Zánik samoty Berhof

14.11.2020

Jeseníky. Důvěrně známý kraj. Krásný a drsný zároveň. Stejně jako lidé, kteří v něm žili a žijí. Oproti filmu, se mi kniha zdá méně syrovější a charaktery postav méně výrazné. Některé scény z filmu se mi zapsaly pevně do paměti, což se o příběhu v knize říct nedá. Žádná z postav není úplně černobílá a vyloženého záporáka tu nenajdeme. To bychom o postavách a jejich pohnutkách museli vědět trochu víc, než nám autor nabízí. Ani popis krajiny neznalému čtenáři mnoho neřekne. Troufám si říct, že kdo však kraj kolem Branné a Lipová - Lázně zná, kouzlu knihy jistě porozumí.

11.08.2020

Skvělý román z poválečné doby, kdy se po osvobozeném území potulovaly bandy Němců, kteří se odmítali smířit s porážkou a odchodem.

07.04.2020

Čte se to samo. Chvílemi Vám běhá mráz po zádech, chvílemi si užíváte idylu (s jakýmsi zvednutým prstem kdesi vzadu), a čekáte, kdy dopadne to fatum...

21.03.2020

Opět skvělý román Vladimíra Körnera. Zase v poválečném prostředí. Tentokrát je tu záporná postava v podobě bandy wehrwolfů, kteří odmítají fakt, že hitlerovské Německo bylo poraženo a drží jako rukojmí samotu Berhof.

17.01.2020

Vybráno zcela náhodně v knihovně jako něco krátkého ke čtení. Netušil jsem do čeho jdu. Na to jak je to útlá knížka, tak je plná děje, napětí i psychologie postav.

Atmosféricky opravdu na jedničku, Berhof jsem si zcela jasně dokázal představit. Škoda možná trochu uspěchaného konce. Ale to je opravdu jen malá vada na kráse.

28.12.2018

Celý příběh působí velmi drsně, studeně, neutěšeně. Německé dialogy vypadají autenticky, ale potřebovala bych je mít hned přeložené, takhle jsem z nich lehce zmatená. Jen ten konec by mohl být více dotažen. Ale četlo se to dobře, film jsem neviděla, možná ho někdy zkouknu.

25.08.2018

Syrové, depresivní, nechtěla bych žít v té době. Nikdo nevěděl, jestli přežije. Sugestivně zachycená atmosféra, ale hlavní postavy jsou málo psychologicky vykreslené. Vím, o co autorovi šlo, ale já bych o nich chtěla vědět víc...

11.07.2018

Kruté a temné posolstvo o časoch, na ktoré sme zabudli a už ani neveríme, že boli. Minimalistický príbeh s veľkým odkazom. Hosť do domu, boh do domu... a nabiť brokovnicu. Je zaujímavé až lyrické vykreslenie prostredia a prírody v kontraste so surovými postavami, s ich konaním.

Viděla jsem film a na knihu jsem se dlouho chystala. S osobních důvodů jsem to roky odkládala. Nakonec mě k tomu dokopala čtenářská výzva. Bylo to temné a bolestivé čtení o krutých poválečných časech. Vzpomněla jsem si na svého dědu, který byl tři měsíce v lesích, kde hledali podobné zbytky armád. Na vyprávění pratety, která nachytala německého vojáka, jak jim krade koně (naštěstí vzal rychle koně a roha). Chudáci všichni ti lidé na samotách bez pomoci. Skvělá kniha. Ale jedno přečtení stačilo.

05.01.2018

Velice strohá a depresivní záležitost. Příběh o smutných lidech ve smutné době, kde nebezpečí číhá v mlze na každém kroku. O postavách se toho čtenář moc nedozví, snaží se přežít a všechno ostatní jde stranou. Kniha je krátká, ale působivá, napětí se stupňuje, závěr byl pro mě trochu nečekaný.

"Někdo tloukl holí na vrata (...) - Host do domu, bůh do domu, - řekl Habiger a nabil zbraň broky."

16.10.2017

Krásná kniha o těžké době, oceňuji hlavně nestrannost spisovatele, kdy se mu naprosto famózně povedlo bez jakýchkoli patologických příkras popsat atmosféru té doby a nezaujatě vykreslit, jak to v sobě tenkrát nesli obyčejní lidé, kteří chtěli jen jedno- přežít. Popis zdejších samot a vůbec celé okolní krajiny je mistrně popsán tak, že se člověku při čtení vykresluje opravdová krajina, tak jak je a ocitá se tím ve středu celého dění.

10.10.2017

Pro podzimní náladu, kdy vás chytá deprese z počínající ho podzimu, kdy nejde nic, tak jak si přejete a všechno na vás padá v šedočerných barvách , když jdete na zahradu hrabat listí, které padá a padá a sluníčko přes mraky ani nevykoukne - je tohle ideální čtení, kdy sklapnete dočtenou knihu a s pocitem- vždyť já se nemám vlastně až tak špatně , si jdete uvařit horký čaj a u topení přemýšlíte nad tím, jak Ulrika mohla všechno zvládnout a to bez antidepresiv. Znám lesy v okolí Lipová Lázně a do jednoho jsem se opravdu bála sama vejít- poprvé jsem tehdy slyšela "zlověstná šumění lesa" a dodnes vidím tu černočernou tmu, která byla všude dokola. Jeseníky a jejich samoty trochu znám a rozhodně nejsem typ na život na samotě. Ti lidé to tam museli hodně milovat, že tam dokázali ( a ještě dokáží doposud) žít.

10.10.2017

Cekem drsná knížka. Opět se ukázalo, že na každého jednou dojde.

31.08.2017

Kniha i film moc pěkné. Režisér vystihnul ve filmu vše co je v knize. Kniha je něco jako scénář k filmu

02.11.2015

Objektivně jsou Körnerovy knihy super, realisticky popisují drsnou dobu, jen se mi nikdy nedaří vcítit do postav, což je docela škoda... Zdá se mi, že si od nich autor drží odstup, a i když čtu jeho příběhy ráda, trochu více vhledu do psychiky bych uvítala.

12.09.2015

Syrové. Autorovi se podařilo vykreslit konec války nestranně, bez idealizovaní. Obě strany toužily po jednom. Aby už to jednou provždy skončilo.

04.06.2015

Sudety 1945, polorozpadlá samota Berhof. Ulrika je šestnáctiletá holka ze smíšeného německočeského manželství. Maminka ji právě umřela, otec je grobián, alkoholik a lempl. Okamžitě si na statek přivedl náhradnici Tyldu. Tylda je hospodská holka, která za války spala s Němci a teď je jí jedno, v jaké náruči přečká první poválečné roky. V lesích se ukrývají werwolfové, nacistická guerilla, která ještě věří v možnost zvratu válečných událostí. Velí jí Salome, žena, která svému vojenskému rodu chce dokázat, že ač se nenarodila jako muž, může být dobrý voják. K ruce má Kelermana, SSmana bez slitování, který ale vnitřně rovněž touží po klidu a realizuje se v opravách polorozpadlého statku. Erich je šetnáctiletý kluk odkudsi ze Slezka, jehož jako člena Hitlerjugend nahnali na Odře proti Rudé armádě a předním jej tetovali jako SS, aby se nemohl vzdát. Teď je nemocný a dlouho asi nepřežije. Jedinou touhou je umřít doma. Poručík pohotovostního oddílu Čs. armády nikomu nevěří. Za války dostal svoje a zlomilo to v něm důvěru k lidem. Úkol čištění lesů od zbytků fašistických bojůvek bere jako povinnost, ale nijak si v něm nelibuje...
Körner nabízí svůj typický bezútěšný mix bolesti, smutku, násilí, zvířeckosti, ale i naděje, lidství a čistoty. Jeho hrdinové nejsou nijak černobílí, každý má v sobě něco kladného a něco opovrženíhodného. V tom je Körnerova síla a lidskost. Nemaluje svět na růžovo, ale také ho nedělá horším než je. A ještě něco je na jeho sudetských poválečných příbězích obdivuhodné: i za hluboké normalizace se nebál psát o odsunu a situaci v Sudetech bez příkras. A už jen za to zaslouží hlubokou poklonu...

Hitler skončil a válka doznívá. Lidé si léčí rány na těle i na duši. Po lese ale ještě běhá škodná, pro kterou válka nekončí. Ta s sebou nese smrt, pomstu a označení Werwolf...
Další Körnerovka zachycující bezbranné lidičky, které život a události doby pěkně semlely. Syrovou atmosféru četby pak vhodně doplňoval melancholický podzim, s mlhavou patinou.