Záludné miniponorky
Alexandr Kuneš , Josef Borotský
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67397/bmid_zaludne-miniponorky-ZYU-67397.jpg
5
39
39
De la Penne stál na palubě a pozoroval bitevní loď Queen Elizabeth, která se stále vznosně tyčila nad hladinou. Pomalu začínal pochybovat o tom,zda i druhá osádka splnila úkol, když v tom se asi uprostřed dlouhého boku lodě zablesklo. Současně celá loď nadskočila, jako by dostala kopanec do kýlu. Vzápětí vyletěl sloup dýmu a hned za ním ještě vyšší a stále rostoucí sloup vody. Gejzír vody ještě stále stoupal, když k jeho rozbolavělým uším dorazila mohutná detonace, provázená rachotem a práskáním. Ze středu lodě se vyvalil dým, na všechny strany se šířila vysoká vlna a kolem lodě se počala rozlévat tmavá olejová skvrna. Bitevní loď se pomalu nakláněla na pravý bok...... celý text
Přidat komentář
Ponorky nejsou úplně můj šálek kávy, nicméně kniha je dobrá a zase jsem se něco dozvěděl. Jedná se o více příběhů, protože o sestavení miniponorek se snažilo více zemí. Kniha je doplněna fotografiemi a kresbami pro lepší orientaci.
Zajímavá kniha o operacích miniponorek. Nečte se to vůbec špatně, protože je to taková dobrá kombinace faktů a vyprávění. Pro zájemce o historii bych to určitě doporučil
Literatura faktu zabalená do románového hávu. Čte se jedním dechem. Jedna z mých oblíbených knih, zejména milovníkům válečné techniky jednoznačně doporučuji!
Téměř románový popis osudů posádek mě naprosto vtáhl do děje. Pro evropana dobře pochopitelné chování japonského námořníka, který dobrovolně z rozkazu měl za úkol vlézt do torpéda a potopit loď...nakonec přežil a svůj příběh odvyprávěl.
Můj oblíbený typ literatury v dětství. Představoval jsem si že projíždím mezi minovými polemi a prořezávám se protiponorkovými sítěmi spolu s postavami knihy. Ale ponorku z lahvičky od šamponu (z takové té zelené, válcovité) se mi nikdy vyrobit nepodařilo :/
První a nejobsáhlejší kapitola je věnována tzv. italským "vepříkům“. V podstatě se jednalo o "torpédo" zhruba 7 metrů dlouhé, na kterém obkročmo seděli dva potápěči (dalo by se to snad přirovnat k podvodní motorce). "Vepřík" mohl plout nad hladinou i pod ní, v přední části byla odnímatelná 300 kg vážící hlavice naplněná výbušninou. Takže ponorka dopravila vepříky do chráněného zálivu, kde kotvily lodě. Vepřík se k nim opatrně proplížil, posádka pomocí lana umístila k lodi časovanou nálož a stáhla se. Vyprávěné je to na osudech konkrétních účastníků diverzních akcí. Dozvíme se o výcviku, technických problémech, úspěších i neúspěších. Je to opravdu zdařilá kombinace vyprávění a literatury faktu. Součástí je i obrazová příloha, takže se dozvíme, jak vlastně vepřík vypadal, včetně popisu jeho jednotlivých částí. Zrovna tak jsou v knížce obsaženy mapky, kde je zaznamenám průběh diverzních akcí.
Dále se dozvíme o britských miniponorkách. Ty zpravidla nesly dvě dvoutunové nálože, které byly shozeny pod kýl kotvící lodě. Němci využívali "dvojité torpédo", kdy dolní část byla skutečným odpalovaným torpédem a horní sloužila k přepravě/úniku. Nejbrutálnější byli Japonci, využívali kaiteny, vlastně se jednalo o sebevražedné torpédo řízené člověkem. Styl vyprávění je podobný jako u italských vepříků. Celkově hodnotím 90 %.