Rónin
Rafal Jaki
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510038/bmid_zaklinac-ronin-iTN-510038.jpg
3
89
89
Originální manga ze světa Zaklínače! V novém světě inspirovaném japonským historickým obdobím Edo čelí Geralt obtížným morálním rozhodnutím a střetne se v boji s různými duchy zvanými jókai, démony zvanými oni a jinými tvory z japonských mýtů. Každé setkání je vodítkem v jeho zoufalém pátrání po tajemném přízraku sněžné ženy zvané juki onna, která je klíčem k osobě, kterou se Geralt snaží nalézt. Ovšem hledání nebude vůbec snadné... celý text
Přidat komentář
Byl jsem obezřetný, s mangou se pořád tak trochu seznamuji a ukázky na mě kdovíjak nezapůsobily. O to větší bylo mé překvapení, když jsem se do Rónina začetl a zjistil, že právě kresba je velmi důležitá a vytváří snad více než polovinu atmosféry. Příběh totiž bohužel nijak oslnivý není, je to něco, co fandové Zaklínače viděli, četli, hráli mockrát, a navíc to není ukončené. To mě mrzelo, víc nic.
Prvně musím podotknout, že mě mrzí, že se Zaklínač: Rónin setkal se spíše vlažnými ohlasy, které si dle mého názoru tak úplně nezaslouží.
Příběh nás uvádí rovnou do akce - Geralt, Rónin, samuraj bez pána, pátrá po záhadné Juki Onně, sněžné ženě, která svým nádherným vzhledem ráda svádí poutníky na zcestí. Něco mu totiž sebrala, a on to hodlá získat zpět. Po cestě se ovšem setkává s mnoha dalšími jókai, například vodními kappami, nádherným drakem tatsuem nebo nebeským psem tenguem. Jak už jsme však u Geralta zvyklí, pokud shledá, že je daný tvor menším nebezpečím než lidé, kteří se ho chtějí zbavit, raději se do sporu nevměšuje.
Hlavním kritériem, které pro mě určuje, zda je konkrétní příběh ze zaklínačského univerza povedený či nikoliv, je jeho atmosféra. Musím u jeho čtení, hraní či sledování mít onen stejný, melancholicky osamělý pocit, jako u původní knižní série. Pokud se to autorům podaří, pak je zpola vyhráno. A musím říct, že tomuto komiksu se to podařilo stokrát lépe, než seriálovému paskvilu, který vytvořil Netflix, ale také lépe než některým předchozím komiksům s Geraltem v hlavní roli.
Jistě, jedná se o úvodní díl série, proto zde není příliš prostoru pro rozvinutí komplexnějšího příběhu, ale myslím, že to nebývá zvykem u žádného komiksu, pokud se tedy zrovna nejedná o ságu vycházející v průběhu desetiletí.
Kresba je velmi specifická, použité barevné schéma je velmi jemné, melancholicky mdlé, což dle mého názoru příběh hezky dotváří. Kresba se nejspíš nebude líbit každému, každopádně mě poměrně sedla, byla přehledná, neztrácela jsem se v ději ani v tom, co jednotlivá okénka zobrazují. A ačkoliv nemá komiks obvyklé rozměry mangy, nepřipadalo mi to na škodu.
Jediné, co mě v některých místech rušilo, byl překlad. Nevím proč, ale některé věty mi připadaly kostrbaté, nedávaly mi smysl. Naštěstí tam, kde pokulhával text pomohlo právě grafické zpracování.
Zároveň bych chtěla pochválit také krásné shrnutí podstatných informací o jednotlivých stvořeních, se kterými se Geralt setkává, a především také vysvětlení jejich funkce v příběhu.
Pokud si tedy chcete přečíst nový, neobvyklý příběh ze světa Zaklínače, a jste ochotni akceptovat fakt, že je tento hrdina z polských luhů a hájů naroubovaný na japonské prostředí, pak neváhejte a komiks Zaklínač: Ronin si pořiďte. Snad vám po něm, stejně jako mě, zůstanou příjemné pocity ze čtení, a nikoliv pachuť špatně odvedené práce...
Nepropracované ilustrace, které se snažily natáhnout nedostatečně propracované příběhy. Spíš Zaklínačovo putování slouží jen k předvedení japonských příšerek. Tj. nejlepší je vysvětlující přehled jednotlivých potvor na konci.
Krásná obálka, ale vevnitř už ilustrace moc neoslní. K tomu ještě slabší příběh, a dialogy to zabily úplně.
Tohle bylo... zajímavé, nevšední, originální, ale vlastně natolik jiné, že to úplně nesedí. Velký tenký formát a manga pravidla čtení se hodí, ale člověk si říká, jestli to bylo vážně potřeba. Celé to nepodporuje ani kresba, která je taková specifická a ne každému sedne. Příběh v prvním díle zatím dost o ničem, vůbec bych se nebránil tomu přidat pár kapitol. Otázkou je, zda autor bude nějak měnit Geraltovu osobnost podle japonské etiky a morálky a zatím to není moc vidět, nebo jestli to bude opravdu stejné, jen v jiném prostředí. těžko se to posuzuje, protože tam nebylo zase tolik momentů, a hlavně Geralt je celkově takový docela čestný. Dobrý začátek je celé to hezké prostředí a příšery vycházející z japonského folkloru. Autor je japonský folklorista, tak co bychom asi taky čekali. Nicméně příšery pro mě osobně opět trošku nezajímavé. A co je vrchol, nezajímavá je i celá ta hlavní zápletka... Geralt pátrá po Ciri a je to dost nuda. K nepochopení pak je, kdo je ta sněžná čarodějka, protože se tam vyskytne Eredin, ale v bestiáři je to popsané prostě jako zimní čarodějnice... Matoucí. Tak snad pokračování přinese nějakou příjemnou změnu.
Zaklínač v Japonsku je něco, co jsem ani nevěděla, že potřebuju, dokud jsem to nedostala. Velmi zajímavé dílo ve stylu mangy, které nám představí kompletně nový svět monster se starým známým.
Geralt má předem jasně daný cíl, ovšem to by nebyl on, aby mu osud neházel klacky pod nohy. Po cestě jej potká spoustu nástrah, se kterými si ale hravě poradí. Hodně se mi líbilo, že vždy problém vyřeší po svém, i když ho to dostane jen do dalších nesnází. Je zde hodně zapojena japonská mytologie, ale na konci můžeme najít bestiář, kde se o nestvůrách dozvíme více.
I když bych to u krátkého komiksu nečekala, samotná zápletka mě překvapila a věřím, že fanoušky i potěší, co vlastně Rónin zpracovává za příběh. Jediné, co mi příliš nesedlo, byla kresba.
Tohle dílo bych asi doporučila spíše těm, co o světě Zaklínače mají přehled, aby se zbytečně neochudili o zážitek.
-
za komiks děkuji @crew_komiks #spoluprace
Těšil jsem na Geralta v Japonsku. Ale něco tomu příběhu chybělo, aby mě úplně pohltil.
Nápad udělat z Geralata poztulného rónina není špatný, v podstatě i Usagi (hrdina komiksové série Usagi Yojimbo) se občas utkal s nějakou tou příšerou a že jich v Japonské mytologii je. Takže ten posun do Japonska je v pohodě. Problém je ovšem příběh. Ten je na rozdíl od příběhů ušatého rónina plytký a bez pořádné dějové linky. Geralt prostě jen pátrá po tajemné sněžné ženě. A kdyby to nebylo naznačeno v anotaci, ani by člověk nevěděl, proč ji hledá. To se čtenář dozví až na samém konci knihy. Mnohem zajímavější jsou ovšem příšery, se kterými se na své pouti utká, a jejichž informacemi nabytý bestiář najdeme na konci knihy. Rafal Jaki se tedy se scénářem moc nevytáhl. Naštěstí je tu ještě Hataya jehož kresba není úplně marná. Ale ve srovnání s prací Inko Ai Takita která ilustrovala komiks Manga Jókai: Děsivé pověsti z Japonska působí nevýrazně. Z celé knihy tak nejvíce zaujme krásná obálka a již výše zmíněný bestiář Mathewa Mayera.
Geralt se nám trochu zatoulal, tentokrát až do Japonska
Trochu jsem se toho bál, ale spojením zaklínačského světa a japonských mýtů vzniklo poměrně zajímavé okénko, do kterého se rád vrátím, ale pro příště by to chtělo zapracovat na příběhu, tohle byla jen taková hodně rychlá jednohubka, která japonskozaklínačský svět představila:)
Rónin
Upřímně jsem nad tímhle Zaklínačem pochyboval a říkal si, proč vlastně něco takového číst, když ho mám v klasických příbězích od Sapkowskiho, a že to bude spíš rehaš pro manga fanatiky. Naštěstí jsem se ale zase jednou rozhodl opustit pohodlí té omezené krabice v mé mysli a za jejími hranicemi se seznámil s parádní novou sérií!:)
V první řadě pochvala pro Crew za krásnou knihu. A tím myslím i fyzicky. Je to stejný formát jako např. Lazarus nebo Kingdom Come, tzn. brož s chlopněmi (u KC byl ještě přebal). Strašně příjemný materiál, nejradši bych ji nedal z ruky:)) Obálka od Jen Bartel je nádherná. Možná z ní na leckoho Geralt může působit trochu zženštile, ale to je jen umělecká stylizace. Uvnitř vypadá jinak, a je to ten samý tvrďák a řezník jako v Sapkowskiho originálu.
Co mi na první pohled vůbec nesedělo je Hatayova kresba. Po krátké chvíli jsem si zvyknul a dál jsem se jeho tvorbou vyloženě kochal. Ať už šlo o práci s krajinou a fantastickými tvory, nebo momenty, které by se neztratily ani v čistokrevném hororu. Geralt je stále tím zdánlivě sobeckým hrdinou, jenž však dokáže rozlišovat mezi dobrým a špatným a prokouknout, že skutečnými monstry jsou často lidé, kteří si ho najali na špinavou práci.
Propojení Geralta s japonskou mytologií funguje na jedničku. Potkáváme řadu úžasných či děsivých démonů a magických stvoření, která coby Evropané mnohdy nemusíme vůbec znát. Na mě nejvíc zapůsobil okřídlený nebeský pes Tengu během čtení povídky, kde vystupuje, už jsem najisto věděl, že jsem ztracen a v téhle sérii chci pokračovat:)) Vítaným bonusem je závěrečný detailní bestiář, kde se každé z bestií věnuje stránka textu vysvětlující její původ i roli, jíž sehrála v Róninovi.
Nemám co vytknout a vřele doporučuji také těm fanouškům Zaklínače, kteří se jinak manze vyhýbají.