Zápisky o válce občanské, alexandrijské, africké a hispánské
Gaius Iulius Caesar , Aulus Hirtius
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490240/bmid_zapisky-o-valce-obcanske-alexandrij-8XD-490240.jpg
4
34
34
Caesarovy zápisky pojednávají o vojenských i politických akcích proti senátní opozici v letech 49–48 př. n. l. Dílo je nedokončené. Doplňuje jej spis historika Aula Hirtia O válce alexandrijské a dvě knihy anonymních autorů, které popisují boje se zbytky opozice v Africe a Hispánii. Zápisky o občanské válce zachycují Řím ve zlomovém období pozdní republiky. Říše uskutečňovala mohutnou expanzi navenek, ale současně byla oslabována vnitřními otřesy, které vyústily ve vleklou občanskou válku. Po rozpadu triumvirátu soustředil Caesar ve svých rukou rozhodující podíl moci. Pompeius se postavil na stranu opozice. Caesar se vrátil z Galie, v průběhu občanské války obsadil celou Itálii a porazil zbytky Pompeiových příznivců v Africe a Hispánii. Zápisky jsou rozděleny do tří knih a zůstaly nedokončené. Mají memoárový charakter. Jsou psány ve třetí osobě, věcným a prostým stylem. Caesar se v této své práci vykresluje jako nedobrovolný bojovník v nevyhnutelném konfliktu. Stylizuje se do pozice nezúčastněné osoby a prostřednictvím textu objasňuje a ospravedlňuje své činy. Pro sugestivní líčení přípravy a průběhu bitev a osobního Ceasarova postoje ke všem událostem, pro svůj vojenský obsah, ale i pro etiku, byly Ceasarovy spisy čteny evropskými vzdělanci a vojevůdci, často napodobovány, ale nikdy nedostiženy ve svém duchu, nesoucím pečeť velké historické osobnosti. Dodnes jsou vynikajícím kulturně historickým pramenem, který nás poučuje o tom, jak si civilizace razila cestu do západní Evropy, a jejím západním obyvatelům podává poutavý obraz jejich dávnověku.... celý text
Válečné Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , Naše vojskoOriginální název:
Commentarii belli civilis / Bellum Alexandrium / Bellum Africum / Bellum Hispaniense
více info...
Přidat komentář
Čítal som úplne iné vydanie takže nehodnotím kvalitu (v mojom bola dobrá) ale obsah : )
Kniha je tak neskutočne propagandistická až to bolí: )
Oproti galským vojnám je to okatejšie aj keď aj tam to bolo dosť.
Od prvej strany prekrucuje svoju zjavnú agresiu na obranu. Potom ako nasilu vpochoduje do mesta a zvoláva niekoľko senátotov ochotných ho legitimizova[ napíše, že ich zvolal,, aby ich oboznámil s krivdami spáchanými voči svojej osobe ".
A hneď za tým dodá, že potom ako všetkých prekonal činmi ich chcel prekonať aj spravodlivosťou a objektivitou (!).
Drzosť hodná súčasnej propagandy Putina : )
Mimochodom je zábavné ako sa obe strany v tomto konflikte oháňali Sullom tak ako sa dnes na Ukrajine obháňajú obe strany Hitlerom : ).
Inak je ale knižka famózna. Popis z prvej ruky. Vojensky veľmi zaujmavý.
Pompeius robí chybu za chybou (čomu až nemôžem uveriť pri niekom tak slávnom) - nepomôže Corfiniu, premárni rok na Balkáne a potom sa pripraví o výhodu blízkosti mora, nechá sa vlákať do vnútrozemia a do bitky a hlúpo nenariadi útok.
Jedinú dobrú akciu zrobí pri Brundisiu kde efektne ujde bez straty jedinej lode.
No a inak sú samozrejme zaujmavé rôzne drobnôstky a taktiky ku ktorým sa Caesar vracia znovu a znovu (nedať hliadku priamo k strážnym ohňom ale opodiaľ aby ju hneď nenašli a pod).
Je zaujmavé, že Pompeiovu smrť vôbec nekomentuje. A v Alexandrijskej vojne niet takmer ani slova o Kleopatre.
A zaujmavá je postava Labiena.
Určite skvelé knižky ale ak ste v Ríme ešte trochu zmätený najprv prečítajte Caesara od Luciana Canforu alebo tak. Ak neviete aničo je to tribún ľudu a podobne tak budete mať vo veciach zmätok.
V knihe bolo tak zúfalo veľa preklepov, hrubých chýb (gramatické, odsadenia...), a zastaralá čeština, že som nebol schopný čítať ju.
Jsem upřímně po čtení této knihy dost naštvaný. Zápisky o válce galské měly skvělý překlad a redakční práce byla na relativně kvalitní úrovni. Poznámkový aparát byl celkem přijatelný a celá kniha byla opravu dobře navržena. (Bavíme se o redakčním vydání knihy, nikoliv o obsahu.) Zde, u Zápisku o válce občanské a alexandrijské platí, že překlad je naprosto nečitelný, používá podivně zastaralý slovosled, nehodící se ke svižnému tempu díla (ještě svižnějšímu, než jak tomu bylo u galské války) a ještě k tomu obsahuje jednu syntaktickou chybu za druhou. Málokdy se mi stává, a to i u starých překladů, že nejsem schopen věty pochopit. A k tomu přidejme ještě strašlivou korekci. V textu je tolik chyb, že se mi tomu ani nechce věřit. Absenci poznámek nekomentuji, s tím se dá žít, ale kvůli překladu a redakci z knihy skoro nic nemám a to mě upřímně dost rozčiluje.
Pro válku africkou a hispánskou kritika překladu neplatí. Stále není ani zdaleka na takové úrovni jako u války galské, ale oproti prvním dvěma knihám jsou ty druhé dvě celkem dobře čitelné.
Když už jsem si chtěl sehnat nějaké informace, sáhl jsem po Ciceronově korespondenci, která se mi nedávno dostala do knihovny. A pravda, byl to vždycky šok, když jsem odložil ony redakčně strašlivě Zápisky a četl si v naopak bravurně provedené Korespondenci, která vskutku nabízí aparát perfektně doplňující nejen knihu samotnou, ale právě i Zápisky. Cicero navíc poskytl fascinující pohled na Občanskou válku stran člověka, který neví. Ocitl se v nebývalé krizi mezi dvěma případnými tyrany. Pohled člověka zažívajícího ohromnou krizi a trpícího za svou republiku. Musím říct, že jako doplněk k propagandistickému stylu zápisků se jedná o skvělou knihu.
O to rozezlenější jsem, že jsem se ve své podstatě na obsah této knihy těšil více, nežli na Zápisky o válce galské. Jistě, Zápisky o válce galské nám poskytují zcela jedinečný historický pramen, o tom není sporu, občanská válka je na druhou stranu o něco lépe dokumentovaná, pokud kvůli ničemu jinému, tak při nejmenším právě díky Ciceronově korespondenci. Tematicky je pro mne dění kolem triumvirátu poněkud zajímavější, stejně jako následné události v Alexandrii. Každopádně k tomu co jsem si z knihy přeci jenom odnesl. Je zajímavé pozorovat – opět – propagační schopnosti diktátora Caesara. Opět se tu setkáváme s opakovaným vyzdvihováním nepřátel, opět se tu setkáváme s nějakým tím poupravením skutečnosti. Pozoruhodné je opět i to, že se Caesar ani v nejmenším nestydí popsat svou porážku, ale opět to činí tak, aby za to pokud možno on vlastně vůbec nemohl. Je nám zajímavě vykresleno jednáni Gnaea Pompea, Caesara samého, Antonia, Cassia Longina, Bruta. Prostě se jedná o defilé osob nebývale významných pro formování veškeré Evropy. V porovnání se Zápisky o válce galské zde můžeme sledovat zajímavé modifikace, které musel vojevůdce na své strategie aplikovat, aby byl schopen dosáhnout správného výsledku, prostě vidíme strategického génia znovu v akci, akorát úplně jinak. Jedná se jistě o mimořádně významné dílo, o to větší škoda je, co se s ním v tomto vydání od Našeho vojska provedeno.
Stejně jako u prvního svazku (Zápisky o válce galské) nelze říct, že by se jednalo o nějak extra výjimečné čtení. Tentokrát ale za Caesara texty dopisují i jiní a nám se dostává možnost nahlédnout do dalších významných válečných tažení pozdního starověku. Spoustu významných událostí nebo osobností je ale vynechaných a asi jen sám Julek ví, proč tomu tak je.