Základní zákony lidské blbosti

18.03.2020

Konečně jsem to pochopila. Na počátku všeho stál pepř.

Nemohu sice osobně s Cipollou souhlasit v tezi, že "pepř je mocné afrodiziakum". Jeho dalekosáhlé vývody o významu a roli pepře v dějinách středověku jsou jinak impozantní. Až jednoho musí napadnout, že Cipolla je ve věci pepře a jeho významu tak trochu paranoidní :-). Opravdu pepř nemusím, ale možná bych měla svůj postoj přehodnotit. Podle Cipolly totiž pepř přirozeně plnil úlohu toho, co Marx nazýval motorem dějin. Rozhodně neotřelý a zcela ojedinělý pohled na jeden úsek dějin lidstva.

Ovšem pojednání o hlouposti pokládám za dokonalé a pod všech pět zde definovaných zákonů lidské hlouposti se mohu svědomitě podepsat. Esej je v řadě ohledů nesmírně poučná. Setkáváme se s ní dnes a denně. Ale ne každý dohlédne nebezpečnost hlupáků, resp. ne každý pochopí, že "hlupák je ten nejnebezpečnější druh člověka na světě". V kapitole Hloupost a moc se mi taky dostalo vysvětlení, proč se do vedení státu s železnou pravidelností dostávají i hlupáci. Mimo jiné.

Za zmínku stojí fakt, že všechny zákony odkazují na lidskou hloupost a nikoli blbost - dle Vackova překladu, což víme, že není jedno a totéž, a překladatel tady hrubě šlápl vedle. Stejně jako s titulem tohoto dílka, protože odkazuje pouze na druhou z obsažených esejí. Původní titul Allegro ma non troppo mu asi nepřipadal dost úderný.

"Každý z nás vždy a nevyhnutelně podceňuje počet aktuálně disponibilních hlupáků." (První základní zákon lidské blbosti)

"Kulturní tendence převažující dnes v západních zemích upřednostňují rovnostářskou vizi lidstva... Jde o obecně rozšířený názor, který já sám nesdílím. Podle mého pevného přesvědčení, opírajícího se o léta pozorování a experimentování, si lidé rovní nejsou: někteří jsou hloupí, kdežto jiní ne, a za tento rozdíl mohou nikoliv vlivy a faktory kulturní, nýbrž biogenetické pletky nevyzpytatelné Matky přírody." (Z kapitoly Druhý základní zákon lidské blbosti)

17.04.2016

Nesourodá knížka složená z víceméně dvou esejů. První z nich s lehkým humorným nadhledem (autor nejdříve neopomene definovat, co humor je a co není) rozebírá zánik civilizace římské a rozmach společnosti středověké jejímž prostředkem bylo olovo a pepř. V druhé části knihy potom postupně vysvětlí pět základních zákonů lidské blbosti, s příklady a neopomene spojit důsledky těchto zákonů s rozmachem a úpadkem společností.

Vtipná, krátká a poučná kniha, až mi bylo líto, že skončila tak rychle.