Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355044/mid_cas-opovrzeni-YUk-355044.jpg
5
4335
4335
Druhá část ságy o Zaklínači. Příběh běží dál paralelně v několika liniích – Nejdůležitější je samozřejmě Ciri a to, co znamená pro osud světa. Nezanedbatelnou částí je také politická situace a události okolo války s Nilfgaardem, která se chystá každou chvíli vypuknout…
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1996 , LeonardoOriginální název:
Czas pogardy, 1995
více info...
Přidat komentář
Příběh Geralta, Yennefer a Ciri ale i mnoha dalších pokračuje. Do popředí se dostávají různé mocenské a politické cíle a spory a naši hrdinové jsou do tohoto chaosu plného lží vrženi. Bohužel se jim nepodaří zůstat pohromadě, jsou nepříznivými okolnostmi rozděleni a musí se protloukat sami. Jsem zvědava na pokračování.
O dost akčnější než předchozí díl. Většinu knihy se buď bojuje nebo politikaří. Bohužel jsem se v těch intrikách čarodějů trochu ztrácela a to výsledný dojem o něco sráží. Překvapivě nejzábavnější a nejzajímavější pro mě byla předposlední kapitola o Ciri a jejím putování pouští.
No to co prožívá Ciri, Yennefer a Geralt je chvílemi až zarážející, když si člověk představí, proti čemu a proti komu stojí, s čím vším se musejí potýkat a řešit a ve finále to je téměř marný boj se zlem.
PS: Když už jsem se dopracovala až ke čtvrtému dílu tak moc nechápu, jak je to v seriálu. Proč tam z 50% děj z knih není ani slůvkem zmíněn a proč je z 50% děj úplně pozměněn? Jako vím, že tvůrci říkali, že to nebude přesně podle knih a že si něco poupraví, ale upravovali to podle mě hodně špatným směrem.
Tak v minulém díle jsem se trošku ztrácela, ale tady mi příslušnost čarodějů k jednotlivým vládcům dala zabrat ještě víc. Ono to nakonec nebylo až tak zásadní, ale ... No nic, sněm skončil, jak skončil, a kniha pokračovala dál. Četlo se mi to hezky a pokračuji dalším dílem.
Nejhorší díl série. Fakt obrovské zklamání. Pokud můžete, zvolte audioknihu. Bez ní bych to nikdy nedočetla.
Do banketu čarodějů to vypadalo slibně, a pak? Ani nedovedu shrnout, o čem že to bylo. Vlastně jsem ani nepochopila, kdo s kým a proč ve válce bojoval. No, škoda. Na další díl nesáhnu asi pěkně dlouho.
2/5 *
Mám občas pocit, že už nikdy nebudu chtít poslouchat při výtvarné práci, mytí nádobí a před usínáním nic jiného než Zaklínače v provedení Martina Fingera. Zkrátka moc jsem si tento poslech oblíbila a doporučuju ho všem. K příběhu bych snad řekla jen to, že oproti prvním dvěma povídkovým dílům se můj pohled na zaklínačův svět změnil. Už to není jen o zabíjení příšer. Vlastně se nám tu i přes původní Geraltův nezájem dost zamotala politika a osud světa. Zajímavé je také to, že můj původní plán vypadal tak, že si nejprve "přečtu" všechny knihy a pak se vrhnu na Divoký hon. Ale vzhledem k tomu, že do hry vstoupil seriál, získávám informace o světě, který vytvořil Sapkowski, ze třech různých zdrojů zároveň. Sice si v poslechu knih pořád udržuju malý náskok, ale vše je tak jaksi komplexnější a intenzivnější, z nahodilých spojlerů si vůbec nic nedělám.
Geralta opět pomálu a když už, tak buď myslí na Ciri nebo slintá nad Yennefer. Co na tý semetrice vidí?! No dívčí románek hadr. Ale ságu dočtu ze zvědavosti. Literárně se mi na tomhle dílu líbilo retrospektivní vyprávění různých postav. Celkově se ale bohužel musím přiznat spíš ke zklamanosti, ale to tak bývá, když se na něco dlouho těšíte... Uvidíme, jak se to ješte vyvrbí.
V některých částech jsem se trochu ztrácela, kdo je kdo a proč ten s tím. Ale. Geralt to vždycky zachrání. A navíc popisy soubojů - palec nahoru. A konec této knihy velkým překvapením.
Jako všem předchozím knihám musím vytknout absenci mapy všech těch království a shrnutí postav. Hry o trůny obě věci mají. Asi i proto mi vždy přišly jasné a čitelné. Tady mám velký problém se orientovat.
Nebýt určitého kouzla Zaklínače dal bych tři hvězdy.
70% - Na rozdíl od některých předešlých částí ságy o zaklínači Geraltovi tato působí víc propojeně jako jeden fantasy román, tedy žádné jen volně navazující povídky. Opět se setkáváme s Geraltem, jeho milovanou čarodějkou Yennefer, bývalou princeznou Ciri a občas i s neodolatelným trubadúrem Marigoldem. Musím říct, že mi zde dost chybělo to, co jsem milovala na prvních dílech - ty humorné vsuvky a hlášky, kdy postavy z éry podobající se středověku působily tak moc současně, a zejména pak ty četné odkazy na známé pohádky, pověsti a legendy. Toto už je nefalšovaná středověká politicko-válečná fantasy, která začíná ještě tak docela zajímavě velkým banketem čarodějů, ovšem pak se začnou všichni tak nějak vzájemně zrazovat, věznit a vraždit, vypukne válka a přiznám se, že mě ani moc nebavilo udržovat pozornost, kdo je kdo, kdo je s kým, kdo koho zradil a kdo je proti komu. Na konci to dost podstatně zachránila pasáž, v níž je Ciri odkázaná sama na sebe a putuje spalujícím horkem přes Plotnu, to bylo vážně skvělé, kéž by byla taková celá kniha, protože tam mi ty zdlouhavé a vysoce podrobné popisy každého pohybu bojujícího člověka přijdou na místě (a ještě k tomu ta vnitřní psychologie boje se sebou samým v situaci, která vypadá úplně bezvýchodně!) - ale číst si po padesáté na padesáti stranách, kdo jak vzal do ruky meč, jak se s ním ohnal a kam dotyčného protivníka trefil, to zas pro mě tak zábavné není.
(SPOILER) Další navazující kniha ze série Zaklínače. Tato konkrétní mě bavila o něco méně, zde už docházelo více k politikaření než-li pouze o akce a boj. Vím že i politika ve světě Zaklínače hraje velkou a důležitou roli ale já mám raději akce, boj a krev. Uvidíme jak sága bude pokračovat
Audiokniha a velká spokojenost!
Příběh mě fakt moc bavil a zpříjemnil mi nejednu chvilku. Už jsem se pustila do pokračování a s klidným srdcem mohu doporučit. Je to sice mnohdy velmi krvavá pohádka, ale perfektně čistí hlavu :)
Kdyby nebylo závěrečné putování Ciri přes Plotnu přesně tak skvělé, jak bych si představovala, že by měl být celý příběh vyprávěn, dala bych o hvězdu méně...
Opět mě zklamaly zdlouhavé dialogy, z kterých si čtenář obtížně musí vybírat, jaké informace jsou pro příběh zrovna důležité, navíc neustále politikaření a nekonečné zmiňování nových jmen, u kterých člověk neví, zda je to zrovna velmi důležitá postava nebo nějaká naprosto nedůležitá, která už nikdy zmíněna znovu nebude...
Jen díky závěrečné části jsem uvolila, že si někdy přečtu další díl.. ale teď si musím dát pauzu :)
Tak já se teda přiznávám... Moje cesta světem zaklínače začala první řadou seriálu... Poté jsem se pustila do třetího dílů herní série a až teprve poté se dostala ke čtení.
Knihy jsou skvělé. Samotné příběhy Geralta a Ciri se mi líbí asi o něco více než samotné povídky.
Vzala jsem to z opačného konce, ale to vůbec nevadí, protože jak se říká "to nejlepší na konec". :-)
Bavilo, veľmi. Mám však trochu guláš z toho, ktoré mená stoja za zapamätanie a ktoré nie.
+ Úvodní kapitoly, včetně příběhu posla a následně návštěvy u Codringhera a Fenna
+ Závěrečné putování Plotnou se správně zaklínačskými monstry
+ Rozpletení některých dříve nadhozených tajemství
+ Bratrská pomoc kombinovaná s dělením země (s hranicí na řece), v Polsku ví...
- Upovídané a dějově zmatenější přeskakující kapitoly, děj se mi zdá jakýsi náhodný
- Zásadní nedostatek Geraltovy klasické "zaklínačoviny"
- Ani Čas opovržení nemá svůj opravdový konec
- Ciri se stává podobně "otravnou" jako Arya Stark v pozdějších knihách Her o trůny
A vzhledem k tomu, že předchozí Krev elfů ode mě dostala podmíněně 4 hvězdičky, Čas opovržení už tedy 3. Mé nadšení poněkud chladne.
Jediné, co bych knize vytkla je to, že jsem se občas ztrácela v postavách.. objevovalo se zde mnoho nových postav, takže bylo občas těžké se v tom vyznat.. obzvlášť pak v tom, kdo vlastně s kým válčí a proč. Nicméně i přesto musím hodnotit plným počtem, jelikož jsem příběh hltala od začátku do konce a nebyla jediná část v knize, která by mě nebavila.
Štítky knihy
magie polská literatura zaklínači
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Druhý román opouští "zaklínačskou" linku a stále více se začíná podobat Hrám o trůny. Velká politika králů, čarodějů i různých lokálních postaviček rámuje příběhové pozadí, na kterém se začínají osudy hlavních postav stále více rozcházet. Na jednu stranu mě vytrácející se kouzlo dřívějších zaklínačských knih mrzí, na druhé nemohu říci, že by mě nový směr příběhu nebavil. Jednak politické hrátky a machinace mě docela baví, druhak si myslím, že Sapkowski rozehrál tuto hru velmi dobře, srozumitelně a logicky. Navíc kniha rozumně kombinuje akční a spíše mluvící pasáže, různá zajímavá místa i postavy, takže jsem neměl pocit monotónnosti. Závěrečná silná pasáž s Ciri navíc dodala knize zcela novou dynamiku a mě i přesvědčila, že mám dát nakonec plné hodnocení.