Zakryto slzami
Václav Prokůpek
Je to takřka autobiografický příběh. Autor v něm popisuje společný život se svou ženou Marií, která si musela zvyknout na změnu prostředí, kterou obnáší venkov na rozdíl od města. Pokračuje po narození prvního syna Václava až po bolestné zjištění, že Marie má tuberkulózu, na kterou umírá. Název vystihuje vše, avšak i citátem ze starého vyprávění, který můžeme objevit na první straně, je řečeno kolik bolesti a smutku je v této knize skryto. 8. vydání... celý text
Přidat komentář
Román o lásce a úctě. O vzájemné lásce mezi mužem a ženou, čisté, silné, vše objímající a obětavé. O lásce rodičů k dětem a vnoučatům. O lásce k přírodě a práci. O lásce k rodné půdě a vlasti.
Obdivuji autora, člověka, který si prožil v komunistických lágrech padesátých let minulého století tolik perzekuce, utrpení a soužení, jeho blízké, rodinu, manželku a děti nevyjímaje, že vydržel nezlomen.
Uchvátil mne tenhle román jako dávno žádný jiný. Prostředí, styl, krásný jazyk... Určitě tu knihu vezmu znovu do ruky a na autora si ještě "posvítím", ale obávám se, že i v kontextu jeho díla je tahle práce výjimečná a druhou jí podobnou nenaleznu.
Autorovy další knížky
1943 | Naše hříbátka |
1939 | Baba |
1948 | Zakryto slzami |
1946 | Ztracená země |
1943 | Žitný dvojklas |
(SPOILER) nalezena v knihobudce... lyrický příběh silné lásky až za hrob. Mladí manželé Marie a Václav. Idylický začátek...hořký konec. Sledujeme denní dřinu, lopocení, naději, když už se zdá, že se mladým manželům začíná dařit, tak Marie onemocní. Podle všeho příchází o dítě a začíná boj s TBC, který trvá dlouhé měsíce, roky. Václav zatím dře za oba, snaží se za oba. Navzdory dojemné snaze, vzdaní se všeho, sama sebe, dědictví otců, Marie ve finále prohrává svůj boj. Těžký příběh, těžký život. Nicméně, navzdory všemu si mě autor nedokázal naklonit na svoji stranu. často bych i Václavovi poradila, nechala jej konat jinak. Vše však bylo v autorových rukou. A pokud byl on sám opravdu předobrazem Vávclava, tak smekám. Takto citlivých a obětavých mužů není mnoho.
Za mě dobré, a pošlu opět dál...