků. Jak se Ebola šíří uvnitř lidského těla, začíná se hroutit celý imunitní systém. Ebola zvládne za deset dní to, k čemu AIDS potřebuje deset let."
Přírodovědec Richard Preston sepsal působivou výpověď k vysoce nakažlivému viru Ebola (Ebola Zaire, Súdán nebo Ebola Reston), která je děsivá dnes, natož v roce 1994, v době téměř informačního vakua ve srovnání s dneškem. Je zřejmé, že Preston ví, o čem mluví. Jeho barvité, dramatické popisy degradace opičí nebo lidské tkáně napadané filovirem snese srovnání s nejbrutálnějšími thrillery. Jenže tady je řeč o literatuře faktu, tentokrát ale napsané jako populárně naučný text, quasi fact-fiction, vzhledem k tomu, jak osobitě jsou popsány příběhy jednotlivých postav, ať již lékařů, chovatelů nebo vojenských expertů. Co začne v domorodých chatrčích Africké džungle, se záhy přenese do rozvinutých civilizací za oceánem. Ebola, stejně jako jiné filoviry a viry, totiž umí úžasně cestovat, nejdříve po silnici (Kinshasa highway) a posléze letecky se svými nositeli. Chce to dle mého hodně, ale opravdu hodně osobní odvahy pracovat s infekčními materiály, zvířaty nebo lidmi. Kupodivu ne každý vir se ve svém nositeli usadí, ne každý zabije. Ale spoléhejte na to. Matka příroda projevila potměšilý smysl pro humor při stvoření člověka a jeho povahy, který až velmi často a rád hraje ruletu. Tak proč si nezahrát ruletu s životy lidí? Nikdo nikdy proto neví, kdy mu padne červená.
"Jakmile se biologická aktivita buňky jednou zastaví, její činnost se již nikdy neobnoví. Kaskádovitý úpadek jednotlivých funkci vede k rozpadu její celistvosti. S viry je tomu ale jinak. Dokážou se "vypnout" a přestanou pracovat. Když se ale poté dostanou do kontaktu s jiným živoucím systémem, znovu se "zapnou" a začnou se množit.
Poměrně drsná a místy až děsivá, a přece napínavá a strhující četba. Docela naturalisticky podané pasáže působení viru se zde celkem pravidelně střídají s barvitými popisy nádherné přírody. Nic tady není smyšlené, celá kniha se zakládá na faktech a líčí nelehký (a možná prohraný) souboj lidské rasy se zákeřným virem ebola. Literatura faktu podaná netypicky ve formě běžné beletrie to je skutečnost, která činí knihu zajímavější. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Děsivé, neuvěřitelné a napínavé čtení. Nečekala jsem, jak moc sugestivně autor popsal do nejmenších detailů tuto smrtící katastrofu.
Autor tyto scény střídal s popisy nádherné přírody.
O to hrůznější je ovšem fakt, že se ani omylem nejedná o smyšlené výplody fantazie, ale o realitu.
Myslím, že je naprosto jasné, jak maličký je člověk popř. celá lidská rasa proti nebezpečným virům. Vzhledem k tomu, čím si svět prošel v posledních letech...
Strhujúce čítanie! Skôr než ako literatúra faktu mi to pripadalo, ako na seba nadväzujúce "poviedky" písané podľa skutočných udalostí chronologicky so skutočnými postavali a ich príbehmi. Hlavne prvá asi tretina knihy bola neskutočne pútavá. Všetko to opisovanie zomierajúcich ľudí, ktorí krvácajú, dávia, majú vysokú horúčku... Je to hnus, tento vírus.
Literatura faktu místy psaná jako beletrie. Tenhle způsob informací místy překládané opisy přírody a přímou řečí je myslím přijatelnější pro čtenáře, pro mne teda určitě. Nejvíc mě zaujali stránky které se věnovali jeskyni Kitum a Africe jako také. Reston v USA už nebyl tak poutavý. Stejně to byla jízda a neskutečný zážitek.
Příběhy v této knize jsou v jistých pasážích poněkud drsné, a nemusí je nést dobře každý s dobrou představivostí. Naturalistické podání je ale to, co dělá tuto knihu tak zajímavou. Díky tomu člověku utkví v hlavě na dlouhou dobu. Jelikož se nejedná o nic smyšleného, ale o fakta, tak jsem si během pandemie Covidu párkrát vzpomněl na některé popsané scény z této knihy, které v té nelehké době ovlivňovaly mé chování - v jistých ohledech platí virus jako virus. Není to tedy kniha pouze pro přečtení a rozšíření všeobecného rozhledu, ale i kniha, která může potenciálně připravit člověka na méně běžné události v životě, se kterými se běžně nepočítá a provést jej jimi s větší jistotou v rozhodování.
Je to literatura faktu, čte se jako román. Děsivé fascinující a alarmující čtivo. Způsob přírody jak zredukovat počet lidiček, to je z knihy.
Jsme sice páni tvorstva, ale příroda si stejně jede po svém…
Mrazivé rozprávanie o zákernom víre, umocnená touto dobou. Ako málo stačí, aby sa pandémia rozšírila do celého sveta sme mohli vidieť dnešných časoch. Pútavé čítanie podané beletristickou formou, odporúčam...
Skvělý virový akčňák, který se snaží, aby se čtenář taky trochu poučil. Autor čerpá z důvěryhodné literatury, takže se nemusíte bát nějakých smyšleností ve velkém. O ebole jsem četl již před knihou v literatuře o virech a bakterií. Tohle svinstvo vážně nemělo nikdy přijít na svět. Každopádně kniha frčí od začátku do konce až se vám z toho sroluje rouška. Čistých 5.
Chtěl jsem dát Prestonovi ještě jednou šanci po neslaném, nemastném Micru a tentokrát se vyplatilo. Přestože nejsem fanouškem literatury faktu, musím v tomto případě chválit, protože knížka se četla jedním dechem bez výraznějších hluchých míst. Jeden by ji hned doporučil současným koronavirovým "apokalyptikům", aby rozpoznali to, co znamená slovo epidemie, protože Marburg a Ebola a její 3 (dosud známé) smrtící kmeny jsou fakt mazličci a je k neuvěření, že se v dnešním tak otevřeném světě, daleko víc nešíří mimo černý kontinent. Autor popis událostí Africe nebo Virginii doplnil o spoustu detailních informací o chování virů, popisy průběhů infekce a následné totální destrukce organismu nebo výzkumné práce v laborce mě přibily ke stránkám. Navíc snímám klobouk před jeho návštěvou možného semeniště Eboly v kouzelné jeskyni překvapení, kam bych na dovču nezavítal - viry jsou skuteční vládci světa - 80 %
Velmi poutavý a čtivý příběh. V dnešní “koronavirové” době stojí k zamyšlení i posledních pár vět v knize. Tísnivé čtení, které se čte jedním dechem.
Firma Behring používala buňky z ledvin afrických opic k výrobě vakcín. Ebola, která vypadá jako hadi nebo červi, je virem příbuzným s patogeny, které vyvolávají určité typy nachlazení u dětí.
:::
"Viry si ve svém kódu nesou jen jeden příkaz. Množit se."
(A my?)
:::
Preston: "Představuji si virus, který nás úplně vyhladí."
Karl Johnson, podle vlastních slov podělaný strachy. "Hm. Myslím, že by se to stát mohlo. Zcela jistě se to ale zatím nestalo, takže zase takový strach nemám. Spíš to bude virus, který sníží populaci o devadesát procent."
P.: "Devět z deseti lidí zahyne? A vás to nijak netrápí?!"
J. Po tváři mu přeběhl záhadný úsměv. "Virus se může docela hodit, abychom trochu v počtu lidiček zhubli."
(A to v době vydání bylo na světě pouhých pět miliard lidí. Kdybych z médií neznala vystrašeného profesora Micíka, četla bych v klidu dál, ale takhle mě napadá - takže i někteří vyděšení biologové mají takové představy?)
Odnesla jsem si praktickou radu - ty whisky, kterými nás kdosi obdaroval, si schováme pro strejčka Příhodu. :-)
V době probíhající pandemie která ukázala, jak málo stačí k celosvětovému rozšíření nebezpečného viru a jak omezené jsou naše možnosti tuto situaci udržet pod kontrolou, je četba této knihy aktuální a o to více znepokojivá záležitost.
V knize jsou detailně popsány nejen projevy onemocnění těmito viry a jejich následky, ale i velice zajímavá a nebezpečná práce vojenských patologů a terénních výzkumníků, kteří se těmito viry zabývají. Četba je velice napínavá a fakt, že kniha popisuje událostí, co se doopravdy staly, zážitek ještě umocní.
(SPOILER) Poutavě psaný příběh dvou filovirů, se kterými se chce potkat jen málokdo (a to leda v labině s nejvyšším stupněm zabezepečení). Český název je zavádějící, protože kniha je i o Margburg viru. Oceňuju práci, kterou si autor dal se sháněním informací o tom, jak co proběhlo. Občas píše asi až příliš expresivně, ale vlastně se tomu nedivím. Tyhle viry budí respekt a já bych na krvácivou horečku umřít nechtěla. Dost mě zarazil prvotní váhavý přístup Amíků k řešení ohniska. Konec knihy byl trochu odbytý (myslím letmou zmínku o znovuobjevení se eboly v opičinci).
Z dobročinného bazaru – celkem chápu, proč se tam kniha octla. Je nesmírně čtivá, přestože jde o literaturu faktu, čte se jako napínavý dobrodružný příběh. Ale určitě to není kniha pro každého. I mně stačilo přečíst si velice naturalistické popisy toho, co způsobují různé kmeny viru Ebola a viru Marburg nakaženým lidem. Smrtnost je dle typu 50–90 % a nakažení umírají za naprosté destrukce celého organismu, což je v první fázi úděsné pro ně samotné, v další fázi pro jejich rodiny i ošetřující zdravotníky; pacient sám už pak (naštěstí pro něj) tu hrůzu příliš nevnímá...
Z knihy se dozvíme velké množství detailů jak o prvních obětech Eboly a Marburgu, virů, jež se vynořily z afrických tropických pralesů ve 2. polovině 20. století, tak i o lékařích a výzkumnících, kteří zasvětili svůj život boji s těmito nebezpečnými patogeny. Ano, některé detaily mohou působit zbytečně – ale mně bavilo, jak autor postupně odkrývá, k čemu někdy některá drobnost může vést... a někdy se zas nestane nic, někdy určitý detail nehraje roli, ale my nevíme, zda je to jen šťastná náhoda, anebo daný faktor opravdu není relevantní.
Také psychologie výzkumníků, jejich vnitřní boje, strach, zda se mohli nebo nemohli nakazit, pochyby, zda by se práci se smrtícími viry měli vůbec věnovat, je něco, co podle mě dobře ukazuje, že k vědeckým výsledkům vede nesmírně trnitá cesta. Někdy si myslíme, že už víme – a najednou se všechny naděje rozplynou. Živé systémy jsou zkrátka nevyzpytatelné – a platí to i pro viry, ačkoli ty se jako živé organismy chovají pouze v buňkách hostitele. O to komplikovanější je jejich výzkum.
Knížka do dnešní doby více než vhodná – ne, nemáme tu Ebolu a buďme tomu rádi, ale situace rozhodně není růžová. Někteří lidé jakoby se vynořili ze středověku, kdy se nevědělo např. prospěšnosti mytí rukou, naopak se šíření nemocí přičítalo čarodějnicím a jiným "nečistým silám" (namísto čarodějnic si dnes samozřejmě dosaďte "modernější" nečisté síly). Někteří lidé jakoby neabsolvovali ani základní školní docházku – anebo snad všechno zapomněli či odhodili jako nepotřebný balast? Anebo jde o nějakou novou, dosud neidentifikovanou epidemii, která se projevuje ztrátou soudnosti? Doufejme, že se ji podaří zastavit dříve, než k nám dorazí něco ještě nebezpečnějšího než nový koronavirus. Bohužel, není to fikce a plané strašení virologů – někdy stačí drobná náhoda a je zaděláno na průšvih. Cestovatelů do exotických destinací přibývá a letecká doprava je pro šíření virů do "civilizovaného" světa naprosto ideální...
Chorobná doba znásobuje účin katastrofických scénářů přímo pandemicky! Po faktografii cíleně nepasu, takže mě překvapilo, že nejde o dějovou, leda tematickou, předlohu filmu Smrtící epidemie. Beletristický styl se blíží vzrušující románové šabloně, sevření věcnou dokumentární optikou však nezanáší do zorného pole bujnou spisovatelovu fantazii. Tím lépe – střízlivé pojednání činí látku o to údernější! 17/20
Štítky knihy
nemoci thrillery smrtelné choroby nebezpečný virus ebola (nemoc) podle skutečných událostí
(SPOILER) Zákeřná Ebola je děsivá kniha. Popisuje události, které se odehrály v polovině devadesátých let v USA. Při pitvě uhynulých opic lékaři zjistili, že příčinou úmrtí byl virus Eboly. Obavy z přenesení na lidskou populaci a vypuknutí epidemie následně vedly k usmrcení několik stovek kusů těchto opů.
Příběh je velmi prostý a čtivý. Napětí zvyšuje skutečnost, že to není žádná fikce, ale tvrdá realita. Nejzajímavější mi přišla závěrečná pointa, že vir byl z 99% totožný s nejhorší formou viru Ebola tzv. Ebola Zaire. Přesto se zdá, že zabíjel výhradně opi a pro člověka nebyl smrtelný. Tuto skutečnost bohužel nebylo možné pořádně ověřit.
Podle knihy byl natočený seriál Hot zone, který podle mého názoru není divácky příliš atraktivní.
Zákeřná Ebola není žádné literární veledílo, ale čte se jedním dechem. Důsledky popisovaných událostí mohly být smrtelné. Přesto se zdá, že jsme se jako lidstvo z tohoto příběhu vůbec nepoučili. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi příběhy napsané podle skutečných událostí. Za sebe dávám 5 hvězd, protože to byla docela adrenalinová jízda.