Zánik
Hans Erich Nossack
Pět povídek (Zánik, Setkání v předsíni. Nekrolog, Zvláštní případ, Pusinka se šlehačkou) západoněmeckého spisovatele (nar. 1901), kterého řadí J.P. Sartre mezi důsledné literární existencialisty. Velkým tématem jeho díla je zkáza. Soubor je nazván podle nejrozsáhlejší povídky popisující zkázu Hamburku náletem v červenci 1943. Vedle sugestivního líčení průběhu akce a jejích následků zachycuje i psychologii lidí zkázou postižených.... celý text
Přidat komentář
Úvodní novela Zánik je zásadní dílo - jedna z mála literárních reflexí masivního ničení německých měst v průběhu války. Autor pochází z Hamburku, který byl zničen už v roce 1943. A právě osobní spisovatelovu zkušenost i řadu reflexí náletu kniha obsahuje. Ostatní povídky jsou výborné, ale Zánik je vysoce převyšuje. Povinná četba!
Autorovy další knížky
| 1966 |  Zánik |
| 1969 |  Nejpozději v listopadu |
| 1970 | Neprokazatelná žaloba |
| 1969 | To poznáme |
K Nossackovi a jeho Zániku jsem se dostal přes esej W.G. Sebalda v jeho knize Campo Santo. Paradoxně ta esej od Sebalda jako by říkala o Zániku téměř vše podstatné a ještě se k tomu přidává Sebaldův originální esejistický pohled. Zánik mi přijde nejsilnější v těch civilních popisech zkázy, v tom jak autor vidí ženu čistit okna v jinak naprosto zdevastovaném domě, nebo v tom, jak náhle ve městě, které bylo autorovým domovem, nemůže pro tu spoustu suti a trosek najít ulici a dům, ve kterém bydlel. Dále popisy celkové apatie a zvolání jakési ženy ať ji raději zavřou, že pak aspoň bude mít střechu nad hlavou, to jsou skvěle vypozorované momenty. Slabší je to pak tam, kde se Nossack pouští do poměrně spekulativních úvah o čase a osudovosti atd. Z toho je jednak cítit určitá autorská manýra, která občas působí jako kázání. Ale má to tam své místo, jen mě osobně přišly nejsilnější ty rádoby civilní popisy zmaru. Další povídky jsou podstatně slabší. Zánik by si ale zasloužil reedici. Doporučuji.