Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30488/krest-ohnem-30488.jpg
5
4095
4095
Třetí část ságy o Zaklínači. Setkáváme se opět Geraltem, který si léčí zranění utrpěna na Thaneddu v tajemném lese Brokilonu u dryád. Do příběhu vstupují nové důležité postavy, o kterých byla v dřívějších knihách jen malá či žádná zmínka. Na prvním místě je to lučištnice Milwa. Dále pak rytíř Cahir a nakonec ještě postava nejtajemnější, upír Regis…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2002 , LeonardoOriginální název:
Chrzest ognia, 1996
více info...
Přidat komentář
Tak podľa mňa bol toto zatiaľ najlepší diel celej série!
Je pútavejší ako tie predošlé (a to už aj časti 1 - 4 boli vynikajúce!), pribúda množstvo postáv, ktoré som si nesmierne obľúbil (najviac u mňa zabodovali trpaslíci, upír Emiel Regis a po predchádzajúcej časti sa mi už naozaj zapáčila aj lukostrelkyňa Milwa), ale najviac na mňa zapôsobilo niečo úplne iné ocitáme sa priamo v boji, v prvej línii a tým pádom sledujeme vojnu v priamom prenose... No, a tá atmosféra je jednoducho geniálna!
Putovanie Geraltovej skupiny bolo pre mňa mimoriadne zaujímavé a vychutnával som si každú jednu stránku. A takýmto štýlom kniha dospeje až k záveru, ktorý je pre mňa jednou z najepickejších knižných scén, s ktorými som doteraz mal tú česť.
Tá bitka na moste je veľkolepá, nechýba tam akcia a Geralt si kradne pre seba každý jeden moment...
"A tak se stalo, že jeden zaklínač a jeden Nilfgaarďan divoce vykřikli, zamávali meči a vrhli se vpřed v ústrety společným nepřátelům do nerovného boje. Dva spolubojovníci, dva druhové. To byl jejich křest ohněm..."
Túto časť si jednoducho neviem vynachváliť, dávam zaslúžených 100 %
Třetí díl Zaklínačské ságy je první Sapkowského kniha kterou jsem kdy četl - myslím že třetí vydání z roku 2002. Do teď považuji Křest ohněm za můj nejoblíbenější díl, a druhý nejlepší celkově (po Času opovržení). Kniha se skvěle čte, postavy jsou propracované a zapamatovatelné, dialogy (hlavně mezi Geraltem a jeho partou) jsou výborné, a k hodnocení musím přičíst i krásné ilustrace Jany Komárkové.
Zatím nejlepší díl, když nepočítám povídky. Čas s Geraltem a jeho roztodivnou kompanií rychle utekl. Na konci knihy mi bylo líto, že svět Zaklínače musím zase na chvíli opustit, což považuju za známku povedené fantasy. Vůbec nevadilo, že Ciri a Yennefer dostaly mnohem menší prostor, nové postavy okolo Geralta jsou vtipné a rozhodně ne ploché. Zápletka s upírem a vaření polévky patří k nejzajímavějším momentům celé série. Jelikož na Kontinentu zuří válka, najdeme tu několik hlubokých a v dnešní době velmi aktuálních myšlenek. Třeba že válka ze všeho nejvíc připomíná hořící bordel.
Gerald, Ciri a Yennefer jsou rozděleni a každý z nich se musí popasovat s nástrahami svého dalšího putování. Ke Geraldovi, který se snaží Ciri najít a zachránit, se postupně přidají bojovnice Milwa, Marigold, skupinka potřeštěných trpaslíků se srdcem na pravém místě, "nepřítel" Cahir a nakonec tajemná postava lékárníka/upíra Regise.
Za mě asi zatím nejlepší díl, líbil se mi mnohem víc než čtvrtý. Příběh měl spád a dobře se to četlo, nepřibývalo už tolik postav, takže se v tom člověk dobře vyznal. V knížce se také rozebírají témata, která se řeší i v našem světě, takže je tam plno zajímavých myšlenek a postojů. Bavilo mě, že se opět dostal do popředí zase trochu Geralt a nebylo to celé pouze o Ciri.
Ciri se (k mé radosti, přiznávám, není to má nejoblíbenější postava) odsouvá na pozadí a do popředí se dostává formující se (zcela famózní) D&D / RPG skupinka tvořená jednou lepší postavou než druhou. Partička putuje, charaktery dostávají prostor se projevit, něco se popije, někdo se zachrání, někdo umře, jak už to tak v dračáku chodí. V závěru se i trocha té politiky uplete a na nějaké to ohánění se mečem a sekerou dojde, ale spíš než děj zaujme pestrobarevná plejáda figur a figurek.
Až mi bylo líto, že je ta, pro mě zábavná, část vyprávění u konce a je čas vrhnout se do temných vod. Z prvního čtení posledních dvou dílů si pamatuju jen to, jak zoufale mě nebavily a jak blbý mi přišel úplný závěr, je čas zrevidovat názor.
Audiokniha: Opäť skvelý diel a skvelý Martin Finger. V tejto časti si dostatočne užijeme Geralta, trochu Ciri a bohužiaľ skoro vôbec Yennefer. Spoznáme nejaké nové postavy, z ktorých ma najviac bavil Regis, ten bol skvelý. Tento diel bol vtipný, občas som sa trochu strácala v politike, ale na kvalite príbehu sa to neodrazilo.
Tenhle díl mě zas tolik nebavil jako ty předešlé. Do první poloviny jsem se nedokázala pořádně začíst, ale od té druhé to šlo jako po másle. Každopádně se těším na další :)
(SPOILER)
Celkově pátý díl Zaklínače a třetí díl románové ságy je trochu jiný než dva předchozí a utekl mi možná nejrychleji (nechci psát, že se mi líbil nejvíc, ale děj mě asi nejvíc pohltil). Možná je to tím, že až na minimum odboček k Ciri, Yennefer či Dijkstrovi sledujeme kontinualně Geralta a kolem něj vytvořenou skupinu putující lesem kolem řeky ze západu na východ a na jih.
Místy je to neuvěřitelně komické (ona sama ta skupina je komická - zabiják strašidel, šumař, vampejr, pár sprostých trpaslíků, ženská s outěžkem, Nielfgarťan, co tvrdí, že není Nielfgarťan). To když třeba vaří polévku nebo je Geralt pasován na rytíře. Současně je to ale velmi smutné, tragické až beznadějné. A také plné dobrých dialogů a silných myšlenek. Ono když se snažíte někam dostat a kolem vás zuří válka, tak to tak možná může vyplynout. Marigoldovými slovy totiž válka navzdory všem plánům a organizaci vždy nejvíc připomíná hořící bordel.
(SPOILER)
Pokračujeme rovnou tam, kde jsme minule skončili. Ciri s partou lapků, Yennefer řeší politiku a Geralt, rytíř z Rivie, putuje na Jih.
Sousta vtipných momentů a dialogů, nejvíc mě bavil Regis a závěr knihy.
Zaklínač takřka nepotřebuje komentář. Nechybí spousta skvělých sympatických i méně sympatických postav, vtipná ironie, místy možná trochu přebývá politiky, což je zajisté záležitostí vkusu.
Výjimečně jsem tento díl poslouchala jako audio a smekám klobouk před panem Martinem Fingerem. Odvedl opravdu dokonalou práci a mohu vřele doporučit. Pokud jsou někomu proti srsti dlouhé kapitoly, audio je skvělým řešením. Text je více rozkouskován a při poslechu se opravdu nebudete nudit. Jde o nejlépe načtenou knihu, se kterou jsem zatím měla čest.
Nevím proč, ale nebyla jsem schopná se začíst. Možná je to minimem scén se Ciri a nedostatkem Yennefer, ale něco mi tu prostě chybělo. Taky 50-ti stránkové kapitoly?! - ty budou jednoumooje smrt.
Tento díl mě ze série zatím pohltil nejméně, ale pořád si zaslouží plný počet :) Zaklínač je série chytlavá, ale pořád čekám na ten wow efekt.
Na konci jsem byla hrdá jako by to bylo moje dítě :D
Ale přeci jen tam bylo trochu moc řečí a politikaření a chvílemi mám u Zaklínače pocit, že jsem na enviromentální nebo sociologické besedě, a to je někdy trochu unavující.
Zatím nejlepší díl a nejenom díky Regisovi, který je jednou z nejzajímavějších a nejsympatištějších postav ze světa Zaklínače. Bylo víc Geralta i víc akce. Svět je neuvěřitelně promyšlený, má skvělý humor i jedinečné postavy.
Pěkný popis sporu jihu ze severem. Klasické putovní dobrodružství Geralta a jeho kompanie. Příjemně mě potěšilo potkání s Regisem. Zápletka, zvraty - vše ok, jen na můj vkus místy trochu rozvláčnější.
Tak za mě 1⭐️ Zatím nejlepší díl , byla radost trávit s hrdiny ten čas …. Už jdu na další díl …
Uff, tak to bola pecka, za mňa zatiaľ najlepšia zo série! ️
Nemám absolútne čo vytknúť, Sapkowského štýl je nenahraditeľný.
Tenhle díl mě trochu zklamal. Nemůžu sice říct, že by mě Geraltovo putování úplně nudilo, ale už mi to přišlo dost dlouhé. Beru ovšem na vědomí, že události, které Geralta, Milvu a Marigolda po cestě potkaly, byly důležité pro příběh. Mnohem víc mě nadchlo setkání lóže a Ciriin rodokmen. Musela jsem se i párkrát vrátit, abych to přesně pochopila. Celkově vzato se mi tento díl líbil nejméně.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
75% - Zaklínač Geralt se u dryád vyléčil ze svých zranění a nyní putuje válkou sužovanou zemí, aby znovu našel Ciri, která se má údajně připravovat na politický sňatek, ovšem Geralt neví to, co ví čtenář po celou dobu, a sice že údajná princezna je falešná a Ciri ve skutečnosti patří k pochybné přepadové skupině Potkanů. A mezitím čarodějky osnují plán, jak opět nastolit moc magie. A Geralt z Rivie se možná stane skutečným Geraltem z Rivie...
Musím se přiznat, že zpočátku mě to putování s partou trpaslíků a povídání tak nějak o ničem příliš nebavilo, Ciri byla tak nějak mimo a ani čarodějnické pikle mi moc nesedly, ale zhruba v půlce knížky došlo k mnohým zvratům, děj se řádně rozjel a ve skupině tvořené kromě Geralta a Marigolda například lučištnicí Milwou, pochybným ano/ne Nilfgaarďanem Cahirem a upírem Regisem (který se rychle stal mým jednoznačným favoritem mezi upíry, kam se hrabe celá Stmívací sága) začalo být místy řádně veselo. Rozhovory se zaseklým Geraltem byly vtipné a akce nápadité. Série si pořád drží vysokou úroveň, byť ty odkazy k lidovým pohádkám z prvních dílů mi asi nepřestanou chybět.
---
Trpaslík Zoltan o lidech: "Když je hlad, nedělíte se o žrádlo, ale sežerete slabé. Něco takého sa može osvědčit ve vlčí smečce, poněváč to pomože přežít najsilnějším, enemže u vaší rozumnej rasy přežijú a do čela se proderú ti najhorší zkurvenci."
---
"Družina hrdinů," chytil se Geralt za hlavu. "Druhové ve zbrani. Šumař s loutnou. Hubatá polodryáda. Vampýr, kterému táhne na padesátý křížek. A mizerný Nilfgaarďan, který se hádá, že není Nilfgaarďan..."
"A v čele družiny zaklínač, který se nedokáže k ničemu rozhoupat," doplnil Regis. "Doporučuji cestovat inkognito, abychom nepůsobili nemístné pozdvižení."
"A nebyli všem pro smích," dodala Milwa.