Zápisky z Mrtvého domu
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/2118/bmid_zapisky-z-mrtveho-domu-TcO-2118.jpg
4
359
359
Slavný román popisující nejtěžší chvíle autorova života: několik let strávených v káznici a následné vyhnanství.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , OdeonOriginální název:
Записки из Мёртвого дома (Zapiski iz Mjortvogo doma), 1861
více info...
Přidat komentář
Zajímavé v kontrastu k nedávno čtenému Souostroví Gulag. Paradoxně tato dávnější historická zkušenost naznačuje, že komunisti dokázali být krutější a nespravedlivější než carský režim. Ruská povaha, ta dá člověku zabrat. Někdy nepochopíš. Dostojevskij je mistrem literatury a mohu ho číst donekonečna. Mimochodem jsem se dobře bavil doplňováním zkrácených "utajených" jmen některých postav (B-ski, A-ov, M-cki atd.). Nejvíc se mi povedli Bukowski a Tudeski. To jen takový laciný humor na odlehčení.
Zápisky z Mrtvého domu jsou nahlédnutím do prostředí sibiřské káznice a široké škály jejich obyvatel. Postavy jsou popisovány skrze příběhy ať už z jejich života či z věznice, autor si skrze vypravěče drží odstup. Samotná dějová linka postrádá vyloženě ucelující prvek, čas plyne tak mimochodem a nechává vyznít útržkovitě jednotlivé postavy, aniž by je zasadila do širšího kontextu děje - snad i to byl autorův záměr. To však neupírá na čtivosti knihy, snad právě naopak. Psychologie postav není rozpracována vyloženě do hloubky (v kontextu Dostojevského tvorby), spíše načrtává jejich rysy, za kterými je vždy životní příběh. Všechny je však pojí (paradoxně) individualismus a prvek humanismu, na který je v knize několikrát poukázáno i v krátkých úvahách autora - o vězeňském systému a o povaze člověka vůbec. Sama věznice je vlastně vykreslena dosti mírně, paradoxně dost možná "nejoptimističtější" a "nejpřístupnější" Dostojevskij.
Je to vyprávění o lidech z ruské káznice v 19. století. Nic víc, nic míň. Ale osudy těch lidí jsou popisovány natolik poutavě, že jsem se leckdy od čtení těžko odtrhával.
Poté,co jsem oslavovaného Idiota odložila nedočteného,mě tato kniha kupodivu "posadila na zadek". Přestože jde o zápisky z MRTVÉHO domu,jde v ní o věci života,o snahu přežít a zůstat člověkem.
Ze všech stran opěvovaný Dostojevskij....Těším se na další... Autor popisuje prostředí omské káznice, spoluvězně, jejich povahy, příběhy..Psané formou deníku.
Z psychologické stránky to bylo nevšední - z pohledu toho, jak to bylo napsané mě to tolik neoslovilo. Ano, chápu, že mnozí to považují za skvost ale já jsem se tím mnohdy prokousávala. Čekala jsem od toho něco víc, něco jiného - proto přišlo zklamání.
Název zní dobře, děj zní dobře, obálka vypadá dobře - a proto tomu věnujete tolik času, ačkoli to někdy nechápete a tolik postav vám přijde až moc.
Prostředí ruských káznic a pracovních táborů už jsem četla v mnoha zpracováních, tohle se řadí k těm nejlepším. Velmi autentické, vede k zamyšlení.
Výborná kniha s obsáhlým popisem trestaneckého života na Sibiři. Podrobně rozebraná psychologie zločinců i obyčejných lidí žijících v okolí káznice. Jasně zřetelný rukopis autora který je nezaměnitelný. Pro porovnaní doporučuji přečíst i Solženicynova Ivana Děnisoviče. Zápisky ode mne získávají plný počet.
Nejpůsobivějším uměleckým obrazem v této knize je zevšeobecněné vyobrazení trpícího, zotročeného lidu, pozbývajícího všechna práva pod nadvládou svých trýznitelů. Právě tento obraz vytváří hluboce humanistickou, ušlechtilou, pravdivou a čistou atmosféru celého díla. Je to obraz lidí, jejichž charakter je znetvořený nekonečným utrpením a ponížením; a přeci tito lidé - při všech často nesmírně podstatných nedostatcích, slabostích a neřestích osob, v díle vyobrazených - povstanou nad nimi jako moudří, silní, nadaní, okouzlující, k uskutečnění jiného, spravedlivého, rozumného života. Svým humanistickým významem se tato kniha bezesporu vyrovná nejlepším dílům světové literatury, která vyobrazují ušlechtilý charakter lidí.
Po přečtení mi byl pan Dostojevskij bližší jako člověk nejen jako spisovatel.
První, co jsem od něj četla. Není to zrovna přeplněné dějem, ale o to tady nejde. Strohý popis, jaký je použit je použitý schválně. Nejde o to, že by se Dostojevskij neuměl vcítit nebo cokoli citlivě popsat. Kdo četl i jiná jeho díla, ví že je to jeden z nejcitlivějších spisovatelů vůbec. Strohý popis tvoří skvělý kontrast s hrůzami života ve vězení. Skvělá kniha a to neříkám jen proto, že je to můj favorit. Myslím, že jeho největší kvalitou je právě psychologie. Příběh nemusí být vždy to hlavní. Já jsem byla nadmíru skopojená a od četby dalších jeho děl mě to neodradilo, právě naopak.
Zajímavá kniha. Někde jsem četla, že je to otřesné svědectví o životě vězňů v Rusku. Mě to otřesné nepřipadalo. Nedokázala jsem se vžít do prostřední a pochopit tu hrůzu. Vězeň se snaží různě přemýšlet o trestech vězňů a tuto jeho polemiku jsem chápala, dále vypráví o životě vězňů a vypráví to normálně, bez zaujetí a takovým pro mě sucharským způsobem, a proto se mi vše zdá naprosto normální a běžné.
Kdo ví, co tohle vůbec je? Reportáž? Román? Deníček? Každopádně tak jednoduše a prostě napsat něco tak silného, to se jen tak nevidí. Obraz doby, jak se snaží naznačit pán v doslovu? Ani ne, spíše obraz člověka, i v těch jeho nejhorších podobách. Neboť člověk může být hovado převeliké a vykonat skutky zvěrsky neskutečné, ale pořád to bude jen člověk, v dobrém i zlém. Na první pohled by se Dostojevský v tomto románu mohl jevit jako idealista, jenže idealistického v něm není moc. on ty lidi nijak neomlouvá, pouze je ukazuje v jistých situacích, v jistém prostředí. Kapitola Akulčin muž (vyprávění) mnou doslova otřásla. Neskutečný masakr. Inu, člověk. Přemýšlel jsem o čtyřech *, hlavně proto, že mi to už ke konci připadalo trošku monotónní a nikam se nevinoucí, Naštěstí kniha není delší a končí tak akorát. I tak je to opravdu silné dílo.
Můj první Dostojevskij. Zajímavé vykreslení postav a charakterů. Jinak nemůžu říct, že by mě děj moc rozvášnil. Těším se na další díla Mistra.
Výborná kniha. Bravurní psychologické vykreslení postav, tak typické pro autora, propletené skvělým realistickým popisem tehdejší káznice a tehdejších trestů. Kniha vhodná k zamyšlení, s otázkami nad podstatou trestu a nad jádrem osobností. Mně osobně chybí trochu rychlejší děj, nicméně to ani v nejmenším neobírá knihu o její jedinečnost a krásu. Jednoznačně 4* :-)
Výborná kniha, ač jsem ze začátku měla trochu problém udržet pozornost. Popis prostředí káznice mě z nějakého důvodu neustále navracel k názoru, že jej popsal mírněji, než jaká byla skutečnost, ale možná, že si chtěl zapamatovat právě ty světlejší stránky... na to poukazují pasáže o Vánocích a divadle, trvající bezmála chvilku, jejichž vypravováním zabral mnoho místa.
Unikátní je vylíčení povah, bavilo mě ze všeho nejvíce - jeho zkoumavý pohled na vše kol a pochopení s odstupem času. Celý "zápisek" je napsán právě formou deníku, tedy s neustálým opakováním některých pasáží, což mi ze začátku trochu vadilo, ale nakonec jsem si právě tuto formu psaní zamilovala pro její vtažení do děje a především mi osvěžovala paměť při tom nezměrném kvantu jmen.
Trochu mě odrazovaly rozhovory mezi trestanci, ale knihu příjemně oživily. Je plná velmi pozoruhodných poznatků k zamyšlení a zřejmě i skrytých významů, které se mi snad podaří všechny objevit s dalším přečtením , k čemuž se do budoucna rozhodně chystám.
Dostojevskij musel být výborný psycholog. Tak nádherně realisticky vykreslené chování lidí různých povah sdílejících stejné podmínky trestaneckého tábora je přímo fascinující číst. Dostojevksij to sice zažil, ale jen ti největší spisovatelé dokážou své zážitky předat na papír takhle věrohodným způsobem.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
Nechápu tak vysoké hodnocení, nechápu ani sebe, protože na vysoké se mi Zápisky líbily.
Teď, když jsem se k nim vrátila, mě hrozně rozčilovaly superdlouhé odstavce, vracení se k postavám, situacím ("Jak už se se zmínil, to byl ten a ten, o kom jsem už vyprávěl v souvislosti s ..."). Nemohu ani souhlasit s označením román, jsou to opravdu jen Zápisky, jak to vypadalo v káznici, jak se cítil, kdo byli jeho spoluvězni...
Ale na druhou stranu je v knize několik zajímavých (filosofických) postřehů, ze kterých si čtenář může vzít "ponaučení".