Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355044/mid_cas-opovrzeni-YUk-355044.jpg
5
4335
4335
Druhá část ságy o Zaklínači. Příběh běží dál paralelně v několika liniích – Nejdůležitější je samozřejmě Ciri a to, co znamená pro osud světa. Nezanedbatelnou částí je také politická situace a události okolo války s Nilfgaardem, která se chystá každou chvíli vypuknout…
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1996 , LeonardoOriginální název:
Czas pogardy, 1995
více info...
Přidat komentář
Zatimco predchozi Krev elfu pusobila jako lehce pomalejsi uvod do cele sagy, Cas opovrzeni se konecne rozjizdi na 100%. Ackoliv hlavni postava ma byt Geralt, tady ma hlavni slovo jednoznacne Ciri, coz me prekvapive bavi jeste vic. Deni ve meste je zabavne, putovani pousti vtahujici, zaver super a vubec cela legenda okolo Falky starsi krve je dokonale atmosfericka az mraziva. Zatim moje nejoblibenejsi zaklinacska kniha. 9/10
Některé pasáže skvělé (čarodějnický banket a následné dění), jiné trochu nudnější (politické rokování), závěr moc vydařený. Těším se na další díl.
Druhý díl příběhu o Geraltovi a Ciri je dle mého místy vláčnější, než byl první díl. Každopádně konec zajímavý a těším se na další díl.
Po skoro idylickom úvode príbeh potemnel a Geralt s Ciri narážajú na svet politických ambícii, je nutné učiniť ťažké rozhodnutia a čeliť neúprosnému osudu. Druhú časť ságy definujú udalosti na Thanedde, ktorými sa konečne začne hlavná zápletka. Tento diel sa mi aj napriek geniálne napísaným pasážam z Gors Velenu ("Ke vší smůle někdo neviditelný v davu dul jako pominutý na mosazný trombón. Rozhodně to nebyl žádný hudebník." - o pár odsekov ďalej - "Trubač na trombón utichl. Pravděpodobně ho někdo zabil.") a z banketu kúzelníkov páčil o vlas menej ako prvý, lebo následné trampoty Ciri už neboli tak záživné (a zábavné). Figúrky na šachovnici sú ale rozostavené, hra sa začína. 9/10
Po druhém čtení s odstupem jedenácti let, musím... (promiňte mi stejný začátek u všech dílů celé ságy)
... říct, že jsem se neskutečně bavila. Banket na Thaneddu mi připomínal klasické plesy ve městě, kdy se všechny ženy bez výjimky očumují a komentují všechno, co můžou i na co nemají absolutně nárok. Výborný! Poplatný! Vtipný!
Ve druhém díle ságy nechyběla akce, napětí a humor. A Ciri, chuděrka maličká, asi i díky Potkanům předčasně vyspělá Ciri, má stále nárok na svoje povrchní vnímání skutečnosti, že se ocitla sama.
Milion jmen, milion příběhů, politický background, konspirace a všemožná spiknutí i těch, do nichž by to člověk nejméně řekl - jo, to je přesně to, co se v Času opovržení děje.
Konversace Geralta a Vilgefortze.
... "Příroda nezná pojem filosofie, Geralte z Rivie. Tak jen lidé nazvali svoje ubohé a směšné pokusy o pochopení přírody. A výsledky těch pokusů označují za vědu. Je to jako kdyby tuřín hloubal nad příčinami a důsledky své existence. Výsledek by mohl nazvat odvěkou a tajemnou Rozepří bulvy a natě a déšť, dejme tomu, Nevysvětlitelnou mocí tvoření. My, čarodějové, neztrácíme čas hádáním, co je příroda. My to víme, neboť my sami jsme její součástí."...
... "Opustil jsem ji," navázal po chvíli, "ale nemohl jsem žít v prázdnotě, do níž jsem upadl. Pochopil jsem, že tu prázdnotu nezpůsobuje to, že mi schází ta žena, nýbrž to, že mi schází ten pocit. Paradox, že? Nemusím to doufám dále rozvádět, jistě se domýšlíš, kam to dospělo. Stal jsem se čarodějem. Z nenávisti. A teprve tehdy jsem pochopil, jak jsem byl hloupý. Pletl jsem si vesmír s hvězdami odrážejícími se na vodní hladině."...
Vynikající kniha. Nebudu ji srovnávat s prvním dílem. Postačí říct, že kvalita neklesá. Člověk se dále noří do kouzelného světa a více poznává život čarodějek a mágů. Děj je plný zvratů, politických pletich a soubojů na smrt. V tom všem se nakonec rozdělí osudy všech našich hlavních hrdinů. Hurá do dalšího dílu.
První část mě bavila o hodně víc. Podrobné popisy soubojů mě nudí, to jsem jen přelítla. Bylo tam i pár pěkných pasáží, ale ten konec, SPOILER kdy Ciri skončila u Potkanů, mě sklamal. A to až tak, že nevím jestli budu číst další části.
Vynikající pokračování úžasné fantasy ságy. Příběh o Zaklínači už dávno není o sekání netvorů za pár drobných. Politika, zrady, konspirace, převraty, atentáty, vraždění, znásilňování, válka, narážení na kůl, aleje šibenic a nic menšího než osud světa. Na první pohled by se to mohlo zdát jako klišovitá kaše kdekterého příběhu, ale Sapkowski to píše - jedním slovem - mistrně. Tohle není běžné fantasy boje dobra proti zlu, tohle je příběh naší doby v jiných reáliích a tak může být kritika velmi otevřená, aniž by bylo zmíněno cokoliv konkrétního ze současného světa. Nejsem si zcela jistý, jestli se mýlím nebo ne, ale příměr nilfgaardského komořího „Válku všemu, co žije, požár všemu, co lze spálit“ se setsakramentsky podobá výroku krvežíznivého válečného štváče Henry Kissingera. Ten v roce 1969, než masivním a genocidním bombardováním Kambodže, kterým Američani dostali k moci Rudé Khméry a zemi uvrhli do doby kamenné, řekl: „Vše co létá na vše, co se hýbe.“ Já tedy tu paralelu vidím jasně. A to není jediná podobnost, tajné služby, provokace na hranicích pod falešnou vlajkou, banky a jejich financování válek, pogromy, rasová nenávist a genocida, a mohl bych pokračovat hodně dlouho - překlopím-li to dnešní doby, fungoval by příběh úplně stejně, smekám až k zemi a vrhám se nadrženě s pěnou u huby na Křest ohněm!
Jo a jednu malou výtku mám, nepřijde mi logické, že se Geralt, Yennefer a Ciri oslovují vlastními jmény, když cestují na zapřenou a jde po nich hromada zabijáků z celého světa. Falešná jména bych si domluvil hned zkraje, vždyť je slyší po cestě kdekdo u každé hospody…ale shovívavě tuto drobnost přehlížím, zážitek mi to zkazit nemohlo.
Druhý díl ságy v lecčem překonává ten první. Více intrik, více politiky, více čarodějů, více Yennefer. Pro mě nejlepší kniha ságy (přece jenom se mi zdá, že další díly laťku už výše pozvednout nedokázaly) a dění na Thaneddu je jedna z nejpoutavějších částí literární tvorby, co jsem kdy četl.
Méně vtipné, více krvavé pokračování. Malinko víc politiky oproti první části, ale překousl jsem to a jdu na další část.
Kapitolu třetí, tedy čarodějský banket, považuju za jednu z nejlepších pasáží celé zaklínačské ságy a moc ráda se k ní vracím. Také je dokladem toho, že autorův talent sahá mnohem dál než těsně k hranici klasického fantasy.
Řekl bych, že zatím nejslabší kniha z celé série Zaklínače ale nikoliv špatná. Měla pár míst, kde jsem nevěděl co čtu ale vynahradily to části jiné, kdy jsem ani nevěděl, že otáčím stránky. Po dlouhé době fantasy, která mě opravdu chytla. Konec knihy se mi líbil nejvíc a je to moc dobře připravené pro další pokračování.
Teprve až po přečtení druhého dílu mi vše "seplo". Zbytečně jsme si stěžovali na to, že Krev elfů je vlastně z velké části jen o Ciri, vždyť ona samotné je vlastně přeci tou....STOP. Konec spoilování.
Krev elfů je jakýmsi "úvodem, něčím, co si člověk musí přečíst, aby pochopil, něco, co se ale vždy táhne" (psáno s nadsázkou, zvláště v tomto případě:)) v porovnání s druhým dílem ságy. Bylo naivní myslet si, že hranici nápaditosti a svižnosti nelze posunout. Sapkowski tak rozehrál hru. Velmi vysokou. Takovou, kdy se nehledí na ztráty a na konci zvítězí jen jeden. A ačkoli vím, kdo vyhraje, velmi mne baví býti překvapována.
"Co víme o lásce? Láska je jako hruška. Hruška je sladká a má určitý tvar. Zkuste přesně definovat tvar hrušky." Marigold měl pravdu. Pouto, jež nelze zpřetrhat, láska, která nikdy nevyhasne....Zásluhou té male "zmije" (:)) se Geralt znovu potkává z Yen (tehdy mne napadalo, zda Sapkowski zná tak dobře ženy:)). A smrt kráčí ve stopách jak Ciri, tak Geralta. Takže zcela logicky a ne trochu nečekaně, vypukne po banketu čarodějů (mimochodem, iluze týkající se jídla jsou vážně pohoršující ;)), kam Yen Geralta jako svůj doprovod a svého přítele vezme, boj. Pak už to jde ráz naráz.
Ale my pokračujeme na cestě s Ciri, která se teleportuje z Tor Lara na poušť Korath. Tady si, podle mně, malinko Sapkowski ulítl (dobře, nefandím jednorožcům, můj problém vím:)), ale vše vyvážil svou "vypsaností". Napsat min. jednu kapitolu z pohledu dítěte tak, aby vás vtáhla do děje, fandili jste někomu, koho vlastně nemusíte a fascinovaně sledovali ohnivou Falku, to se jen tak nevidí.
A konec? Ciri mezi Potkanama. Ještě těžší náraz do reality, která se pak ukáže býti vlastně relativně příjemnou. Nicméně, i tak to bolí a studená voda otisky prstů už nikdy nesmyje. Ale samota je děsivější. Nic nezbylo. Jen nenávist a pomsta. Čas opovržení.
"Od krve máš ruce, Falko, od krve máš šat."
V Lyonesse pri pohlade na dryádu hrdina oslepol... ale Marigold nie a konské lejno pluje k moři... Marigolde, Marigolde, ach jaj
"Čtyřka" uhání zběsilým tempem, jeden zvrat za druhým, nedá se věřit nikomu. S Geraltem moc času nestrávíme ale zase si to vynahradíme u nádherné scény, když se konečně v klidu setká s Yennefer ;-) Depresivní konec je ta správná návnada na další díl.
Příběhové zvraty. Pasáže, od kterých se nedá jen tak odtrhnout. Příběh, jak má být. Moc líbilo.
Štítky knihy
magie polská literatura zaklínači
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
První díl mě přivedl do fantastické extáze, druhý ve mně budí pocit, že napětím brzy exploduji. Druhá část ságy o Zaklínači nastoluje mnoho nezodpovězených otázek, která čtenáře nutí, aby - pokud ne možno okamžitě - tak v nejbližší možné době chňapl po třetím díle a přečetl ho jedním dechem, což je přesně můj případ, protože některé otázky mi asi nedají spát... Co se stalo s Yennefer, na čí straně vlastně byla? Půjde Ciri skutečně ve šlépějích Falky? Setká se ještě někdy s Geraltem - a bude ho vůbec brát ještě jako svého bližního, nebo jako svého nepřítele? No, nebudu tu zbytečně tlachat a jdu číst třetí díl.