Harrow Devátá
Tamsyn Muir
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505244/bmid_harrow-devata-c8s-505244.png
4
50
50
Zapečetěná hrobka série
< 2. díl >
Vyslyšela císařovo volání do zbraně. Přijela se svým nadáním, bystrým mozkem a jedinou kamarádkou. Zvítězila, ale současně přišla o všechno. Na císařově vesmírné stanici není nic takové, jak se na první pohled zdá, a osud celé galaxie spočívá na ramenou jediné ženy. Harrowhark Nonagesima, poslední Devátá nekromantka, byla císařem povolána do války, kterou není možné vyhrát. Harrow a její nenáviděná rivalka musejí obě dokonale ovládnout umění nekromancie a stát se anděly nesmrti… jenže Harrow slábne, z vlastního meče se jí dělá zle a nemůže se spolehnout dokonce ani na svou jindy bystrou mysl. Je uvězněná v pochmurných chodbách císařovy vesmírné stanice a v patách jsou jí nejen tři nepříjemní učitelé, ale také šílený duch a zavražděná planeta. Nekromantce nezbývá než se postavit dvěma nevítaným otázkám: Snaží se ji někdo zabít? A nebyl by na tom vesmír náhodou líp, kdyby její atentátník uspěl?... celý text
Přidat komentář
Tak jo. Co tohle u všech nekromanů bylo? Druhý díl byl za mě mnohem spletitější než žíly a komplikovanější než mozek sám. První stránky jsem se absolutně nechytala a opravdu doporučuji přečíst si alespoň konec prvního dílu. Musím ale říct že tahle mrtvolně vesmírná šílenost mě neskutečně baví. Pro ten humor, svět, postavy a luxusní propracovanost. Po začtení které už lépe navázalo na jedničku už to šlo jak do hrobu a kniha se mi zažrala do kostí. A ten KONEC? Třetí díl. Hned. Tahle autorka prostě opět nezklamala.
Co to? Kdo to? Nechápu nic. Celou knihu jsem čekala, že už konečně začnu chápat, ale ty střípky, které mi na konci začaly dávat smysl, byly jen zrnka prachu, která jsem sfoukla a třetí díl fakt nechci ani vidět. Byla to dřina, velká dřina, to čtení.
Ze začátku čtení jsem si myslela, jestli mi nehrabe nebo je moje paměť první knihy tak špatná.
Ale ne, to nejsem já. Je to jen Harrow.
Když už jsem byla nohama pevně na zemi, přišel konec a zase mi rozbil celé moje přemýšlení a očekávání.
Inu, chce to třetí díl.
HARROW DEVÁTÁ - střízlivej to nedáš
První díl Gideon Devátá byl hustej, čtivej, zajímavej.
U Harrow, což je druhý díl, člověk čeká na pokračování zajímavého nekromanstského příběhu v bodě, kde první skončil.
OMYL. Prvních 100 stran přemýšlíte, jestli jste se nezbláznili. Dalších 100 stran zvažujete, zda se nezbláznila autorka. A pak už jen chlastáte...
Kecám. Kdo se o sérii zajímá, ví, že druhý díl je vic než slušná schiza.
Když asi na 350 stranách čtěte děj první knihy ale úplně jinak postavený, tak je to fakt o zdravý rozum. Je to sice proloženo další dějovou linií, ale o to snad hůř. Pořád se Vám hlavou honí Jakej Ortus snad Gideon. Ale tohle bylo přece jinak a tak pořád dokola..
Pak se děj začne rozmotávat a vracíme se tam kde první díl skončil. To jest k propojení Harrow a Gideon.
Autorka zde rozvíjí nekromantský svět, některé specifika lehce vysvětluje. Spoustu otazníků vyvolává. Dozvíme více o Bohu, liktorech, Řece a jednotlivých nekromanstkých uměních. O tom kdo je vlastně Gideon. A tak jak první kniha skončila jasně, tak tady si na konci řekněte: To si snad dělá pr#el....
Kdo má rád hodně netypické sci-fi, přijde si na své. Asi bych doporučil číst najednou nebo po větších blocích. Já, vzhledem k prostoru na čtení, to kouskoval a o to hůř.
Jsem zvědav, jak se trilogie Zapečetěná hrobka uzavře.
Ufff. Jak ve mně první díl nechal až bolavou touhu po pokračování, druhý díl mě vyloženě napálil jak na apríla. To psycho bylo nejdřív fajn. Kratší by to bylo srdcervoucí až do hloubi vesmíru. Přece jen co se děje s Harrow, tak nějak tušíte. Tak proč to celé táhnout několik set stran? Nic mi nedávalo smysl, děj, pointa, chování žádné z postav... Co je doopravdy, a musí tam být tolik tělních tekutin a kousků, včetně celé jedné paranormální řeky, co tam teoreticky není, ale vlastně je?
Možná to byla moje chyba, nedostatek trpělivosti? (Gideon, kde jsi, tak už??) Další díl bych ještě zkusila. Jen nevím, kolik těch šíleností ještě snesu, než Harrow konečně obrátí vesmír naruby.
Jestli někdo umí překvapit a totálně navnadit, dokonce navodit pocit, jestli jste se náhodou nezbláznili, tak je to rozhodně Tamsyn Muirová.
Harrow Devátá je oproti Gideon temnější, zamotanější, tajemnější a celkově prostě "divnější". To vše umocňuje forma vyprávění, která se moc často nevidí (mám takový pocit, že jsem se s tímhle pohledem ještě nesetkala), a už od začátku navození zmatení nejen hlavní hrdinky, ale i čtenáře.
Já to ale žrala. Od první stránky do poslední si to udržuje určitou gradaci, která vás donutí číst dál a dál. Hltat. Snažit se přijít na ty podivnosti, kdy vám některé možná dojdou, u jiných ale nemáte šanci.
Těším se na další díl. Jsem zvědavá, jak moc se bude lišit. V čem nás autorka ještě překvapí, protože tak odlišné pojetí navazujících dílů se jentak nevidí.
Zajímalo by mě, kde bere Tamsyn Muir inspiraci. Tak rozdílné pojatí druhé dílu série jsem snad ještě nečetla. A nemíním to kvalitativně. První díl o Gideon byl nabitý vtipnými hláškami a akcí teď a tady. Harrow je temnější, zamotanější a mnohem více odhaluje z celkové povahy světa, ve kterém se odehrává, a jeho minulosti. Je taky o dost víc "psycho". A trochu pomalejší. Autorka značně změnila i formu vyprávění.
Tohle bylo zkrátka velké překvapení. Pokud si myslíte, že tušíte, co od téhle série čekat, spletli jste se. A já se dost těším, s čím (a jak moc ujetým) autorka přijde ve třetím díle. Opět smekám nejen před ní, ale i před překladatelkou.
Chyběla mi Gideon? Zatraceně. Ale Harrowhark a všechny záhady kolem ní mi to bohatě vynahradily.
Tamsyn Muir si pri tvorbe svojho sveta povedala, že by bolo fajn skombinovať rôzne prvky. Tak vznikol jej svet plný nekromantov, fanatických rytierov a to všetko sa navyše odohráva vo vesmíre a na troskách predchádzajúceho sveta. Je to veľmi delikátny mix, ktorý dopĺňa občas až zbytočne zložito opísaný magický systém. Čiže stačí málo a bude to až príliš. Čo sa stalo v tejto knihe.
Jedným z hlavných problémov tejto knihy je pritom autorkina snaha oblafnúť čitateľa. Všetko to začína tým, že Harrow si očividne udalosti predchádzajúcej knihy pamätá inak, než sa stali. Všetci vedia, na čo presne si nespomína a otázkou len ostáva, prečo to tak je a kto získa najviac tým, že Harrow takýmto spôsobom poškodí.
Umocnené je to ešte rozprávaním prevažne v druhej osobe. Čo je asi ten najočividnejší spôsob, ako povedať čitateľovi, že má dávať pozor, lebo sa ho autorka snaží oklamať. A táto zápletka by bohato stačila – pátranie po tom, čo presne sa stalo Harrow a prečo. Lenže Muir to nestačilo.
Miesto toho rozohrala celú sieť malých klamstiev a tajomstiev, pričom niektoré si navzájom úplne odporovali a iné úplne zbytočné vo svetle týchto konkrétnych udalostí. Zo všetkého napokon najsilnejšie zaznievalo to, že Harrow to nemá v hlave v poriadku, lenže to si prevažná väčšina čitateľov uvedomila už pri čítaní predchádzajúcej knihy.
Dej má aj niekoľko svetlejších stránok, napríklad sme sa dočkali niekoľkých vysvetlení. Hoci retrospektívne. Autorka sa snažila vysvetliť konanie postáv z prvej knihy vo svetle nových skutočností. Bohužiaľ však stále trvá na tom istom zlozvyku – postavám prideľuje pokojne aj desať mien a tie potom používa úplne náhodne. Takže nie vždy je jasné, o kom vlastne práve hovorí. Čo vytvára ešte väčší chaos.
Prakticky to jediné, čo nakoniec túto knihu zachraňuje, je vytvorené napätie. Muir zaujímavo mieša časové línie a naznačuje, že im všetkým dochádza čas. Plus je tu vyhliadka, že by sa čitateľ mohol dozvedieť, ako s tým všetkým súvisí tajomná zapečatená hrobka. A naozaj sa to dozvie. No podobne ako pri všetkých odhaleniach, aj toto vypálilo trochu inak, než autorka zamýšľala. V konečnom dôsledku tak ide o ďalší dôkaz, že Muir sa jej vlastný príbeh dosť zásadne vymkol z rúk a to, akým spôsobom to rieši, sériu len viac deformuje.
Harrow Devátá je knižným ekvivalentom dieťaťa, ktoré sa vymklo svojim rodičom. Autorka plánovala, že v tomto príbehu čitateľom poriadne zamotá hlavu, až budú mať pocit, že im úplne preskočilo. Rovnako ako samotnej Harrow. A že ich potom poľahky ohúri veľkolepými vysvetleniami. Bohužiaľ jej odhalenia len viac popletú a jej snaha o klamanie čitateľa vypáli proti nej – pretože to vyzerá, že sa sama stratila vo svojom príbehu. No a miesto toho, aby z toho všetkého hľadala cestu von, pridala si ďalšie príbehové línie.
Co tohle bylo?!
Hned na začátku mě překvapila neobvyklá forma vyprávění (Probudila ses. Věděla jsi. Řekla Ti), tak jsem zběsile listovala knihou, jestli to takhle bude pořád, protože to byl velký nezvyk a musím říct, že až do konce jsem si na to neuvykla.
Potom jsem musela jít pro první díl a podívat se, jestli se vůbec jako chytám s tím, jak to skončilo.
Protože Muir si pro čtenáře připravila opravdové psycho hrátky. Zhruba sto stran čtete a říkáte si, co to sakra čtu... Tak jsem blbec nebo ne? Má to navazovat na jedničku nebo ne? Co to má znamenat?
Kniha má přes 500 stran, zhruba po čtyřista stránkách se to konečně začne víc rozuzlovat. No zážitek, jen jsem kroutila hlavou nad tím, jak mazaná autorka je. A pak ten konec. Když už si myslím, že celé tohle pokračování byl největší šok, přijde závěr a rázem je tu prostor pro divoké teorie, co to má znamenat.
A pod tím vším šílenstvím a zmatkem, který geniálně Muir přenesla na čtenáře, se skrývá hluboký žal nad ztrátou a neschopnost smířit se s tím, co se stalo.
Jsem zvědavá, jakým směrem se bude ubírat další díl :)
Super, opravdu skvělé pokračování série, chyběla mi Gideon a její humor, ale Harrowhark má rovněž své kouzlo. Tento díl byl více pochmurný, místy zmatený, ale vše na konci dávalo smysl. Doufám, že na pokračování nebudeme čekat dlouho :D
To, co u Gideon začalo jako vřelá sympatie, přerostlo s Harrow v naprostou oddanost. Vrhla jsem se do toho s tím, že Gideon nemám v paměti úplně čerstvě a že tedy místy patrně budu tápat, ale že se prostě nechám vést. Vyplatilo se to mnohonásobně.
Je to zatraceně komplikované a náročné čtení, ale zároveň je to nesmírně zábavné a naplňující. Člověk si během čtení vymyslí padesát teorií, jen aby je Tamsyn Muir na další stránce všechny rozcupovala na cucky. Ale není na tom nic frustrujícího - jeden si to tak trochu masochisticky užívá.
Přečetla jsem toho už opravdu hodně, ale nikdy jsem nečetla nic ani vzdáleně podobného téhle sérii.
V Gideon Deváté bylo vše, dalo by se říci, přímé. Děj se odehrával z jejího pohledu, postupně nás dávkoval sarkasmem, utrpením a bolesti. Až na konec vygradoval do sebeobětování.
Harrow Devátá je úplně jiná. Od prvních stránek je vše chaotické a rozstřelené. Celou dobu sbíráte úlomky kostí, vnímáte utrpení a ztrátu. A na konci se vám sice povede poskládat lebku, ale není to celá kostra. Stále se objevují nové a nové otázky.
Opravdu famózně napsáno a skvěle přeloženo. Nemohu se dočkat dalších dílů pro pochopení všeho.
(SPOILER) Kdo čtení druhého dílu odkládal, jako já, bude mít těžkou hodinku. Všichni jsme totiž zapomněli, co se stalo v prvním díle, a tím všichni myslím i knižní postavy a samotnou autorku. :D
Příběh je zajímavě vyprávěn, Harrow mám ráda, tak mi ani to zdlouhavé obíhání okolo horké kaše nevadilo. Ale faktem zůstává, že nejlepších bylo posledních sto stran, kdy se na scéně objevila Gideon a používaly se více meče než slova.
Celkově se mi to nelíbilo tolik jako první díl, zejména, protože zde bylo mnohem méně akce. Ale i tak jde o výborný příběh. :)
Snad se dostanu ke třetímu dílu dřív, než zase všechno zapomenu. A předpokládám, že autorka mi to ani tentokrát neulehčí. ;D