Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30490/bmid_cas-opovrzeni-Dbb-30490.jpg
5
4363
4363
Druhá část ságy o Zaklínači. Příběh běží dál paralelně v několika liniích – Nejdůležitější je samozřejmě Ciri a to, co znamená pro osud světa. Nezanedbatelnou částí je také politická situace a události okolo války s Nilfgaardem, která se chystá každou chvíli vypuknout…
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1998 , LeonardoOriginální název:
Czas pogardy, 1995
více info...
Přidat komentář
Mám trochu zmatek v čarodějských a královských pletichách - kdo s kým a proč... Na fantasy moc politiky, ale jinak gut.
I po těch dvaceti letech, kdy se k této sérii vracím, je to skvělá kniha. Opravdu bravurně napsáno. Má to spád, děj, souboje, napětí.
(SPOILER)
Další fajn díl. Ciri se učí používat svoje schopnosti a dovednosti v reálných situacích, což není tak jednoduché, jak se jí zpočátku zdálo. Podle konce to vypadá, že nám v dalším díle zase trochu zdivočí a bude s partou slušně zatápět svému okolí.
Na celé sérii se mi zatím nelíbí pouze extrémně dlouhé kapitoly, ale to je můj osobní problém, takže asi nemám co vytknout a těším se na další díl.
Konečně díl s ucelenějším stylem vyprávění. I když nezbytné bleskové odbočky si Sapkowski opět neodpustil. Zvrat na čarodějnickém banketu byl vskutku nečekaný (a to se stačilo vymočit do kytky na balkóně a všechno mohlo být jinak). Ale množství jmen a vzájemné pletichaření kdo s kým a jak bylo místy ubíjející až jsem tuto část celkem prozíval ... do té doby než Geralt s Ciri vytáhnou meč a nadělají ze všech karbanátky. Kromě této malé výtky je zbytek zběsilá jízda, která nedovolí vydechnout. Spousta nově příchozích postav skončí v kaluži krve, občas se vykuchá nějaká ta potvora, občas roztomilému psíkovi ukousnou hlavu. Radost číst.
Čas opovržení nastal a není už možné být nestranný, tuto krutou lekci pocítí zaklínač na vlastní kůži, a nejen na té své. Na rozdíl od něj všemi pronásledovaná Ciri zjistí, že hrát si na zaklínače a čarodějku je zábavné, ale pokud chce přežít, přece jen bude muset zabíjet a to nejednou. Království se jedno po druhém hroutí a tolika botami pošlapaný lid si postupně uvědomuje, že jediná strana, na které se vyplatí stát je ta svá.
Jedno zlo plodí druhé, ohně starých svárů se znovu rozhořely. Skoro až se zdá, že se stará proroctví vyplní a svět se vykoupe v krvi.
Čas opovržení, ze začátku tak připomínající pohádku o šťastné rodince, v půlce prudce sešlápne plyn a vyřítí se vstříc pořádné krvavé řeži. Plány v plánech jiných plánů, magické souboje, zrada za zradou, krev a šťastný konec v nedohlednu.
Čtvrtá kniha a druhá kniha ze série o Ciri a Geraltovi je opravdu nezapomenutelnou jízdou plnou politických pletek a nenávisti.
Čas opovržení nám představuje skvělé postavy a dialogy, pestrý svět, ale především kotel politiky. Je jí daleko víc než v předchozím díle a není těžké se v ní ztratit. Jestli si dobře vzpomínám, tak se mi to na poprvé povedlo. Čtenáře však zajímají především postavy a jejich příběh a když je politiky moc… Proto je za mne tento, jinak opět mistrovský díl o něco slabší než předchozí.
Opět rychle přečteno :-) Děj měl spád, překvapivé akce, Jsme napjatá, kam se Ciri dostane :-)
Do značné míry musí člověk obdivovat autora pro jeho schopnost pojmenovávat věci. Čas opovržení. A vskutku. Tato kniha nám začíná líčit rozličné lidské osudy a odhaluje nám mnoho o „hrdinech“ knihy, kteří se s těmi lidmi setkávají. Ať hovoříme o Aplegattovi, který se v jedné hospůdce setká s bílým démonem, o Černé Rayle, kterou potká Yen. Ale mnoho nám toho odhaluje i velké setkávání na Thaneddu. To je mimochodem jedna z mých nejoblíbenějších pasáží z celého Zkalínače. Autor nám pomalu představuje jednu pitoreskní postavu za druhou, provádí nás a Geralta jednou neuvěřitelnou scénou za druhou a nakonec ještě nechává Geralta to shrnout vlastními slovy, jen aby čtenáři připravil základ na dobrý záchvat smíchu.
Ale abych se vrátil k začátku, ano, čas opovržení nám předvádí přesně to – opovržení, zradu, pokrytectví, sobeckost, namyšlenost. Na druhé straně čas opovržení skýtá i nebývale prostoru pro jiný druh chování – kajícnost, obětavost, hrdinskost. A to vše nám není předváděno, jak už jsem naznačil pomocí nějakých karikatur, ale osobami, které jsou možná až moc skutečné.
Nebudu vám lhát, některé momenty jsou pro mne velice silné. Možná úplně nejsilnější je pro mne osud jedné čarodějky, čarodějky, kterou dohnalo její zoufalství. Na druhé straně je v knize samozřejmě opět ohromné množství humoru. Třeba v lázni, že…?
Sapkowski je mistrný vypravěč a buduje děj gradujícím způsobem, je schopen text vymodelovat tak, aby čtenáři poklesla čelist. Představí nám démona, neporazitelného tygra a hned o stránku dál nám připraví divadlo, které nás prostě musí ohromit. Ano, čas opovržení je skvělý. Ale nutno podotknout, předchází něčemu ještě lepšímu. Celé to divadýlko se zde rozjíždí. Z drobných lidských osudů, od výchovy mladé slečny se posouváme někam dál. Zde se začínají odvíjet životní osudy, které hýbou světem.
Knihu jsem "přečetla" jako audioknihu. Střídavě me kniha bavila více a méně, převládá ale dále chuť zjistit,jak to bude dále. Konflikt na Tanetu byl pro mne dost nečitelný a jsem zvědavá, jak dopadla Yennefer, byt to neni ma oblibena postava (to asi nici, i když to Geraltovi všichni asi přejeme :) Ze začátku mne i dějová linie Ciri nenadchla, ale druhá část knihy opět vtáhla do děje.
"Nevím. Nerozumím... Nevyznám se ve válčení, Marigolde." Tak to je úplně přesně můj pocit. Do banketu čarodějů mě kniha bavila. Ale pak... Vůbec nevím kdo s kým proti komu bojoval, taky mi nejsou jasné důvody proč to ti dotyční dělali. Ani si nejsem jista, kdo všechno to přežil... Doufám, že se v tom vyznal alespoň pan Sapkowski. Nicméně dál jsem zvědavá, kam osud zavane Ciri, Geralta a Yennefer.
Série Zaklínač patří k jedné z mých nevíce oblíbených. Ačkoliv samotný jazyk je zastaralý, svět a příběh je vytvořen naprosto úžasně.
Postavy jsou úplně jiné než v jakýchkoliv předešlých knihách, které jsem četla. Mají odlišné názory a postoje a jejich činy se nedají moc předvídat. Zdá se mi, že nám ale z Geralta začíná stávat pěknej podpantoflák. Baví mě jeho otcovské sklony k Ciri a to, jak občas neví, jak se pořádně starat o dítě (především v minulém díle). Ciri se chová jako malé dítě, nerozvážně a vzhledem k svému původu nafoukaně, to lze ovšem předpokládat. Je zajímavé vidět, jak naivně pohlíží na svět a jak ho teprve poznává. Yennefer jsem nenáviděla už od samotného začátku. Někdy když čtu dialogy, ve kterých vystupuje, mám chuť někoho pobodat. To je ale pouze můj názor na ni.
Příběh neměl chybu. Obzvláště konec, který byl naprosto nečekaný.
Jazyk, kterým je kniha napsaná je zastaralý, ale k Zaklínači prostě patří. Často se usmívám nad nadávkami tehdejší doby.
Popis okolí je dobrý, i když se mi občas stává, že musím hledat významy některých archaismů.
Kniha je dobře i když zastarale napsaná. Postavy i děj mají šmrnc. Dávám čtyři hvězdičky ****.
Tejto knizke som musela ubrat niekolko hviezdiciek... Geralt ma bavil ako obvykle, je to naozaj zaujimava postava, Ciri taktiez ... nenudila som sa ani pri jej putovani po pusti, ani pri vsetkych dobrodruzstvach, ktore zazila. Pustim sa hned do dalsej casti. Co ma ale nebavilo a za co odoberam hviezdicky je to, ze cely snem carodejnikov a cela politika okolo bojov o tron, mi v podstate uplne unikala...velke mnozstvo nazvov, miest, postav...kto je s kym a kto intriguje proti komu, v tom som sa neskutocne stracala. Co pri inych knihach a autoroch s tymto nemam ziaden problem. Tu autor len prikladal a prikladal mena, bez nejakeho vacsieho zoznamenia sa s postavami a koniec koncov nic z toho som nepochopila a ked som uz aj mala pocit,ze chapem, ostala som zas stratena ako Ciri na pusti. Za mna zbytocne komplikovane a prekombinovane. Pacila sa mi ale druha tretina knihy. Som zvedava na dalsi osud Geralta, Yen a Ciri.
(SPOILER) Ani tentokrát mě autor nezklamal, ačkoliv tato část se zaměřuje především na válku, politiku a intriky. Geralt se tak trochu odsouvá do pozadí a dějová linka se točí spíše kolem Ciri. Původně jsem to viděla na 4 hvězdičky, ale pak ten jednorožec? No tak, kdo umí tenhle kýč zasadit do příběhu a ponechat si u toho veškerou důstojnost? 5 hvězdiček, jinak to nešlo :D
Nilfgaardská armáda se hnula a obsadila Lyrii a Aedirn. V Geraltově světě zuří válka, ale kdybyste mě zabili, nedokázal bych říct kdo s kým, za co a proti komu vlastně válčí. Tohle faux pas se mi u této knihy stalo hned vícekrát, naposledy na sněmu čarodějů v Thaneddu, kde jsem se znovu a zřejmě definitivně ztratil ve všech těch šokujících intrikách, příležitostných souručenstvích a podivných tahanicích. Stejně jako Ciri mě to vyplivlo někam na Plotnu, aniž bych tušil, o co v tom sporu vlastně šlo a co se stalo, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Kde je jádro pudla? Zmatený jako rajče v salátu dočítám poslední kapitoly, aniž bych si jimi nějak zásadně ujasnil situaci či nahlédl za oponu. Možná bych si dal raději nějaký ten boj s draky, než tuhle hromadu politiky, byť umně zabalenou do plachty s logem meče a magie. Nevím, je-li to čtenářskou únavou nebo jsem byl jen nepozorný, ale z Času opovržení mi zůstal podivně nahořklý pocit, že snad zaklínačské povídky jsou lepší než celá slavná románová sága. Tápu a hledám smysl toho všeho…
Narozdil od kratkych povidek se v ucelenem pribehu dostava dej dale od lovu priser, zaklinacskych zakazek a relativne povrchnich problemu, vice k problemum politickym, bojum o moc, vladu a k valkam o truny a uzemi. Cte se to dobre, ale pribeh se zacina ubirat jinym smerem, nez by po precteni povidkovych knizek clovek cekal a neuzije si tolik samotne hlavni hrdiny. Brzy se snad vrhnu na dalsi dil.
( Audio ) Naši známí hrdinové Geralt, Yennefer a hlavně důležitá Ciri - krásný svět fantasie
Úžasná kniha a opět úžasně napsané. Obzvláště druhá třetina knihy, ve které se odehrává sjezd čarodějů a ve které jsou opět Yenn a Geralt spolu, jsem měl přečtenou ani nevím jak. Jejich chemii zbožňuji a nadřazenost a aroganci čarodějů taky. Stejně tak souhlasím s názory, že knihy jsou useknuté náhodně a nemají samostatné konce, což vás ale zase nutí číst další a další pokračování. Co říci závěrem? Snad jen Válku palácům, mír chýším.
Ciri, jenž je v nebezpečí se ocitá sama na drsném místě a poznává své schopnosti. Ve světě mezitím probíhají intriky, politikaření a konflikty čarodějů. Geralt se nám tu malinko ztrácí z děje, ale na akčnosti to vyloženě neubírá. Nestvůr tu taky moc nevidíme, ale od toho tu byly už jiné knihy, že? :)
Úroveň Sapkowskiho knih je neustále na vysokých pozicích a nemá potenciál klesat. Fanoušky tento svět musel vyloženě uchvátit.
IG: next_fantasy_one
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Tak to byla parádní jízda. Příběh o Geraltovi a Ciri se mi začíná více a více líbit. Kniha je hodně čtivá, napínavá, dokáže i šokovat. Co je moje malá výtka a vyčetla jsem i z komentářů, je větší přítomnost politiky v příběhu. I já se někdy ztrácela, kdo je proti komu, musela jsem se hodně soustředit a už jsem se v těch politických sítích pak moc nemotala. Tyto pasáže se sice hůře četly, ale o to zajímavější pro mě byly.
Super byly i pasáže z pohledu jiných postav než hlavních. Pasáže takového charakteru mám velmi ráda, odhaluje nám příběh z jiné perspektivy, je to i záživnější a méně monotónní.
Čas opovržení je skvělá kniha, neváhejte a začtěte se do série Zaklínač :-)