Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355044/mid_cas-opovrzeni-YUk-355044.jpg
5
4466
4466
Druhá část ságy o Zaklínači. Příběh běží dál paralelně v několika liniích – Nejdůležitější je samozřejmě Ciri a to, co znamená pro osud světa. Nezanedbatelnou částí je také politická situace a události okolo války s Nilfgaardem, která se chystá každou chvíli vypuknout…
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1996 , LeonardoOriginální název:
Czas pogardy, 1995
více info...
Přidat komentář
Uniká mi to 'Sapkowského unikum' (zase). Na jednu stranu má ve svojí sáze spoustu skvělýho (třeba závěr, kdy Ciri bloudí pouští a potká "nezkušenýho jednorožce, co asi pannám moc nerozumí" a následně část s lapkama a bandou Potkanů), nebo fakt, že je to autor moderní a aktuální, který se vyslovuje jako autor svojí doby okolo některých otázek... ale na stranu druhou pak opět a často sklouzává k mocenské politice, tlachání, až nešikovné žánrové parodii a celé to sjede do absolutního průměru, úrovní i obsahem pro teenagery. Je to nekonzistentní jako celek - kvalita knihy je děsnej ping pong (možná ta polská mentalita). A s tímhle pocitem tak trochu zápasím už od úplného začátku celé série. Začínám mít pomalu dojem, že ze Zaklínače se stane "Temná věž 2.0", epická a všemi protlačovaná sága, autorovo magnum opus, které ale absolutně jako celek padlo na držku, vlivem toho, že to prostě a jednoduše není tak dobrý. Je to tak o dvě třídy níž, než věci, co mě aktuálně zajímají (žánrově, náročností, formou), ale ságu chci přečíst, protože jde o dlouholetý rest. Uznávám, že jsem se k tomu asi dostal příliš pozdě a že jako mladší čtenář bych k tomu měl vřelejší postoj. Ale jestli je vám 18+ a skáčete tu nadšením, jediným akceptovatelným důvodem je nostalgie.
Neuvěřitelné, jak Sapkowski dokáže psát tak jednoduše a srozumitelně, že postavy a děj je natolik zajímavý, že jen stěží lze odložit knihu před spánkem.
Podle mého subjektivního literárního cítění a mé skromné fantazie by za nej-epičtější filmový moment mohla část z Potkany. Konkrétně část odehrávající se v průběhu předávání darů Ciry. Tento atmosférický okamžik umocňuje životní neštěstí provázející každého jednotlivce z party vyhnanců vytržených z jejich dříve jakžtakž poklidného života.
...aneb když zjistíte, že jste před lety omylem přestali číst další díly jedné z nejlepších fantasy sérií ever :-D
Stále skvělé, daleko drsnější než v přecházejících dílech, jen pro mě tentokrát trochu moc politiky a intrik.
Sága o zaklínači se mi ohromně líbí tím, že její hrdinové jsou z masa a krve, nedokonalí a proto tak uvěřitelní a veskrze sympatičtí. Tedy snad s výjimkou Yennefer, kterou opravdu nemusím, i když tuším, že svojí povýšeností maskuje vnitřní zranitelnost a bolest. Naopak mne uchvátil příběh Ciri, která se poprvé musí spoléhat jenom na sebe a na svůj meč, a v nečekaném společenství s Potkany vstupuje do světa dospělých jak v boji, tak v lásce.
Báječně navázáno na první román! Bohužel, i v reálném životě mě politikařina nudí. Při čtení rozhovoru Geralta s Marigoldem v Brokilonu mě zachránil asi způsob, kterým autor situace zachytil.. Dialog prokládaný jednotlivými situacemi. Působivé
Po celkem klidném prvním dílu série se tentokrát rozehraje pořádný gambit, do kterého se zapojí nejen Geralt chránící Ciri, ale také mnoho království včetně Nilfgardu, ale hlavně mágové, kdy každý z nich sleduje své vlastní cíle. Aby toho nebylo málo, tak se do sporu království, říší a mágů zapojí také Veverky. Sapkowski dokáže téměř po celou dobu udržovat čtenáře v napětí. Slabší je pouze část, kdy jeden z hrdinů putuje pouští, kde se výrazně posune tempo vyprávění. Naštěstí tahle nudnější část netrvá moc dlouho.
Romány o zaklínačovi jsou díl od dílu lepší. Všechny známé postavy až už Geralt, Marigold a další ustoupili na dráhu řekněme vedlejších postav a udělali prostor hlavní dějové linii, ale rozhodně jim to neubralo vůbec nic. Naopak charaktery jsou stále propracovanější a člověk je vnímá jako staré známe :)
Byla jsem teprve mladistvá Metlička, když jsem s touhle knížkou trávila na chalupě poslední prázdniny před vstupem do dospělosti. Chtěla jsem si nerušeně užít atmosféru, proto jsem se před hrozbou práce na zahradě odklízela do nedalekého lomu a tam, uhnízděná vysoko na římse, se poprvé stala svědkem úvodního putování kurýra Aplegatta. Do druhého dne jsem neměla co číst.
Po sedmnácti letech jsem si dopřála reprízu - se stejným výsledkem. Intriky a souboje nabírají na obrátkách, události se dávají do pohybu jako nezadržitelná lavina, která smete prostý lid stejně jako mocné čaroděje nebo krále. Výcvik, výuka i dětství Ciri končí, Geralt ztrácí nejen iluze, zatímco jiní přicházejí o životy. Sapkowski čtenáře vezme na působivý banket čarodějů, nechá nás nahlédnout do tajů špiónského řemesla, bojuje se magií, meči i nabroušenými jazyky (těmi především), potěší narážky na nedávnou historii či současné nešvary lidstva. Hranice mezi dobrem a zlem je nezřetelná, svět není černobílý. V románu nechybí napětí, romantika, humor ani témata k zamyšlení, zkrátka skvěle využitých 330 stránek.
O čtivosti svědčí fakt, že jsem vyskakovala z tramvaje v poslední vteřině, s otiskem dveří na zadku… celkem třikrát po sobě jsem při cestování do/z práce málem přejela svou zastávku, tolik jsem byla zažraná do děje knihy, neochotná tu realitu opouštět. O cíp páté hvězdy přišel „Čas opovržení“ až v závěru: Ciri, jakkoliv se celá sága kolem ní točí, pro mě není dostatečně poutavou postavou, proto mě její linie ne přímo nudí, ale přece jen méně baví.
Tak po třech dílech to najednou začíná zapadat do sebe a mám pocit, že "patřím do rodiny". Otázky po neutralitě, "bratrská pomoc" Nilfgaardu. Geralt, Ciri, Yennefer, Margigold jsou najednou staří známí. Až sérii dočtu, nezbyde než se vrátit na začátek a zjistit, že ano, takto, jedině takto se mohlo vše odvíjet. Znamená to, že OSUD opravdu existuje? Ne, jen, že, co se stalo, nedá se odestát.
Pro mě výrazně lepší než první díl, který byl hodně zdlouhavý. Je znát, že autor má opravdu velký prostor, a může se podrobně věnovat i zdánlivě vedlejším liniím či postavám. Popis politické situace, královských intrik, a samozřejmě sněmu čarodějů a všech událostí, které z tohoto vyplynuly, byl úžasný. Jen závěr dílu byl trošku vytažený z klobouku, no ale budiž. Sapkowski je mistr ironického, výrazně pointovaného dialogu, který jeho knihám dodává mimořádné kouzlo. V tomto případě ani nemalá míra patosu neškodí.
Číst tohle bylo dost za trest. Zbytečnější, nudnější a rozvláčnější než první dvě knihy ze série poskládané jen z nudných povídek. Vlastně jsem dlouho nechápal, co na této sérii čtenáři vidí a proč je tak populární. Hry mě sice bavily velice, měli zajímavého hrdinu, silné příběhy a spoustu blbinek okolo, které mě bavily, ale to přece neudělá z knih jedny z nejlepších děl všech dob...a nechápu to dodnes. U této konkrétní knihy rozhodně ne! Chápu, že knihy zrodily postavu Geralta, ale přišlo mi, že až hry mu vdechly život!
Tenhle díl za mě brak!
Jo! Lepší než předešlý díl. Na můj vkus trochu dost "politiky", která mě moc nebaví, ale připadalo mi tam míň zbytečné omáčky než v Krvi elfů. Za mě takových 90%, ale ten konec zase nutí číst další díl, to je normální manipulace!
Další díl opět nezklamal a s chutí se těším na další. Chybělo mi zde však více děje s Geraltem a také bych na můj vkus ubrala válečné intriky králů, u kterých jsem se trochu ztrácela.
Ostrovní konflikt je prozatím ta nejdramatičtější část, co tahle série nabídla. I když už bylo dvanáct večer, tak jsem hltal stránku za stránkou. I když jsem se té noci vůbec nevyspal, nelituji. Sapkowski ve mne probudil touhu číst. Touhu, kterou v dnešní mládeži škola jenom s obtížemi probouzí.
Kniha byla super. Dynamiku, kterou to nabralo ve třetím díle, to mělo i tady. Líbí se mi, jak se postupně dozvídáme, co je Ciri vlastně zač a jak moc žádaná pro všechny je. Jediné, co mi v knize překáželo, bylo zbytečně moc politiky. Chápu, že autor musí seznámit čtenáře s tím, co se děje ve světě, ale tady toho bylo opravdu až moc. Možná víc než děje jako takového.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Určitě zatím nejlepší díl ze série Zaklínač. Od začátku knihy se mi příběh moc líbil i konec byl zajímavý, ale někde za polovinou byly takové nudné části kde se řešily války, bitvy, politika, kdo koho zabije, do toho se tam přimíchalo spoustu lidí, a už mě ta část přestala bavit. Zachránila to potom ta závěrečná část o Ciri, ta byla boží!