Rónin
Rafal Jaki
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510038/bmid_zaklinac-ronin-iTN-510038.jpg
3
89
89
Originální manga ze světa Zaklínače! V novém světě inspirovaném japonským historickým obdobím Edo čelí Geralt obtížným morálním rozhodnutím a střetne se v boji s různými duchy zvanými jókai, démony zvanými oni a jinými tvory z japonských mýtů. Každé setkání je vodítkem v jeho zoufalém pátrání po tajemném přízraku sněžné ženy zvané juki onna, která je klíčem k osobě, kterou se Geralt snaží nalézt. Ovšem hledání nebude vůbec snadné... celý text
Přidat komentář
Po dočtení tohoto díla jsem jen seděl a tupě zíral do zdi. Než jsem se do čtení pustil, pročetl jsem i recenze, chtěl jsem najít odvahu, protože mi stále něco bránilo knihu do ruky vůbec vzít. Recenze však byly docela kladné, takže jsem usoudil, proti svému přesvědčení, že bych mohl nedejbohové o něco přijít, kdybych se do stránek mangy po vzoru ostatních také nevnořil.
Knihu jsem dočetl a nějakou dobu strávil v bolestném rozjímání. S hrůzou jsem si uvědomil, že pokud se tento příběh někomu líbil, pak se svět šeredně změnil, nebo jsem se snad změnil já sám? Už dávno jsem pochopil, že ze ságy a povídek o zaklínači Geraltovi se stalo něco vrcholně obludného, ale tohle? Pravda, i Netflix tomu všemu nasadil korunu a dost pochybuji, že by naši američtí přátelé Sapkowského vůbec četli, protože jinak by se nemohli dopustit těch neodpustitelných přešlapů, ale s ohledem na to, že oni ví vše nejlépe a od všech slovanských luhů a hájů mají klíče, nezbývá mi než pokrčit rameny a seriál prostě nesledovat.
Víte, vyrostl jsem na příbězích o zaklínačích z Kaer Morhen, během všech zkoušek mi po boku stál Geralt s Eskelem, klidný spánek střežil moudrý Vesemir a uštěpačný Lambert, snil jsem o vyjížďkách v sedle věrné Klepny a popíjel mandragovici s Regisem i trpaslíky. Se zatajeným dechem jsem sledoval statečnou Ciri, její vývoj, výcvik, třebaže mě trochu mrzelo, že v posledních částech ságy je to ona, kdo převzal vládu nad knihou.
Překousl jsem i PC hry, nevěřil jsem jim, ale dohrál je. Poslední z nich, Divoký hon, dokonce několikrát, a stále se jí nemohu nabažit, ačkoliv už nepochází z pera AS. I přes to však věřím, že přesně takhle by mohl příběh zaklínače zdárně pokračovat.
Ale tohle? Promiňte, ale tohle fakt ne.
Zaklínač jak jej ještě neznáme.
Souhlasím s vámi, lidé dobří. Opravdu se to těžce hodnotí. Děj nemá moc hloubku a navíc není ukončený, to mi ale nevadí. I kdyby pokračování nevyšlo, tak je tento komiks povedený. Kresba je působivá a monstra jsou… no zajímavě japonská. Je zajímavé sledovat, jak jde pojaponštit slovanský svět.
Těžké hodnotit. Výtvarně pecka, moc se mi tato stylizace líbila (5/5 a mimochodem je to moje první manga v životě). Příběhově slabší (max 3/5) a navíc nedokončené, což jsem předem netušil a docela mě to naštvalo, doufal jsem v krátký ucelený příběh. Dohromady tedy asi mé klasické 4/5.
Podpořil jsem tuto knížku na KS, takže jsem k tomu obdržel i figurku. Knížka je moc hezká, příběh je jistě čtivý, ale myslím, že toto zpracování zaklínači vyloženě nesluší.
Grafická stránka mangy je opravdu nádherná (dokonce i barevná),ale to je tak vše. Příběh nic moc.
Mangu si spíš uchovám jako kuriozitku.
Rád bych dal vyšší hodnocení, ale Rónin nemá vlastně žádnou přidanou hodnotu - jedná se o licencovanou fanfikci, ve které byl příběh zasazen do japonských reálií a místo nějakého originálního příběhu se to stejně akorát stáčí k Eredinovi, Yennefer a Ciri. Tvůrci navíc nezapomněli ani na draka, aby Geraltovi promluvil do duše, stejně jako v povídce.
Krátké, dobré čtivo mezi jiné knihy, výborně zpracováno a ilustrováno. Bestiář neměl chybu.
Velmi se mi líbil bestiář japonských příšer na konci mangy pro osvětlení s kým se Geralt potkal.
Byla jsem příjemně překvapená a rozhodně jsem to takhle dobré nečekala.
Na tuhle knihu se lze dívat dvěma pohledy. Buď jako čistou vykrádačku. Jako na letos vydanou Dívčí válku. Nebo jako na autorské zpracování dvou směrů v jednu. Jako letos v Dívčí válce. A pokud přistoupíte na tu hru, vlastně si to pořádně užijete. Nebo neužijete. Já si to ale užila a v tomhle případě mi je zbytek ostatních docela ukradený. Má to jenom jeden drobný kaz na kráse. Fakt jsem myslela, že je to jednorázovka...ale není. Jenom to asi bude trvat trochu déle, nevyšel ještě ani originál. Ale co ta jednička? Povedlo se? Moc se povedlo :)
Asi je zbytečné bavit se o základní kostře příběhu, protože bych to ostatním zkazila. Když mi v někde v polovině došlo...no, ale už mlčim! ;)
Kresba byla...jiná. Tak první dvě stránky. Jenže potom jsem tomu prostě propadla. Je taková přímá a jednoznačná, což je dost v rozporu s tím, jak se v ní pracuje s barvami. To mě okouzlilo a dohromady s příběhem to bylo prostě funkční.
Moc příjemná kniha na čtení :)
„Drahý osude, můžeš jít laskavě do prdele a nechat mě být?“
Kupodivu všední počtení. Zaklínačské propriety zakomponované do prostředí Země vycházejícího slunce a komiks nakreslený na japonský způsob – tedy zprava doleva, od konce po začátek. Dějově ovšem standard, což ještě korunuje překvápko v podobě plánovaného pokračování. Takže kromě epizodních soubojů s různou fantastickou faunou, které jsou proloženy nějakou tou cynickou notickou o lidech a jejich skutečné povaze, ve finále ještě zjistíme, že příběh nekončí a všechny náznaky roztroušené kolem únosu a pronásledování byly pouhou vějičkou na další možnou knihu. Zklamáním pak je, že scenárista Rafał Jaki po celou dobu nepředvádí nic, co by člověk neznal odjinud, lépe provedené a možná i lepé rozvedené.
Rónin tak působí pouze jako fanouškovský doplněk, hrdě se hlásící k japonské kultuře a skromně využívající možnosti, které kulisy nabízejí. V ten moment ale proč taky? Vždyť už by to najednou byl úplně jiný příběh s úplně jinou postavou...
Celá kniha je laděna ve studených, šedých tónech, což mě oproti zářivě žluté obálce překvapilo. Musím přiznat, že chybějící barevný kontrast mě zpočátku docela obtěžoval. Samotná kresba je spíš tradiční, což vzhledem k tematice a zasazení příběhu vůbec nevadí. Nakonec jsem přišla na chuť i jejím ponurým tónům. Geraltův příběh nás totiž přivádí do zimního Japonska, což částečně omlouvá poměrně mdlou paletu. I přesto bych však ocenila, kdyby byly některé detaily víc kontrastní a barevné – viz třeba Geraltovy oči, záře magie, kůže/srst příšer a podobně. Příběh by to krásně prozářilo a oživilo.
Děj je rozdělen na 4 krátké kapitoly, přičemž na konci pro nás autor přichystal také zajímavý bestiář. K samotnému příběhu nemám moc co dodat. Zabavil, překvapil a akce v něm bylo požehnaně. Monstra z japonské kultury mě doslova uchvátily.
Na závěr bych ráda zmínila jedno takové „osobní pozitivum“. Smekám za to, kolikrát Geralt v příběhu použil lektvary a znamení – Netflix by se mohl učit!
Tuto mangu doporučuji nejen fanouškům Sapkowskiho předlohy, ale i těm, kteří touží po atmosférickém zážitku plném příšer, akce a japonské mytologie.
(bookstagram: @rozaaalie_)
Bohužel, ale tohle není Zaklínač. A není to ani Geralt. Sledujeme jakési zpustlé individuum, které kamsi jde a potkává obehrané příšery z japonského folkloru. Z příběhu jsem měl pocit, že jen předělává staré zaklínačské povídky a balí je do kimona. Jinak je to nechutně nudné. Obálka krásná, kresba sice hnus, ale připomíná staré japonské svitky, takže taky palec nahoru. Ale obecně jde o velmi slabý pokus.
Nezaujal styl kresby. Co jednomu se nelíbí, druhému se může líbit.
Komiks přečtený za cca 30min
Japonský spin-off komiksového Zaklínače zaujme skvělou obálkou. Kresba samotného komiksu už je bohužel od jiného autora - k tématu se hodí, ale mohla být trochu propracovanější. Příběh je v podstatě jen Geraltovo pátrání po tajemné sněžné ženě, během kterého potkává příšery z japonského folkloru. Pokud vyjde pokračování, doufám že bude mít zajímavější děj.
Obálka je jedním slovem nádherná. Uvnitř komiksu už jsou obrázky slabší. Nechápu, proč nepokračovali ve stejném duchu i uvnitř. Příběh začíná tak, jak si ho pamatuji z knih. Geralta si najímá starosta, aby ho zbavil příšer, které zabíjejí lidi z vesnice, které žijí u řeky.
Vydává se na cestu a bojuje, za sebe, za vesnici, za spravedlnost. Bojuje a vyjednává. A také hledá svou dceru Ciri.
Potkává Kappy (děti řeky), které sice zabíjejí vesničany, ale běžně nejsou násilné, něco je muselo donutit. V jeskyni potká Tatsu (draka).
Nejvíce se žene za Juki onna(sněžná žena), která vypadá jako krásná žena, ale v zasněžených oblastech si na ní musí dát pozor.
Při své cestě potkává ještě další bytosti. Tengu ( nebeský pes), Jamamba (horská babizna), Jukinko ( dítě sněhu), Nekomata (dvouocasá kočka).
Tyto komiksy jsou hlavně pro fanoušky Zaklínače. Brala bych více stran a nebo mít všechny díly hned při sobě a brát jeden za druhým. Protože kniha má pouze 120 stran. Myslím si, že mají tyto mangy super potenciál. Až dojde na další díly a další postavy. Skvěle zpracované jako vždy a já doufám, že budou vycházet další díly.
Byl to hodně dobrý komix, úžasná kresba (miluju japonskou kulturu a zaklínače takže jsem se na to těšil) příběh taky fajn
Výborný komiks,který se mi líbil.Dobře čtivý,krásné ilustrace a působivý děj.Moc pěkné!
Závěrem Zaklínač: Rónin je určitě originální a zajímavý přírůstek do světa Zaklínače. Kombinace klasické fantasy a japonského světa samurajů je zábavná a inovativní, navíc přináší něco nového do této klasické série. Vyzdvihl bych velmi povedený bestiář, který mi ukázal a představil monstra z japonského folklóru. Bohužel, příběhové nenaplňuje svůj potenciál, což je veliká škoda. Přesto komiks doporučuji všem fanouškům Bílého vlka.
Rónin
Když kupuju Zaklínače, tak chci Zaklínače, ne žádné "moderní" experimenty. Chci středověké kulisy, atmosféru slovanství, příšery, mystično a zajímavou akci, prostě to, co na knihách milujeme. Tohle už nikdy, jen to značku degraduje!