Zápisky kriminalistovy

16.03.2019

Já to beru jako normální kriminálky (politiku a ideologii nesmím vnímat).Pak se mi to docela líbilo

Napsat o této knize, že je to bolševická agitka, by bylo velmi slabé. Je to hnusná rudá propaganda. Stačí se podívat, kdy tyto povídky vycházely v ruských novinách - 20 a 30 léta. To jsou léta tvrdých represí a čistek, kdy miliony lidí byly šmahem odváženy do gulagů nebo rovnou popravováno. A stačí se zamyslet nad tím, kdo jsou v knize ti vrazi a zloději - bez výjimky jsou to kulaci, příslušníci kdysi carské šlechty, lidé věřící, nepmani a další nepřátelé komunismu.
Až komicky působí v knize obyčejní zločinci, kteří jsou zde vykresleni jako lidé, kteří mají rádi SSSR a společně s rudými komisaři bojují proti nepřátelům lidu. A masoví vrazi jako prokurátor Vyšinskij nebo šéf NKVD Džerzinskij tady působí dojmem hodných strýčků, kteří naslouchají lidem, jednotlivým osudům a kvůli malé nespravedlnosti div v noci nespí. Vážně na blití.

Pro ilustraci několik citátů:

Provolání kapsářů: "Proto se usnášíme, že nebudeme okrádat delegáty z lidově demokratických zemí ... a naopak napřeme své síly proti zástupcům imperialismu. Vůči těmto živlům se necítíme vázáni žádnými ohledy."

"Kamarádi zločinci, kteří ještě běháte po ulicích! Uvědomte si, co pro nás dělá sovětská vláda. Copak nejsme s to pochopit, co se od nás chce? Uvědomte si konečně, že nám Sovětský svaz podává proletářskou ruku a chce nás vytáhnout z naší žumpy ... Chopte se práce a přestaňte krást. Nešpiňte naši vlast. Buďte jejími důstojnými syny."

Náhodou se mně to dostalo do rukou. Proč ne? Ideologii si odfiltruji a detektivka standard. Proč nečíst jak to dříve vypadalo? Jsou to dějiny.

27.11.2015

Napsal to komunistickej policajt v komunistické zemi, jenže když jsem poprvé dostal Zápisky kriminalistovy do rukou, chodil jsem asi do páté třídy a tehdy mě zajímaly jenom mordy a detektivové - žádná politika. Nicméně i dnes musím uznat, že je to literatura, i když tu a tam "přisolená" rudým blábolem. Třeba historka o ukradených a navrácených hodinkách pana Herriota by svým vyzněním mohla připomenout "výchovné" brožurky politruků lidové armády ze starých zlých časů, až na jednu věc: je to krásně napsáno, stejně jako všechny ostatní příběhy. Velmi zajímavé je číst o období NEPu, což byla sice politika z vůle bolševiků, ale soudruzi dobře věděli, že se tím pokoušejí o soužití se smrtelným nepřítelem - s nímž taky brzy pěkně po bolševicku zatočili. Smutno pomyslet, co mohl tento autor vytvořit v jiné zemi nebo v jiných časech. Dám čtyři hvězdy, protože je to opravdová literatura, což se v tomto žánru vidí jen vzácně.