Zánik Titaniku
Hans Magnus Enzensberger
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/268929/bmid_zanik-titaniku-xSe-268929.jpg
5
3
3
Enzensbergerova básnická skladba poprvé vyšla v roce 1978 v nakladatelství Suhrkamp. Zánik Titaniku vychází z pradávného alegorického obrazu světa jako lodi. Enzensberger však tuto alegorii posouvá dál, a to už tím, že ji přenáší na legendární zaoceánský parník, který se stal pochmurným symbolem moderní doby. Postupná zkáza představuje průchozí gradační osu díla: První zpěv otevírá skladbu „diskrétní“ trhlinou v lodním trupu, následně, krok za krokem, autor popisuje plíživý začátek a průběh katastrofy i postupující paniku. Motiv zániku se však nevztahuje pouze na Titanik jako takový, ale je východiskem pro bohatou asociační síť a rafinovanou textovou montáž. Zánik zde vystupuje v mnoha podobách a souvislostech – od pradávných obrazů apokalypsy v podání umbrijských malířů přes zřetelné narážky na zánik Třetí říše, až po autorův deziluzivní pobyt na komunistické Kubě či „současný“ pobyt v Berlíně. Enzensberger bilancuje, a to jak autobiograficky, tak i z hlediska světových dějin. Dávná brantovská Loď bláznů jde ve všech svých podobách nevyhnutelně ke dnu, se všemi svými pasažéry, třídami (cestovními i společenskými) i luxusním vybavením.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2015 , Archa (ČR)Originální název:
Untergang der Titanic, 1978
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2006 |  Matematický čert |
| 2008 | Eseje |
| 1963 | Zpěv z potopy |
| 2010 | Historie mraků |
| 2015 | Zánik Titaniku |
Výborná skladba odkazující na Danta, ale i na E.A.Poea a další. Ironie, sarkasmus, satira a legendární Titanik, který se stále vrací v různých obměnách a zdánlivě nesouvisejících obrazech. Celé to působí jako pavučina, síť vztahů napříč celou skladbou. Jednotlivé slovní střípky a intermezza tak skládají obraz jak zániku samotného Titaniku, tak v obecnější rovině zániku civilizace, ale i osobní autorův "zánik" či spíše vystřízlivění a ztroskotání při psaní Titaniku v Havaně na konci 60. let. V doslovu je uvedeno, že Titanik není alegorie. Osobně mi jako alegorie připadá, i když ne jednoznačně. Je to mísení stylů a velice blízko má k Brantově Lodi bláznů ale taky Božské komedii a k Poundovým Cantos.
Překlad Titaniku tak mezi překlady poezie posledních let působí jako zjevení, jako ledová kra u Havany, a to nejen překladem ale i originální grafickou úpravou. Doporučuji.