Základní zákony lidské blbosti
Carlo M. Cipolla
Dva vtipné eseje italského historika, poprvé vydané v roce 1976 v USA a roku 1988 v Itálii, popisují dva zásadní fenomény lidské společnosti: pepř a lidskou blbost. Autor spatřuje v pepři hybatele evropských dějin a původce technologického pokroku společnosti od starověku po průmyslovou revoluci a své postoje dokládá konkrétními historickými příklady. V hlupácích pak vidí skupinu mnohem mocnější nežli různé mafie a průmyslové lobby a explicitně formuluje pět zákonů lidské blbosti, z nichž vyplývají základní kritéria pro dělení osob podle toho, jak prospívají, nebo škodí sobě a druhým.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
The Basic Laws of Human Stupidity, 1976
více info...
Přidat komentář
Nesourodá knížka složená z víceméně dvou esejů. První z nich s lehkým humorným nadhledem (autor nejdříve neopomene definovat, co humor je a co není) rozebírá zánik civilizace římské a rozmach společnosti středověké jejímž prostředkem bylo olovo a pepř. V druhé části knihy potom postupně vysvětlí pět základních zákonů lidské blbosti, s příklady a neopomene spojit důsledky těchto zákonů s rozmachem a úpadkem společností.
Vtipná, krátká a poučná kniha, až mi bylo líto, že skončila tak rychle.
Nenápadná kniha se zajímavým návodem.
Víte jak se zbavit zločinu? Prý by stačilo, aby všichni členové společnosti jakožto dokonalí lupiči měli možnost v pravidelném pořadí přesouvat bohatství z cizích rukou do svých vlastních. Tak by se jejich zájmy nekryly, pouze uspokojovaly a svět by se nacházel ve stavu dokonalé stability. Prý.
Konečně jsem to pochopila. Na počátku všeho stál pepř.
Nemohu sice osobně s Cipollou souhlasit v tezi, že "pepř je mocné afrodiziakum". Jeho dalekosáhlé vývody o významu a roli pepře v dějinách středověku jsou jinak impozantní. Až jednoho musí napadnout, že Cipolla je ve věci pepře a jeho významu tak trochu paranoidní :-). Opravdu pepř nemusím, ale možná bych měla svůj postoj přehodnotit. Podle Cipolly totiž pepř přirozeně plnil úlohu toho, co Marx nazýval motorem dějin. Rozhodně neotřelý a zcela ojedinělý pohled na jeden úsek dějin lidstva.
Ovšem pojednání o hlouposti pokládám za dokonalé a pod všech pět zde definovaných zákonů lidské hlouposti se mohu svědomitě podepsat. Esej je v řadě ohledů nesmírně poučná. Setkáváme se s ní dnes a denně. Ale ne každý dohlédne nebezpečnost hlupáků, resp. ne každý pochopí, že "hlupák je ten nejnebezpečnější druh člověka na světě". V kapitole Hloupost a moc se mi taky dostalo vysvětlení, proč se do vedení státu s železnou pravidelností dostávají i hlupáci. Mimo jiné.
Za zmínku stojí fakt, že všechny zákony odkazují na lidskou hloupost a nikoli blbost - dle Vackova překladu, což víme, že není jedno a totéž, a překladatel tady hrubě šlápl vedle. Stejně jako s titulem tohoto dílka, protože odkazuje pouze na druhou z obsažených esejí. Původní titul Allegro ma non troppo mu asi nepřipadal dost úderný.
"Každý z nás vždy a nevyhnutelně podceňuje počet aktuálně disponibilních hlupáků." (První základní zákon lidské blbosti)
"Kulturní tendence převažující dnes v západních zemích upřednostňují rovnostářskou vizi lidstva... Jde o obecně rozšířený názor, který já sám nesdílím. Podle mého pevného přesvědčení, opírajícího se o léta pozorování a experimentování, si lidé rovní nejsou: někteří jsou hloupí, kdežto jiní ne, a za tento rozdíl mohou nikoliv vlivy a faktory kulturní, nýbrž biogenetické pletky nevyzpytatelné Matky přírody." (Z kapitoly Druhý základní zákon lidské blbosti)