Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221437/mid_zaklinac-v-krest-ohnem-uth-221437.jpg
5
4067
4067
Císař Emhyr chystá svatbu - po sňatku s princeznou Cirillou se stane nejen vládcem Citry, ale podle věštby také pánem celého Severu. Že to s oním plánem nebude tak jednoduché, císař zjistí téměř okamžitě - někdo mu podstrčil dvojnici. Přestože se snaží své odhalení utajit a pokračuje v přípravách sňatku, pravdu nakonec zjistí nejen Dijkstrova tajná služba, ale i společenství čarodějek, jež se rozhodly, že osud světa konečně vezmou do svých rukou. Jen Geralt o podvržené princezně netuší nic. Rozhodne se, že vyrazí do Nilfgaardu a Ciri osvobodí. Aby se však dostal k ústí Jarugy, musí projít územím, na němž zuří válka. A jak se zdá, nemůže si být jist svým životem ani před vojáky útočícího Nilfgaardu, ani před jednotkami obránců, a tím méně před záškodnickými komandy Veverek...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2014
,
Leonardo
Originální název:
Chrzest ognia, 1996
více info...
Přidat komentář
Za mě zatím nejlepší díl. Nehorázně jsem si čtení užila. Oblíbila jsem si celou partu. Geralt mě prostě baví! Také se mi hodně líbily chvíle se Zoltanem a jeho partou. U jeho hlášek jsem se ohromně pobavila. A konec úplně luxusní. Přítel nemohl pochopit, co je na tom tak vtipného. Ať žije Geralt z Rivie! :)
Opět Geralt se svým dobrodružstvím nezklamal. Příjemné čtení a konec je třešnička na dortu. :)
Křest ohněm je pro mě neoficiálním vrcholem celé ságy. Na první pohled možná poněkud paradoxně, protože Sapkowski jako by v polovině vyprávění sundal nohu z plynového pedálu a ponechal ději volnější tempo. Klíčové ingredience předchozích dílů jako proroctví Starší krve, mocenské intriky panovníků, politikaření nadutého čarodějstva i Ciriina frackovitá puberta ustupují do pozadí a místo nich přichází na scénu nefalšovaná zaklínačská road movie – a je to osvěžující změna. Cíl Geraltovy soukromé křížové výpravy je přitom zdánlivě prostý a přímý jako dřevec kopí: na jih, za Jarugu, a proti vůli bohů, osudu i vladařů vysvobodit nebohou Ciri z nilfgaardských spárů. Leč stejně jako v životě, nic není tak snadné, jak se na první pohled zdá. A pro čtenáře je to jenom dobře.
Třebaže je tempo putování Geralta a spol. k zaklínačovu rozčarování velmi pozvolné, originální a notně nesourodé personální složení jeho výpravy se stará o to, že na stránkách se ani náhodou nerozhostí nuda. Naopak. Ránami na těle i na duši zatrpklý zaklínač pronásledovaný zlověstnými sny; nepraktický a užvaněný šumař; hubatá a rázná kuběna s lukem; paličatý Nilfgaarďan, jenž se zarputilostí hodné lepší věci popírá, že je Nilfgaarďanem; záhadami opředený intelektuál Regis s iritujícím zvykem zodpovídat otázky ještě dříve, než jsou položeny. V neposlední řadě nelze přehlédnout (či spíše přeslechnout) partu ogarů Zoltana Chivaye, která nejde pro sprosté slovo nebo ránu klackem po kebuli daleko – zkrátka družinka k pohledání. Krom toho jim v cestě stojí válkou zachvácené Záříčí a s ním řada více i méně nepředvídatelných nástrah: s ohněm v zádech postupující nilfgaardská armáda, mstící se Veverky, plundrující marodéři, sem tam nějaký netvor, zubožení utečenci a také skupina pověrčivých vesničanů, která se snaží dopadnout zlopověstného vampýra a následně trhnout majlant na úrazu svého druha. O napětí a geniální dialogy tak není nouze. A je docela jedno, zda se do vyšperkovaných debat zapojuje přemoudřelý vševěd Regis, neodbytný mluvka Marigold, cynik Geralt, intelektuálně přímočará Milwa, či samorostlý filosof a nepolepšitelný altruista Zoltan za přizvukování svého papoucha s proříznutým zobákem.
Úžasná odysea s perfektně ironickým vyústěním! Dal bych šest hvězdiček, kdyby to šlo. A zároveň by mě ani trochu nemrzelo, kdyby Sapkowski utl ságu už s koncem Křestu ohně.
Opět krásná kniha. Co dodat, snad jen to, že mě tentokrát pobavil konec knížky, kde byl Geralt z Rivie pasován na Geralta z Rivie...
Tenhle díl mě první polovinu moc nechytal,ale pak se to hezky rozjelo. Na předchozí knihu však rozhodně nemá.
Zaklínač-serie, kterou budete číst dokud vás bolavé oči nepřinutí jít spát a když dočtete celou sérii jste s prominutím nasraní,protože vás čeká nudná realita
Každá kniha je lepší než ta předchozí. Čtivější, napínavější... Jen ten Marigold mi už leze krkem... :-)
Prozatím nejlepší románový Zaklínač. Takřka tolkienovský děj - putování v různorodé kompanii - se pro změnu soustředí kolem Geralta, což je příjemná změna. Vyvážené dialogy a akce doprovází ucelené vyobrazení světa a válečného tažení Nilfgaardu. Finální bitva na mostu byla řádně epická, vážně tam chybělo už jen to, aby přiletěli orli.
Jaké je tvé jméno? Geralt od nikud.
Jaký je tvůj úkol? Najít svatý grál, který jsem ztratil a hledají jej úplně všichni a úplně všude. Čarodějky dobrodějky zakládají tajné společenství, které má vypátrat tento artefakt a vydobýt si tak s jeho pomocí vysokého postavení, zatímco náš slavný lamač dívčích srdcí, zakládá pochybné společenstvo, které je promícháno mnohými roztodivnými lidskými individui, vlastně i nelidskými. A tak nějak vzniklo společenstvo prst... tedy společenstvo za osvobození svatého grálu z jeho prachbídného živoření s dalšími lidskými výkaly, které se nazývají potkani. Naše zmatená-bi společnice opět dokazuje jak je drsná a zmatená, ještě víc než kdy předtím.
Další knižní pokračování Zaklínače, mělo stálou knižní kvalitu jako ty předchozí. Upřímně mohu říct, že mě nejvíce bavili části o Potkanech a Falčino putování s nimi. Postupná proměna Ciri v to, co se z ní stává je opravdu zajímavá. Netradiční kumpánie Geralta na jeho cestě se mi líbila. Nově představené postavy jsou příjemné překvapení I mě potěšili části, kdy jsme se dozvěděli něco o Geraltově minulosti. Jako už standardně skvěle napsáná poslední kapitola a těším se na předposlední díl celé ságy.
Jestli onen Regis nebude po čertech velký klaďas. V tomto díle je opravdu velká porce pozornosti věnována právě postavám z Geraltovi marškumpanie, toho času putující k toku Jarugy s cílem, jak jinak než jasným, nalézt Ciri. Z té se nám zatím stává pěkné kvítko, zdá se mi a možná dobře, že skupina netuší jakou podobu na sebe děvčátko se smaragdovýma očima pomalu bere. Dokonce i koven pohledných čarodejnic nám odhaluje cosi ze svého tajemného plánu a tak nezbývá než se těšit, až nám o tom Marigold zapěje v příštím díle.
Moc se mi líbily nově představené postavy. V čele samozřejmě s Feldmaršálkem Dudou. I to, jak se titulní křest ohněm proplétá příběhem knihy.
Prvních 150 stran nad knihou visely 3 hvězdičky. Geralt a jeho družina šli, šli a šli, aby se na chvíli zastavili a pak zase šli. Místy jsem očekávala, že se k nim připojí Cahir, děj nabere spád, dozvím se jeho příběh...a ne. On se tam vždy jen objevil, aby mu Geralt povyhrožoval a opět se ztratil. I když musím uznat, že přes pocit - nebo spíš skutečnost - že se děj nikam neposunuje, jsem si čtení užívala. Každé hluché místo totiž spraví trpaslík, ať už Zoltan nebo v jiných dílech Yarpen. Bod za sympatie získává také papoušek Feldmaršálek Dudu (Rrrrva mať!).
K mojí radosti se děj začne posouvat v místě, kdy se objeví Regis. Druhá půlka příběhu už má silnější dějovou linku, spád...a Geralt (i přes všechno brblání osamoceného romantického hrdiny) má bandu. Co se s ní stane, to se dozvím v dalším díle.
Takže nakonec 4 hvězdičky, to není vůbec špatné...a doufám, že příští díl bude ještě lepší a bude tam víc z Yennefer.
Na co se rozpakovat nad hodnocením. Geralt se mi dostal pod kůži a Sapkowski je úžasný vypravěč. Marigold příjemně obohacoval cestu svým vtipem a šarmem. Zamilovala jsem si také Regise a Cahira. Na druhou stranu mě méně bavily chvíle se Ciri.
O Geraltově putování by to bylo úmorné čtení, nebýt jeho pestrých společníků na cestě. Pro mě osobně je po opakovaném čtení celé ságy tenhle díl takřka jen dlouhé překlenutí k tomu následujícímu. Pasáže s altruistou Zoltanem (a Feldmaršálkem Dudou), s charismatickým Regisem, přímou Milwou a vážným Cahirem si ale vždy ráda přečtu znovu. Marigold chybět nesmí, to dá rozum. :-)
Jedna z věcí, kterou ve fantasy žánru nemám rád, jsou hrdinské road movie. Jen místo aut či motorek se používají koně. Ukrutně namáhavé putování, které děj prakticky nikam neposunuje. Samozřejmě se nemohu ubránit dojmu, že tragikomičnost děje je autorův záměr. Až by někoho mohlo napadnout, že ztrapňuje či paroduje fantasy ještě víc než třeba Pratchett.
Hlavní dějová linka se týká putování Geraltovy družiny a osud Ciri s Potkany výrazně ustupuje. Průběh putování Sapkowski přerušuje vytvářením nových dějových linek, ze kterých začínáme zjišťovat skutečné důvody zájmu o Ciri. Zhruba do poloviny jsem byl přesvědčen, že dám knize pouhé 3 hvězdy, protože putování válečným územím bylo únavné a zdlouhavé. K závěru se však kniha zlepšuje jak Sapkowski přestává parodovat road movie a vrací se k hlavní zápletce ságy.
Tento díl na mě nepůsobil výrazně akčně nebo napínavě, ale už tak temná atmosféra se dále zhoršuje. Kam jsou lidé toužící po moci schopni zajít? Dijkstra zjišťuje, že daleko. Sapkowski popisuje válečný střet se vším všudy a tak se vyplňuje dávné proroctví. Z Geraltova putování se stává křest ohněm. Kniha je nejdříve pauzou v sáze a od poloviny úvodem do ještě temnějšího děje. Konečnému dojmu opět pomáhá výborná středověká atmosféra, kvůli které máte chuť odpustit Sapkowskému všechny literární prohřešky. Fanoušci, kteří odpouští, si mohou k výslednému hodnocení přičíst 10%. Díky prodlevě v ději mě kniha přišla slabší než předchozí, ikdyž narozdíl od nich končí povedenou pointou. 85%
Ačkoliv jsem to četla dost dlouho, rozhodně to nebylo proto, že by mě Křest ohněm nebavil... Jen Sapkowskiho svět je natolik úžasně promyšlený a geniálně napsaný, že romány o (více či méně) Geraltovi se nedají jednoduše slupnout na jedno posezení. Zaklínač se musí vychutnávat.
Mimochodem - úžasný závěr. Ze zaklínačovských románů zatím asi nejpůsobivější.
Štítky knihy
láska zaklínači fantasy zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Naprosto úžasně do detailu propracované dílo. Jediné, co bych vytkla jsou velmi dlouhé rozhovory, ale to je prostě styl Sapkowského a děj byl velmi stočený na Geralta. Ocenila bych víc příběh Ciri, ale to je pouze taková drobnost :)