Zápas s nebem (1. - 3. díl)
J. M. Troska (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32187/bmid_zapas-s-nebem-I9w-32187.jpg
4
202
202
Zápas s nebem série
1. Smrtonoš - 2. Podobni bohům - 3. Metla nebes Strhujícím způsobem dějová trilogie (Smrtonoš, Podobni bohům, Metla nebes) nemá svým rozmachem v české sci-fi obdoby. Autor nechal svoji fantazii pracovat naplno. Nekladl si žádné vědecké a technické zábrany. Jeho univerzálním technických prostředkem je rozmanitě transformovaná statická elektřina, hrdinové příběhu (druhá generace předchozí trilogie Kapitán Nemo) postupně navštěvují bytosti na kosmických tělesech, Měsícem počínaje a Merkurem konče. Na každém kosmickém tělesu nacházejí inteligentní bytosti a vyspělé civilizace. Autor správně předpokládá, že čtenář nebude namítat proti vědecké nevěrohodnosti. Podstatný je děj, ten tu nenechá vydechnout ani hrdiny, ani čtenáře. Tak pestrý karneval nápadů a motivů se nikdo nepokusil později napodobit, dokonce ani Troska sám, neboť jeho pozdější práce jsou co do míry fantastičnosti mnohem umírněnější. Některé nápady dodnes udivují svoji originalitou, uveďme tyranskou bytost z planety Marsu, která je myslícím „prvokem“ a je schopna regenerace i na základě malé uchované části svého organismu.... celý text
Přidat komentář
Pořídil sem si tu knihu chvilku po tom co vyšla a během života jsem četl už několikrát a vždycky mě bavila. Ale to už je delší dobu takže jsem využil Čtenářské výzvy a přečetl jsem si ji po letech znova. A musím říct, že sem bavil zase. Jenom sem se musel přizpůsobit svému věku a době kdy kniha vznikla. Ale super čtení a zároveň vzpomínání.
Po posledních ne tak dobrejch zkušenostech, kdy jsem měl pocity jako kdybych četl nějakou horší verneovku, jsem se k Trosce přece jen vrátil. A to jenom proto, že že mi někdo nakukal něco o pokračování příběhů těch magorů z Nemovy říše. Tak jsem byl trochu zvědavej.
Byla to pravda. Dědek plesnivá je tam zase, jenom mnohem starší a s ním i potomci těch předchozích koumáků. Ty si tam myslej, že něco objevili, ale dědek jim vždycky řekne chachááá, to už dávno znám cucáci. Ten dědek je mi celkem nesympatickej. Oni si od něj chtěj asi taky odpočinout, tak se nechají dědkem vystřelit v něčem jako je špunt z prossecca do vesmíru a pak už to jede. Příští zastávka: Velká fantasmagorie!
Zatímco na měsíci žijou akorát nějaký příbuzný mloků, co bydlej na Zemi v potopený Atlantýdě, tak na Marsu je to jako ve Star Wars. Na půlce planety jak tam co otročil Anakin a na druhý to je spíš jako na planetě, kde se z Anakina stal Darth Vejda. Kluci to tam docela vykosej od někoho kdo o sobě tvrdí, že je nesmrtelnej jako Palpatýn. Docela k posrání je, že i když jsou na Marsu, tak se dozvědí, že vládce Marsu se zná s Nemem. Zase se jim tam plete. Hele, ten vesmír je prej nadupanej úplně vším a na každým asteroidu to žije jak sviňa. Někde jsou umpalumpové a na Venuši, kde by měla teda podle mě pršet kyselina sýrová, což není zrovna případ, kdy by pršel eidam třicítka a většina z nás by měla radost a snažila se někde sehnat dost tatarky. To jsem se zase nechal unést. No tak dál, tady žijou neandrtálci, dinousauři a bůh ví co na to celý dohlíží. nejspíš to bude nějakej bůh, kterej se nudí. A na Merkuru je prej jenom 51 ve stínu, jinak pohoda. A ty co tam žijou, tak jsou skoro lidi, akorát mají netopýří křídla. To už by asi bylo dost i na Verna. A když se tihle kokoti dostanou dostanou na zem, tak se zase objeví Nemo a celej můj dojem zase posere.
Pokud si mě na Fejsbuku nepřidá Alesandro Scotta a nepozve mě na elixír mládí, tak další šanci Trosce asi nedám. To na tom Marsu mě bavilo, dokud z Nema nevypadlo, že si s králem Marsu normálně volá. A hádej co, s těma prckama taky a Merkurskýho netopejra zná taky. To mi zase zkazilo náladu. Ale ty si to klidně přečti, třeba se ti to bude líbit.
Je to kniha, která mě nasměrovala, již v dětském věku na směr sci-fi.
Inspirace životního směru ... a Démon řekl: "Ano, jsem menší než Agirovci, ale
duše se neměří na váhu."
Druhá Troskova trilogie s další generací potomků slavných inženýrů z minulých děl. Tentokrát se trojice mladíků vydává za mírné asistence mocného kmeta do vesmíru a objevují život a zvyky na nejbližších planetách. Troska se rozhodně svými díly zasadil o popularizaci vědy a zaslouží si své čestné místo stejně jako slavnější kolega Jules a celý cyklus Zápasu s nebem patří k nezapomenutelným dobrodružstvím mého mládí - 75 %
Pokud se chcete bavit, musíte respektovat dobu, ve které kniha vznikla. Tenhle naivní příběh poplatný své době, je sci-fi brak. Někteří čtenáři béčkové příběhy milují. No, proč ne, já to četl taky.
Vesmírnou trilogii jsem jako dítě přečet jedním vrzem, bylo to zajímavé, napínavé. Jen mi (už jako dítěti) připadalo hloupé, že všude, kam přiletěli, něco žije. A měl sem strach, že Smrtonoš unikl jako skupinka buněk.
Troska zde ukazuje úžasnou obrazotvornost, cit pro budování napětí a hrůzy z neznáma, a vše koření typicky českým laskavým humorem, ale ukazuje se jako velmi průměrný vypravěč příběhů. Jednotlivé epizody na cizích planetách jsou povětšinou skvělé (vede chladně dokonalá futuristická utopie v kontrastu s industriálním peklem na Marsu, a taky Lovecraft vs. Ztracený svět dobrodružství na Venuši), ale jejich propojení strohými komentáři vypravěče, opakující se řešení krizových situací v deus ex machina stylu, kdy vědci, kteří sotva mají dostudováno, vše vždy vyřeší prostým "heuréka, mám to!", a chabá práce s postavami literární zážitek z knihy devalvují. Množství pavědeckých tvrzení se v dobovém kontextu dá přejít mavnutím ruky, ale výše zmíněné skutečnosti nikoliv. Navíc, pokud čtete Zápas s nebem v celku, tak jeho třetí část, Metla nebes, je po vynikajícím Podobni bohům jen selankou a unaveně klouže k suchému závěru, aniž by nějak dávala celému příběhu vrchol. Tady se jen na nostalgii hrát nedá, srovnání s Vernem je dost mimo - to byl totiž PAN vypravěč.
Překrásný a strhující čtení. To , že nechal oživnout skoro všechny planety vůbec nevadí.
Asi tak ve třinácti mě to bavilo, stejně jako ostatní autorovy knihy. Dodnes výborné, samozřejmě poplatné době a místu vzniku. Dneska v tom listuju s úsměvem.
Tuto trojknihu jsem četl jako dítě, když jsem byl dva měsíce zavřený v nemocnici a nemohl chodit, a hrozně moc mě bavila. Jednoduché, výstižné ilustrace snad v duchu šedesátých let, krásně doplňovaly a usměrňovaly mojí představivost (od té doby vím, co je to turniket :) ). Ale byla strašně tlustá a těžká :)
Ale pokud se čtenář nezamýšlí nad fyzikálními důsledky dějů, tak je to čtivý příběh, děj má spád a Aeronautilus musel učarovat každému dítěti v tom správném věku, pokud by ho dostal jako hračku pod stromeček. Dneska se ale dívám na knihu dost shovívavě, ale nemám s ní problém :)
Pan Troska nám zmimozemšťanil téměř celý vesmír.
Tuto knihu jsem četla už v dětství, ale teď v dospělosti jsem se k ní ráda vrátila.
Četl jsem jako dvanáctiletý kluk někdy v roce 1968 všechny původní Troskovy romány vydané někdy za protektorátu. V té době již zcela neznámý J.M.Troska mě zcela uchvátil, prostě splněný sen pubertálního kluka. V dnešní době je to asi již jen béčková oddychovka, ale tenkrát, kdy byl nedostatek sci-fi knih, to byl dar z nebes. Ilustrace jak z verneovek a logický napínavý děj. Už dávno nejsem pubertální kluk, ale ten dojem ve mě stále zůstal. 100%.
Dlouhá cesta od Neffem převyprávěných verneovek, přes jeho vlastní, navazující trilogii až k Troskově space opeře skončila. Byla to úžasná cesta do dětství, kdy mne pohled na nebe plné hvězd naplňoval úvahami o inteligentním životě ve vesmíru. A Troskovy naivní romány jsem hltal. Říkám si, jestli by nestálo za to převyprávět je pro současného čtenáře. Ale to bychom zase přišli o všechny ty elektřiny...
Tuhle knihu jsem před více než čtvrtstoletím najednou objevil v naší domácí knihovně. Už tehdy se u mě projevoval zájem o staré knihy, krásně voněla a tak jsem se začetl. A i když mi už tehdy epický román přišel docela naivní (meziplanetární létání pomocí elektřiny, elektřina jako prakticky alfa a omega naprosto všeho), docela mě to chytlo. Pak jsem tu knihu pustil z hledáčku a když jsem se k ní chtěl vrátit, zjistil jsem, že zmizela (pravděpodobně ji matka v rámci zeštíhlování své knihovny při stěhování, odvezla do antikvariátu). Tak jsem si ji pořídil nedávno znovu a zkusil, zda to pohltí stejně. No, už to nebylo takové, ta naivnost celého příběhu (částečně vycházející i z doby vzniku) vystoupila ještě více do popředí, společně s jedním zvláštním rysem - ta kniha má takřka 800 stran a objeví s v ní jen jedna jediná ženská postava a to ještě v samotném závěru a jen jako bezvýznamná dekorace. Tehdy mi to nevadilo nebo jsem si toho nevšiml, te mi to přišlo prostě divné. Každopádně, i po těch letech zajímavá space opera s parádně mrazivou a děsivou částí se Smrtonošem. 3.5*
Když jsem tuto půjčenou knihu před rokem 1989 četl jako dítě, dal bych tehdy plný počet hvězd.Byla naprosto úžasná, napínavá, dlouhá a četl jsem ji všude kde to jen šlo.Nemohl jsem se nasytit dějem. V dospělosti jsem si ji opět přečetl, potěšila, ale ono kouzlo a nadšení knihou se již vytratilo s mým mládím, proto nyní dám 4.
Troskovy knihy jsem v dětství četla pořád dokola-k nelibosti mého bratránka,protože byly jeho..Teď už mám svoje.
V dětství jsem četl Trosku, Trosku a zase Trosku. A Zápas s nebem byla moje nejoblíbenější, uměl jsem ji takřka nazpaměť, četl nesčetněkrát. Snad je z dnešního pohledu Troskovo dílo poněkud naivní, nevím, ale tehdy to pro mě, coby náctiletého, bylo zjevení, které stálo spolu Julesem Vernem u zrodu mé celoživotní lásky k žánru sci-fi.
Tuhle knížku jsem našla pod vánočním stromkem (1970), přečetla jsem ji jedním dechem a nadchla mne tak, že jsem se do ní ihned pustila znova a přečetla ji ještě jednou, abych si ten příběh náležitě užila. Vzpomínám na ni ráda a je v pořadníku "návratů"...
Část díla
Metla nebes
1970
Podobni bohům
1970
Smrtonoš
1970
Autorovy další knížky
| 1970 | Zápas s nebem (1. - 3. díl) |
| 1969 | Nemova říše |
| 1993 |  Planeta Leon I.-II. |
| 1992 | Metla nebes |
| 1991 | Pistole míru |
Trilogii tohoto autora jsem hltal ve svých nějakých jedenácti letech. Tehdy se mi to zdálo naprosto úžasný. A i dneska musím smeknout klobouk nad autorovými úžasnými fantaskními nápady. Dějově je celá trilogie slabší, bez pořádného vyvrcholení. Troskovi zoufale chybí pořádná charakteristika postav včetně nějakého vývinu. Mladí hoši prostě vše jednoduše vyřeší... A hlavně, i přes snahu popularizovat vědu, je mimo mísu setkat se všude ve vesmíru s živými bytostmi. Takhle nějak končí dětská naivita, ale nešť.