Bouřková sezóna
Andrzej Sapkowski
Zaklínač série
Zaklínač Geralt. Muž, jehož posláním je chránit obyčejné lidi před magicky stvořenými nestvůrami. Mutant, který má za úkol zabíjet nepřirozené bytosti. Používá magická znamení, kouzelné lektvary a chloubu každého zaklínače – dva meče, ocelový a stříbrný. Co se však stane, když Geralt nešťastnou shodou okolností o své meče přijde? Zaklínačské zbraně mají nejen obrovskou hodnotu, ale jejich ztráta je pro majitele zároveň obrovskou potupou. Geralt je musí získat zpátky. Co nejrychleji... Andrzej Sapkowski se na stránkách samostatného románu vrací ke svému nejpopulárnějšímu hrdinovi. Zaklínač Geralt znovu bojuje, cestuje a miluje, Marigold zpívá a lítá z průšvihu do průšvihu, čarodějové intrikují… a nad celým světem se stahují mračna – přichází bouřková sezóna.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , LeonardoOriginální název:
Sezon burz, 2013
více info...
Přidat komentář


Bylo to milé, znovu se po letech vrátit ke Geraltovi a starým známým. Nová knížka mně okamžitě vtáhla do děje a nedovolila mi přestat, dokud nebyl konec. Na rozdíl od autorů některých předchozích komentářů, mně nepřipadá příběh o nic horší, než knihy předchozí. Děj mne bavil a jako vždy se stránky doslova hemžily intrikami, souboji a krásnými čarodějkami. Co víc si přát?


Původní Zaklínač pro mě dlouhou dobu představoval jednu z nejoblíbenějších sérií, četl jsem ji několikrát a pořád jej mám rád, i díky výbornému hernímu zpracování.
Bouřkovou sezónu jsem tak otevřel s velkým očekáváním a nakonec bohužel odešel zklamaný - knížka se mi podivně vlekla, jednotlivé dějové linky se neproplétaly moc obratně a i ti hrdinové nebyli tak sympatičtí, jak jsem si je pamatoval. Hlavním problémem je podle mě zkombinování spíše nesouvisejících dějových linek, hodně pomalé tempo a absence výraznější pointy.
I přes to ale musím minimálně některé věci pochválit. Dialogy jsou jako vždy vtipné, pasáž na lodi výborná a atmosférická, a náhled po pokličku čarodějné Kapituly se četl jedna báseň. Jen to pro mě bohužel nefungovalo jako celek...


Bezkonkurenčně můj letošní nejlepší dárek pod stromkem ;-). Trochu jsem se bála zklamání, ale naštěstí nebylo proč, kniha si drží kvalitu předchozích dílů.


,,Nikdy jsi mi nepochválil žádnou baladu," ozval se náhle Marigold.
,,A přitom jsem jich ve tvé společnosti tolik složil a zazpíval.Ale tys mi nikdy neřekl:Bylo to hezké.Chtěl bych,abys to zahrál ještě jednou.Nikdy jsi to neřekl."
,,To je pravda.Nikdy jsem neřekl,že bych to chtěl.Víš proč?"
,,Proč?"
,,Protože jsem nikdy nechtěl."
Výborná samostatná kniha o Zaklínači,který neměl zrovna štěstí po ruce.
Dechberoucí závěr.Opět 5/5.


Na nového Zaklínače jsem se neskonale těšil a opravdu jsem po přečtení nebyl zklamán. Propojené povídky jsou skvělý nápad a nikdy nevíte, co vás bude čekat na další stránce, ale jedna věc mě tedy opravdu štvala. Tím problémem jsou všudypřítomná latinská slova a spojení. Nevím, kde na to Sapkowski přišel, ale přišlo mi to jako jeho autorský rozmar. Pár ledabyle napsaných slov zvýrazněných kurzívou, která nemají nějaký hlubší význam či smysl. Možná se však mýlím.


Abych se přiznala bylo to zvláštní setkání. Od začátku jsem měla dojem, že Sapkowski ztratil tu a tam formu a Geralta jsem měla potíž poznat. Měla jsem za to, že skutečně vyrazil proti svému obvyklému proudu a rozmáchl se tak doširoka, aby se trefil všem do chuti. Zaklínač... (ne) Zaklínač.
A celou knihu mě neopustilo, že se mu zaklínač za tu dobu tak trochu odcizil. Možná i trochu více. Když převzal Geralt a Temerie přeci jen trochu otěže, kniha vábila a zvábila. Ovšem celou dobu jsem se těšila až si přečtu následující ságu, nebo jen nějakou jinou povídku kde najdu skutečného zaklínače a svět kolem něj.
Někomu se do chuti zcela určitě trefil, mě jen tu a tam dokázal přilákat, ale naprosto vyrazit dech se mu to tady nepodařilo, což v jiných knihách umí zcela bezkonkurečně. Ale i tak mu děkuji, že se k zaklínačovi vrátil, protože to byl počin veliký a vítaný. Možná celá ta melancholie pramení z toho, že se k němu už ve velkém nevrátí... 3,5/5


Zpět s leskem pronikajícím temnotou, se září rozhánějící stíny.
Souhlasím s názorem, že kniha se občas jeví jako vícero povídek spojených skrze pár dějových nitek do uceleného celku. A nevadí mi to. Naopak. Sapkowski znovu, a dle mě úspěšně, vstupuje do řeky, kterou rozčeřil již úderností povídek. Bouřková sezóna co do gradace děje obsahuje vícero vrcholů, jež svým dopadem tuto řeku čeří znovu. Rozplétání událostí na hradě Rissberg, střet ocele s magií, zatínané svaly konfrontované s rychlostí zaklínače a jeho elixírů; vše připraveno předem po pečlivém a precizním popisu kulis a reálií – jako v původních povídkách. V syrovém a zaklínači vlastním explicitním podání.
Za vrchol knihy považuji, do hlavního děje zdánlivě vnořenou, část s aguarou hledající dcerku. Tísnivost nevědomosti, bezmoc a strachem nasáklý opar vznášející se kolem deltou řeky plující lodi se zaklínačem a jeho společníky zde Sapkowski popisuje stylem neskutečně atmosferickým a subjektivně ho řadím k tomu nejlepšímu, co ve světě zaklínače doposud vzniklo.
Stejně jako v případě předchozích povídek a románů kypí Bouřková sezóna na mnoha místech břitkým a úsměv na rtu vyvolávajícím humorem, jenž Sapkowski dokáže na pár řádcích mistrně vygradovat do vycizelizované pointy: „... Proto věděl, že prohlášení o absolutně bezpečných teleportech patří do stejné přihrádky jako tvrzení: můj pejsek nekouše, můj synek je hodný chlapec, ta pečeně je čerstvá, peníze vrátím nejpozději pozítří, v noci jsem spala u kamarádky, leží mi na srdci výhradně dobro vlasti nebo odpovíš jenom na několik otázek a jsi volný.“
Zaklínač pro mě byl vždy spíše o síle okamžiku, reáliích, hlíně, krvi, železe, akci, potu a postavách. Subjektivně mně tedy nevyhovoval zejm. konec knihy, kde vyprávění na můj vkus až přílišně inklinuje ke stylu, jenž je v případě světa zaklínače bytostně vlastní páté románové knize – Paní jezera, tj. moralizování, abstrakce od detailů, cestování časem či snaha o formulaci knihu přesahujícího poselství. Dějové zakončení to činí trochu plytké a vyznívající do ztracena.
Pokračování? Sem s ním!

Solidní pokračování, jasně se stylem i dějem navracející do období povídek, před vydáním románové ságy. Je to zábavné a svěží čtení, přesto jsem od Sapkowskiho čekal větší posun. Kvalit ságy tahle knížka nedosahuje. Je jakoby víc bez ambicí, což by bylo sympatický (trošku "oddechovka" se zaklínačem), jenže si nejsem jistej, jestli je to schválně, nebo se autor o něco snažil a nepovedlo se to... Pro fanoušky ale samozřejmě povinnost. P.S. škoda trapné grafické úpravy a la pocitacove rpg hry... to by opravdu sedlo spíš k nějakému braku...


Paráda! - to mi běželo hlavou v průběhu celého čtení. A když jsem zrovna nečetla, tak jsem na Geralta myslela a těšila jsem se, až po práci nebo po probuzení Zaklínače opět otevřu. Není příliš takových knih. Sapkowski v plné síle, Zaklínač jak ho mám ráda, vybroušený do té nejlepší podoby. I když trochu blíže moderní době a pointa mohla být znatelnější. Nicméně po Husitské trilogii a Zmiji zase cítím, že je všechno, jak má být.


Nič iné ako kvalitný comeback sa snáď od Sapkowskeho a jeho Geralta snad ani nedal čakať. Knihu som čítal iba cestou vlakom do práce a aj tak som ju zhltol za 4 dni.
Trošku mi tam na rozdiel od iných jeho príbehov chýbali trpazlíci a tiež som Yenefer čakal väčšiu zápletku a zapojenie sa do príbehu. No napriek tomu adekvátne "pokračovanie", raz darmo Sapkowski je Pán Spisovateľ.


Na novou knížku jsem se těšil a kniha nezklamala. Je to typický Geraltův příběh, tzn. kniha je plná sarkazmu, sexu, násilí, nadávek, podvodů a intrik, ale pro znalého čtenáře nic nového. Příběh je zasazen do doby před románovou pentalogii a tvoří ho několik ucelených příběhových linek, které se různě prolínají a dojdou všechny do svého konce.


Dovolím si pár citátů:
* Pověst pokračuje, příběh nikdy nekončí.
* Geralt z Rivie by byl rád, že na něho po těch sto pěti letech lidé nezapomněli. Že nezapomněli, kým byl.
* Temnota stále existuje. Vždycky budou potřeba zaklínači. Aby se objevovali všude tam, kde budou užiteční. Tam, odkud se nese volání o pomoc. Aby přispěchali s mečem v ruce. S mečem, jehož lesk proniká temnotou, jehož záře rozhání stíny.
Geralt je zpátky. Rube nepřátele. Dělá půlobraty. Mámí ženy. Baví své přátele.
Je zpátky a skoro nic mu nechybí.
Ačkoli si myslím, že Pan Autor napsal tuto knihu v reakci na počítačové hry, nijak se s nimi nevypořádal. Může si to dovolit.
Během čtení jsem se cca 2x zamyslel nad časovým zařazením příběhu a myslím si, že by se o tom dalo diskutovat :)
Pět hvězd a jako další knihy si beru Povídky a Ságu!
Pověst pokračuje, příběh nikdy nekončí.


Čtivá knížka, bohužel se slabou zápletkou, roztříštěnou do nadměrného množství jen horkotěžko pospojovaných epizod bez silné pointy, která byla předností téměř všech Sapkowského zaklínačských povídek z doby před dvaceti lety (a není to tím, že já jsem taky o těch dvacet let starší). Neurazí, ale ani výrazně příjemně nepřekvapí. Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, dávám tři, abych to tady trochu srovnala směrem dolů. A kvůli mírnému zklamání po dočtení. Od Sapkowského jsem prostě čekala víc.


Inu, skutečně je lepší očekávat méně, ale stejně jsem do tohoto dobrodružství vstoupila s neúměrně vysokým očekáváním, a dle to to také dopadlo. Kniha nenadchne ani neurazí a určitě se nedozvíte odpovědi na otázky, které Vás tížili na konci pentalogie. Ze všeho nejvíce mám z příběhu pocit, že Sapkowski chtěl mít prostě poslední slovo ohledně svých postav, a to zejména co se týče podoby některých postav.


Sapkowski ve staré dobré formě, přečteno víceméně jedním dechem. Opět se zamotá do čarodějnických a vládních intrik, třebaže vůbec nechce. Časově lze knihu zařadit před první povídkovou knihu.
Čekal jsem jako ostatní trochu víc, 9/10.
Zajímalo by mě, na čem Sápek pracuje teď ;)


Zaklínač po tolika letech? Počítej s nejhorším, doufej v nejlepší. Řekla jsem si a zakousla se do knihy. Čekala jsem asi jako spousta ostatních víc filozofie, víc akce, víc politiky, víc vtipu, ale hlavně víc překvapení. Jenže tohle je jedna kniha, ne 5. Všechno se do ní nevejde. Příběh mohl být vymakanější. Nicméně zklamání se nekoná. Sapkowski napsal důstojné "pokračování".
"...Doposud se nám pokrok spíše snaží namluvit, že temnota je pouze pověra, jež zastiňuje světlo a vlastně není čeho se bát. Jenže to není pravda, je se čeho bát. Protože vždycky bude existovat temnota. A vždycky se bude v temnotě skrývat Zlo, vždycky v ní budou tesáky a drápy, vražda a krev. A vždycky budou zapotřebí zaklínači. Aby se objevovali všude tam, kde budou užiteční. Tam odkud se nese volání o pomoc. Aby přispěchali s mečem v ruce. S mečem, jehož lesk proniká temnotou, jehož záře rozhání stíny. Pěkná pohádka mám pravdu?..."
Doprkýnka, proč zase ta Nimue???!!!


Ani nedokážu popsat nadšení, které se mě zmocnilo, když se objevila zpráva, že Sapkowski píše další příběh o Geraltovi. Šťastnější bych byla asi jen kdyby Christopher Tolkien v tatínkově domě našel tajnou skříňku se čtvrtým dílem Pána Prstenů. Spolu s nadšením samozřejmě přišly i obavy: uplynula spousta let, co když už to nebude jako dřív? Co když už to Sapkowski neumí? Co když...? Hned po první stránce ale bylo jasné, že obavy byly zbytečné. Ano, pravda, chyběly mi Yennefer a Ciri, mohlo by být více filozofování a vtipu, mohlo by... ale kruci, nečekala jsem 14 let, abych kritizovala. Geralt je zpátky! A je to jako kdyby nikdy neodešel.


Směska průměrných Zaklínačských povídek spletených do jakéhosi příběhu nepříběhu. Pro ty, kteří byli zklamaní románovou pentalogií, to jistě svou přímočarou jednoduchostí bude příjemné překvapení, ale já už od Sapkowského očekávám něco víc. Silnější příběh, i hlubší myšlenky v něm ukryté.
A hlavně čekám že ty příběhy budou o Geraltovi - chlapovi s rozervanou duší, který se nechová hloupě, zůstává neutrální, a nemá zbytečné skrupule - ne že se jako pitomec vrhá zachraňovat každého losera který projde kolem. A je tu bohužel pomálu i Sapkowského dokonale vypointovaných dialogů, i nápaditého těžení z bohaté slovanské mytologie a pohádek, takže k Bouřkové sezoně se, na rozdíl od jeho starších knih, tolikrát vracet už asi nebudu.
(s tím že celou dobu srovnávám s ostatními knihami o Zaklínači - tedy s pro mě naprostým vrcholem fantasy žánru vůbec - takže na poměry jiných běžných fantasy je to pořád hodně dobré) 7/10


Vždycky proklamuji, jak nemám rád knižní série a přesto mě páni spisovatelé vždycky dostanou na starého známého. I nového zaklínače, jakmile se objevil na knihkupeckém pultě, jsem prostě musel mít. A nebyl jsem zklamán! Před vydáním této novinky jsem si přečetl pro srovnání dnes už vousaté první „pohádkové“ povídky o Geraltovi a musím říct, že Bouřková sezóna je i není starý Geralt. Styl mi připomenul spiše Sapkovského husitskou trilogii – a tu mám hodně rád. O poznání méně je zde akčních pasáží i slovních popisů šermířských soubojů, které jsem nikdy rád neměl (do dneška nevím, co to je vlastně ta „paráda“). Zato je zde ale halda latinských vsuvek, archaicky psaných dopisů (a úryvků z fiktivních knih) a různých politických a právních úvah. Nemůžu si pomoci, prostě se mi to hodně líbí. 9/10
Autorovy další knížky
1999 | ![]() |
2019 | ![]() |
2005 | ![]() |
2015 | ![]() |
2000 | ![]() |
zaklínačská klasika, ale o tu jde.